Centrální banky dodávají bezprecedentní záplavu likvidity do systému. Peněžní zásoba roste v eurozóně meziročně přes 10 procent, v USA přes 20 procent. Vlády přistoupily na fiskální injekce, které byly k vidění naposledy ve válečných letech, a poslední rozpočtový balíček Spojených států činí zhruba devět procent HDP. Dohromady to s sebou přináší oprávněné obavy ohledně růstu inflace, v důsledku čehož se během tří měsíců výnos desetiletého amerického státního dluhopisu téměř zdvojnásobil (byť z velmi nízkých hodnot) na 1,7 procenta ročně. Samotná výše této úrokové sazby však stále nijak závratná není.
Dluhopisy jsou pro akcie konkurenčním aktivem. Čím vyšší sazba, tím větší lákadlo spokojit se raději s touto sazbou než investovat do akcií, kde může být výnos více nejistý. Jenže ne na všechny akcie tento vztah působí stejně. Od začátku roku přidal americký index S&P 500, který je označován jako reprezentant tamního trhu, 5,8 procenta. Struktura růstu je ale jiná než minulý rok.
Nově se dostávají do popředí takzvané hodnotové akcie (přidávající 10,5 procenta), které jsou mnohdy díky silným hotovostním tokům schopny akcionářům hotovost pravidelně vracet například v podobě dividend. Jejich výkon letos zatím kontrastuje se zhodnocením růstových akcií (1,7 procenta) a technologických společností (2,4 procenta).
Ve zkratce vadí nejvíce růst výnosů dluhopisů firmám, které výsledky teprve slibují. Ty, které výsledky akcionářům již dodávají (dividendy, zpětný odkup akcií), stojí až dále v prodejní řadě. To není argument proti všem růstovým akciím, mnoho z nich je cennou složkou portfolia. Je to však argument pro důkladnější selekci, protože dluhopisy se stávají optikou finanční matematiky větší konkurencí. Jak hlasá Warren Buffett: „Teprve odliv ukáže, kdo plaval nahý.“ Tím pomyslným odlivem může být právě růst tržních sazeb dluhopisů.
Autor je portfolio manažer J&T Banky.
