Po začátku vyšetřování šéfa čínské společnosti CEFC Jie Ťien-minga a jeho úklidu příslušnými orgány mimo zrak veřejnosti se zdá být situace zase v normálu.
Do Prahy dorazili noví investoři ze společnosti CITIC, kteří jezdí od nemovitosti k nemovitosti a kochají se, co jim po převzetí aktiv CEFC spadlo do klína. Už jim chybějí jen notýsky, do kterých by si vše zapisovali. A Jaroslav Tvrdík je rád, že se vše zatím zametlo pod koberec a nemusí si připisovat další debakl.
Ale jen na oko. O Jie Ťien-mingovi stále nikdo nic neví a prezidenta Zemana podle všeho neuklidnila ani čínská výprava Mynáře s Nejedlým.
Situaci ještě přiostřují vazby společnosti CITIC. Tu založil čínský podnikatel Žung I-žen, jehož úspěchy ho v devadesátých letech dostaly na post čínského viceprezidenta s nejtěsnějšími vazbami na komunistickou stranu. Hned působí ty čínské investice ještě veseleji.
Otázkou tak zůstává, zda si Česko zaslouží patřit k Západu, když nás s Číňany pojí tolik společného.
Andrej Babiš je jako Žung I-žen – muž s komunistickou minulostí, ale kapitalistickými choutkami a silnými politickými ambicemi. A samotná komunistická strana u nás má vliv jako nikdy jindy v minulosti. Nemluvě o bohatém exportu škodovek a plyšového krtka, tedy artikly, které si Číňané prostě zamilovali.
