Je tak nějak vidět, že – pokud si vypůjčíme slova z prvního novoročního projevu prezidenta Václava Havla – „naše země nevzkvétá“, ale řečí čísel to vypadá ještě hůř. Jak napsal kolega Filip Zelenka v sobotu: „Česká ekonomika se od prvního čtvrtletí roku 2020 propadla podle vývoje HDP o jeden procentní bod. Podobně, ovšem o jednu desetinu lépe, je na tom pouze Španělsko, zbylé evropské státy rostly.“
Jsme tak v Evropě nejhorší v reálném růstu HDP. Nemáme žádný. Důvody proč ekonomové popisují poměrně srozumitelně – špatná politika českých vlád (jak té minulé, tak současné), neefektivní stát, který o sobě v zásadě nemá data, vysoký podíl průmyslu, zvláště autoprůmyslu, vysoká energetická náročnost, nízká přidaná hodnota. Koktejl dlouhodobě neřešených problémů nám nyní doslova vybuchl do obličeje a na řadu evropských států se můžeme dívat se závistí. A ve finále platí, co popsal hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil, tedy že prioritou většiny českých vlád je udržení stávajícího stavu.
Od volených zástupců lidu nevidíme nějakou zásadní vizi, kam se do budoucna posunout. Stát má přitom obrovské kapacity, které neumí využít – to neumožňuje politikům rozhodovat se na základě dat, protože je není schopen sám ze sebe dostat. Úřady fungují jako autonomní ostrůvky plnící si své dílčí úkoly a nejsou schopné pořádně spolupracovat na konkrétním zadání (které jim také nikdo většinou není schopný dát). Neefektivita praktické politiky je pak úplně děsivá. Jako příklad si můžeme vzít třeba ministerstvo zemědělství. Jeho šéf teď pobíhá po médiích a obviňuje obchodní řetězce z toho, že vydělávají na inflaci a zvyšují si marže, aniž by to měl čímkoli podložené. Chce tak vytvořit mezirezortní pracovní skupinu, která se bude cenami potravin zabývat.
Jak upozornil o víkendu Daniel Prokop z PAQ Research, ministerstvo přímo řídí nebo financuje dvacet různých veřejných i soukromých výzkumných ústavů včetně jednoho, který se jmenuje Ústav zemědělské ekonomiky a informací. Člověk by si tak řekl, že pan ministr bude mít od takového ústavu k dispozici nějaké ty informace o zemědělské ekonomice a nemusí zřizovat mezirezortní pracovní skupinu, ale nezdá se. Otázkou je, zda vůbec ví, že nějaký takový ústav existuje a že ho možná může i úkolovat a řídit. Na všemožný zemědělský výzkum rezort ročně utratí asi miliardu korun. Radši se ani neptám, jak na Těšnově měří efektivitu činnosti svých výzkumných organizací.
O tom, jak chmurný stav je na takovém ministerstvu práce a sociálních věcí, se dozvídáme díky žádostem o svobodný přístup k informacím. Jednu takovou podal Martin Stránský a podělil se o odpověď na Twitteru. Otázky na úřad, který rozděluje miliardy, byly celkem jednoduché – zda ví, jaké procento dávek je zneužíváno, jak moc lidí to kontroluje, zda potenciální úspory nepřesahují náklady na tyto kontroly a zda ví, kolik uživatelů o různé druhy dávek nežádá, i když na ně má nárok.
Ministerstvo nepřekvapivě neví nic, ale kontrol provedlo loni 122 tisíc (!) a v návaznosti na ně zamítlo 360 nových žádostí o dávky a odejmulo 902 již vyplacených dávek, čímž ušetřilo 29 milionů. Stát plýtvá svými zaměstnanci na tyto kontroly ve stejný čas, kdy nestíhá dávky pomoci vyplácet lidem s oprávněným reálným nárokem a tím je dostává do finanční tísně. Vlastní analýzu toho, kolik lidí nárok má a nežádá, MPSV samozřejmě nemá. Nejhorší na tom je, že vůbec není vidět jakákoli politická vůle s tímhle stavem něco dělat, přitom rozhodování na základě dat je úplný základ a modelování účinků jakékoli regulace naprosto nezbytné pro kvalifikované rozhodování exekutivy i zákonodárců.
Možná je čas na to vyzkoušet, co jsme ještě nevyzkoušeli – aby bouchl do stolu český byznys. Už se o to pokusil jednou – v listopadu 2021 podepsalo dvaatřicet top českých podnikatelů a manažerů výzvu k druhé transformaci ekonomiky, ve které volali po zásadní modernizaci. Chtěli třeba reformu penzijního investování, využití Green Dealu jako akcelerátoru české ekonomiky (doslova chtěli vytvořit kompetenční centrum zodpovědné za efektivní exekuci Green Dealu a koordinaci státních institucí, sdílení know-how a následnou informovanost podnikatelské sféry a také zohlednit dopady změn na obyvatelstvo a tomu přizpůsobit sociální programy a daňový systém) nebo třeba zvýšit kvalitu a konkurenceschopnost univerzit.
Jsme v roce 2023 a nic moc z výzvy stát nevyslyšel. Čeští podnikatelé by tak měli být asertivnější v prosazování toho, co napsali. Protože stát zjevně není schopen vymyslet nic moc, musejí zřejmě dodat i konkrétní plány. Možná je načase, aby čeští kapitalisté v rámci společenské odpovědnosti prostě vykropili penězi skvělé organizace, které umějí odstartovat debatu, jako zmíněný PAQ Research nebo vynikající akademická pracoviště jako CERGE-EI. A nechali je nabrat lidi a zadali jim úkol svou dva roky starou čtyřstránkovou výzvu naplnit reálnými modely a návrhy opatření, nad kterými se může vést politická diskuze. Je to i v zájmu samotného byznysu, protože v ekonomice rostoucí za tři roky tempem minus jedno procento se pořádně podnikat nedá.
