Glosa Petra Peška: Laskaví komunisté

Vojtěch Filip (KSČM) s Pavlem Kováčikem

Vojtěch Filip (KSČM) s Pavlem Kováčikem Zdroj: ČTK

Vojtěch Filip (KSČM) s Pavlem Kováčikem
Vojtěch Filip (KSČM) s Pavlem Kováčikem
Vojtěch Filip (KSČM) s Pavlem Kováčikem
4
Fotogalerie

Ještě před pár lety by to znělo jako špatná politická satira. Dva komunističtí pohlaváři přijdou do sídla vlády, aby více než 30 let po listopadové revoluci přišli žádat o stažení českých vojáků vyslaných v rámci spojenecké mise do Iráku. A i když svého nedosáhnou, blahosklonně prohlásí, že nebudou usilovat o svržení kabinetu.

Jenže toto je realita roku 2020. A jen trochu barvitě popsaný skutečný výsledek schůzky, kterou v pátek ve Strakově akademii absolvovali na jedné straně předseda KSČM Vojtěch Filip a šéf poslaneckého klubu komunistů Pavel Kováčik, na druhé pak premiér Andrej Babiš a ministr obrany Lubomír Metnar.

Je zřejmé a vlastně i samozřejmé, že podpora kabinetu nemůže být zadarmo. A bylo by iluzorní myslet si opak. Komunisté si už vymohli zdanění církevních náhrad – naštěstí zaražené Ústavním soudem – a zkoušejí to i u dalších témat včetně těch zahraničně-politických. Tiché vládní společenství se jim dle volebních průzkumů příliš nevyplácí, takže je jen logické, že přitvrzují.

Premiéra i ministra obrany je třeba pochválit, že komunistickým požadavkům na stahování našich vojáků vzdorují a netorpédují naše spojenecké závazky.

A je jen paradoxem politické doby, že v případě zmíněných vládních zástupců jde v jednom případě o bývalého člena KSČ zapsaného v seznamech agentů StB, v druhém pak dle medializovaných údajů o bývalého příslušníka SNB, respektive člena nechvalně proslulého pohotovostního pluku VB. Ale v dnešní netradiční době buďme rádi, že alespoň drží prozápadní směr.

Páteční jednání mezi špičkami KSČM a dvěma klíčovými členy vlády bylo samozřejmě jen drobnou epizodou, z níž není třeba vyvozovat širší závěry.

Je to ale také další z konkrétních ukázek toho, co obnáší přijetí tiché podpory při vládnutí – a u komunistů je třeba se mít na pozoru dvojnásob.

Protože ono shakespearovské Konec dobrý, všechno dobré či přesněji Dobrý konec vše napraví v tomto případě neplatí.

Pátečním nevyslyšeným komunistickým požadavkem ke stažení českých vojáků z Iráku to nejen nezačíná, ale ani nekončí.