Pokud se nestane nic zásadního, měl by být čtvrtek 11. května velkým dnem. Vláda zveřejní svůj konsolidační balíček pro veřejné finance.
Spolu s konsolidací státní kasy, kde vláda hledá nějakých 120 miliard pro rozpočet na rok 2024 a nejde tedy o nějakou dlouhodobou reformu, chce ovšem premiér Petr Fiala představit i reformu důchodového systému, a to už za revoluční čin označit lze. Reforma penzí má totiž zpoždění jen nějakých asi dvacet let a všechny dosavadní vlády z ní uctivě utekly.
Partneři vlády v tripartitě si postěžovali, že s nimi kabinet návrhy předem nekonzultuje, a mnoho informací nemá zatím ani veřejnost. Premiér Fiala do veřejné debaty přispěl skoro cimrmanovským kouskem, když řekl: „Znamená to velmi odpovědně zvážit, co můžeme udělat na příjmové straně státního rozpočtu, velmi odpovědně zvážit, co můžeme udělat na výdajové stránce státního rozpočtu, a u všech těch opatření mít jasnou představu o jejich dopadech.“ Nebude-li pršet, nezmoknem.
Televizní debaty z posledních dnů ukázaly, jaké je o balíčku smýšlení u dvou největších sněmovních stran, u ODS a hnutí ANO. Jan Skopeček i Alena Schillerová svorně odzívali dopady zrušení superhrubé mzdy, které v roce 2020 obě strany spolu s SPD protlačily, a připravili tak rozpočet o nějakých 120 miliard korun. Shodou okolností je to právě částka, která nyní v rozpočtu strukturálně chybí, aby byl v dalších letech když ne vyrovnaný, tak aspoň únosně schodkový.
Skopeček zpochybňuje výpadek přes 100 miliard, jako by i desítky miliard nebyly právě to, v čem rozpočet kriticky teče. Schillerová se zase lišácky vyrovnává s argumentem, že její hnutí slibovalo zrušení jen na dva roky: nevládneme, nemůžeme s tím nic dělat. Že výpadek příjmů rozpočtu nebyly kompenzovány jinými příjmy, přecházejí dáma i pán taktně mlčením. Pro nás je důležitá zpráva, že cestou znovuzavedení superhrubé mzdy nebo jiné formy vyššího zdanění zaměstnanců vláda nepůjde a opozice ji za to tepat nebude.
Když tedy víme, kde vláda peníze nesežene, je dobré se podívat, kde by je ráda našla. Zhruba 70 miliard chce ušetřit, 50 miliard navíc vybrat. Rychlý výčet: seškrtání národních dotací, drobné šetření na platech státních zaměstnanců, omezení podpory stavebního spoření, nemocenské pojištění zaměstnanců a především dosud nedořešené vyšší zdanění firem, z 19 na 20 nebo 21 procent.
Některé návrhy vyvolávají úsměv, či dokonce rozpaky. Sjednocení nižších sazeb DPH na 12 procentech by mělo být rozpočtově neutrální, proč se jím vláda tedy v rámci konsolidace vůbec zabývá. Z praktické příručky začínajícího populisty je pak návrh na zpřísnění vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Diskutabilní je rovněž zvýšení spotřebních daní u tabáku, které jsou už dnes na hranici, kdy se křivka výběru daně láme a začíná snižovat.
