Sága zbytečného záměru zestátnit ČEZ pokračuje dalším dějstvím. Po zpackané přípravě, vyhození člena Legislativní rady vlády za věcnou kritiku, neexistující komunikaci cíle zestátnění ani způsobu zestátnění v médiích a fiskální nepřipravenosti na takový krok se zákon dostal do sněmovny a tam přes dva neúspěšné procedurální návrhy v úterý prošel do druhého čtení.
Na celém záměru je pochybné ledasco, i vehementnost tlaku, aby se zákon dostal na řadu. Takže se první čtení zákona dostalo na pořad 73. i 74. schůze. Nestandardní je také to, že tyto podstatné paragrafy, § 311 až § 311e (označované jako lex ČEZ II), nešly do legislativního procesu samostatně jako přiznaný zákon, ale jako část novely málo souvisejícího zákona. Protože tou málo související novelou je zákon harmonizační, v prvním čtení musela předloha projít.
Celá bitva se bude konat ve druhém čtení. Dosud neznámí autoři tohoto nesmyslu se zřejmě spoléhali na malou pozornost poslanců, médií či minoritních akcionářů, že si problémových paragrafů všimnou až ve třetím čtení, a to již bude pozdě. Přepočítali se. Přijde mi, že s každým dalším krokem je veřejnost naštvanější, že vláda tento paskvil nadále tlačí. Na tom se vzácně shodnou snad všichni minoritní akcionáři, všichni z kapitálových trhů a opoziční i koaliční poslanci.
Zarážející je ale to, že málokdo si položil otázku, k čemu má (i částečné) zestátnění ČEZ být dobré. A zdali k takovému cíli nevede cesta ústavní či rozpočtově odpovědnější.
Cíle zestátnění se diskutují tři. Eventuální cíl cenové regulace pokládám za toxický, scestný a nebezpečný. Jistě správnější je cenovou regulaci neřešit přes státní podnikání, ale eventuálně přes zákony či daně. Ideálně žádnou regulaci nezavádět. Eventuální cíl umožnit výstavbu nových jaderných bloků je jistě legitimní. Ale cesta naznačená v lex ČEZ II je pomalá, komplikovaná, riskantní, nákladná na rozpočet a jistě přinášející předem prohrané zahraniční arbitráže. Nese s sebou nutnost souhlasu ČNB, veřejné podpory u Evropské komise, financujících bank a držitelů dluhopisů a řady dalších souhlasů. Tedy pokud by navržené znění prošlo ve sněmovně, v Senátu i u prezidenta.
Řešení, které umožní dokončení tendru na dodavatele nových jaderných bloků, je zestátnění nikoli celého ČEZ a výrobních zdrojů, ale pouze lokalit pro nové jaderné bloky. Ty by vlastnil nějaký státní podnik, aby se vymanil z povinnosti péče řádného hospodáře. Financování by zajistil stát ze svých dividend z ČEZ. Know-how tendru, výstavby a provozu by smluvně zajistil ČEZ. Jistě platí, že soukromý element přinese tah na branku, vyšší efektivitu a transparentnost.
Legitimní cíl udržet v běhu uhelné bloky je dle mého soudu ten nejrelevantnější a nejakutnější či aktuální. Skutečně hrozí, že s případným propadem cen elektřiny a nadále drahým uhlím a povolenkou se uhelné bloky nebudou vyplácet a akciová společnost je bude muset zavřít. Proč ale pro řešení tohoto problému jít rovnou k nejdražšímu řešení – státnímu podnikání? Proč nepostačí jednoduchá dotace pro fungující uhelné bloky, a hlavně umožnit, aby co nejvíce uhlí spalovaného v uhelných blocích bylo vytěženo stejným subjektem, který bloky provozuje? Tak se zajistí co nejnižší variabilní náklady, tedy ekonomický provoz při co nejnižší ceně elektřiny.
Ani řešení přes dotace by nemělo valný smysl, protože požadavek notifikace takové dotace u Evropské komise by vedl k nutnosti takový blok provozovat jen jako špičkovací zdroj, a vlastní dodávka uhlí by tak nebyla rentabilní, a tak by nerentabilní nebyl ani ekonomický celek s uhelným blokem. Konec uhlených bloků by se zřejmě dal efektivněji pokrýt dovozem elektřiny, lepší či vyšší akumulací a úsporami.
Určité zestátňování v Evropě probíhá. Ale jsme si jisti, že směrem hodným následování? Ve Francii vláda roky v EdF hodnotu spíše ničila, než aby firmu rozvíjela, takže za 15 let kurz akcií spadl o 90 procent. V Polsku vláda systematicky stavěla státní či polostátní holdingy, strašila minoritní akcionáře, takže i přes ceny uhlí výrazně vyšší než do jara 2021 jsou akcie polských uhelných společností historicky velmi levné. Na takové firmy dát nabídku s prémií zní atraktivně jen tomu, kdo akcii nevlastnil roky, ale jen týdny před plánem na zestátnění. V případě ČEZ se stát k firmě choval velmi dobře, a i proto byla návratnost pro akcionáře výtečná.
Porovnání s Francií či Polskem není korektní. Nově jaderné Dánsko a Polsko nic kvůli novému jadernému bloku nezestátňují. Nezestátňuje se ani ve Švédsku, Holandsku, kde jaderné elektrárny již provozují a uvažují o nových blocích.
Záměr zestátnění ČEZ je nesmyslný, toxický, zbytečný a pozdní. Nepomůže nikomu. Nejvíce poškodí energetiku ČR, zvýší podíl státu na HDP o pět procentních bodů a zničí pražskou burzu. Je jen symptomem stavu společnosti a politiky ČR.
Autor je poradce pro fúze a akvizice
