Desítky let trvající konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach se po bouřlivých událostech několika posledních hodin zjevně chýlí ke konci. Namísto diplomacie však tentokrát slaví úspěch hrubá síla a je velkou otázkou, zda si nečinně přihlížející okolní svět právě nezadělává na závažné problémy do budoucna. Rozuzlení sporu o malé území na Kavkazu je také další ukázkou rychle se měnící geopolitické situace.
Ázerbájdžán v úterý vojensky zaútočil na Náhorní Karabach s cílem získat nad sporným regionem kontrolu. Došlo k ostřelování několika měst. Desítky lidí zemřely a stovky dalších byly zraněny. Karabašské síly nebyly schopny postup nepřítele zastavit a už ve středu dopoledne vyhlásily kapitulaci, třebaže i poté se měly v oblasti ozývat exploze. O dalším osudu mezinárodním společenstvím oficiálně neuznávané karabašské republiky Arcach a jejího převážně arménského obyvatelstva mají vyjednavači obou stran rozhodnout ve čtvrtek.
„Spojené státy vyzývají k okamžitému zastavení této nepřijatelné vojenské operace,“ komentoval události na sociální síti X americký ministr zahraničí Antony Blinken. Za „nelegální a neospravedlnitelný útok“ označila počínání Ázerbájdžánu také francouzská diplomacie. Těžko se nicméně věří tomu, že nastalá situace mohla západní politiky opravdu zaskočit.
Rusko v oblasti ztrácí vliv
Z leteckých snímků a videí zveřejněných na internetu bylo již týdny dopředu patrné, že Baku přesouvá k hranicím rozporovaného území své vojáky, přičemž vozidla ázerbájdžánské armády měla na sobě vyobrazené obrácené písmeno „A“, ne nepodobné nechvalně známému symbolu, jaký používají ruské invazní jednotky na Ukrajině. Ázerbájdžánští aktivisté, podporovaní vládou, od loňského prosince zablokovali Lačinský koridor, jedinou pozemní přístupovou cestu spojující Náhorní Karabach s Arménií a znemožnili tak volný pohyb zboží a osob do dané oblasti. Příležitostně rovněž docházelo k porušování příměří, které státy uzavřely před necelými třemi lety.
Autoritářský prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev si agresivní krok zkrátka mohl dovolit, protože mu všechny okolnosti hrály do karet. Na klid zbraní v Náhorním Karabachu mělo od konce roku 2020 dohlížet dva tisíce ruských vojáků. Ti ale celkem nepřekvapivě nekladli útočníkům žádný odpor. Vztahy dlouholetých přátel, Moskvy a Jerevanu, se v poslední době prudce zhoršily.
Rusko, které je momentálně plně zaměstnáno svou vlastní válkou proti Ukrajině, prakticky přestalo poskytovat Arménům jakoukoliv podporu a v bývalém sovětském regionu očividně ztrácí vliv. Přestože je Arménie členem Moskvou vedené obranné aliance OSKB, část členských zemí tohoto paktu má paradoxně lepší politické vztahy s Ázerbájdžánem, který v ní není.
Naproti tomu Ázerbájdžán se může opřít o silného spojence v podobě Turecka. „Karabach je ázerbájdžánské území. Zavedení jiného statusu nebude nikdy přijato,“ pronesl na úterním zasedání Rady bezpečnosti OSN turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Ten podle komentátorů listu The Moscow Times využívá svého vlivu v Baku jako „vyjednávací páky na Kreml“ a k prosazení vlastních velmocenských zájmů. Ankara zásobuje Ázerbájdžán i zbraněmi.
V hlavní roli zemní plyn
Státy Evropské unie sice vytrvale vyzývají znesvářené strany k uzavření míru, kromě prohlášení v médiích nicméně nepodnikly v tomto ohledu žádné aktivní kroky. Evropa si navíc nechce rozhněvat Ázerbájdžán, neboť v něm vidí potenciálního dodavatele strategicky důležitých energetických surovin, jenž by jí pomohl nahradit vypadlé dodávky ruského plynu. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová loni v létě navštívila Baku a označila zemi za „spolehlivého a důvěryhodného partnera,“ připomíná server Politico.
Nedostatek podpory od tradičních spojenců dokonce přiměl Arménii k bezprecedentním činům. Jerevan na začátku září oznámil, že uskuteční společné vojenské cvičení s armádou USA. Země rovněž poslala humanitární pomoc Ukrajině, kterou Kyjevu osobně doručila manželka arménského premiéra Nikola Pašinjana. Bývalý ruský prezident a současný místopředseda ruské rady bezpečnosti Dmitrij Medveděv následně obvinil Pašinjana z „koketování s NATO“.
Situace se v každém případě nevyvíjí pro arménské obyvatele Náhorního Karabachu vůbec dobře. „I když Ázerbájdžán získá nad územím plnou kontrolu, etničtí Arméni budou s největší pravděpodobností pronásledováni v důsledku dekád trvající a státem podporované xenofobie vůči nim. Ázerbájdžánský režim si nepřeje tuto politiku zvrátit ani se nezdá, že by externí aktéři měli zájem tomu jakkoli zabránit,“ píše The Moscow Times.
Západu se jeho pasivita v tomto sporu však může v budoucnu vymstít. S jídlem totiž roste chuť a Alijevovy vysoké ambice klidně mohou region vehnat do rozsáhlejšího válečného konfliktu.
