Glosa Petra Peška: Obíhaná kolem Hradu

Pražský hrad

Pražský hrad Zdroj: profimedia

Prezident Miloš Zeman
Senátor Marek Hilšer
Šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula
Bývalý předseda Vojenského výboru NATO Petr Pavel
Šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý
7
Fotogalerie

Za dveřmi jsou krajské volby (podzim 2020), za dalšími sněmovní (podzim 2021) a teprve za třetími ty prezidentské (začátek roku 2023), tedy pokud bereme v potaz řádné termíny. Ale právě ty poslední jmenované budí už teď největší pozornost. A také zájem kandidátů. Ve čtvrtek své hradní ambice oprášil i lékař, pedagog a od loňska též senátor Marek Hilšer.

Důvodů zájmu se nabízí víc. Jednak je to samotná důležitost prezidentského úřadu a po zavedení přímé volby i atraktivnost klání. A Miloš Zeman už kandidovat nemůže, takže křeslo hlavy státu bude prázdné. Navíc se opakovaně objevují spekulace o jeho zdravotním stavu. 

Ani tak ale není pochopitelné, co všechno se kolem prezidentských voleb děje. Jednak je to nepoučení se z toho, co minule nefungovalo. Od Marka Hilšera je férové, že zájem kandidovat otevřeně oznámil. Na rozdíl od frází jako „nevylučuji“, „nikdy neříkej nikdy“ či „pokud bude potřeba“, jak to slýcháme u některých dalších možných uchazečů. Pak tu jsou ale i leckterá proti.

Jednak s oznámením přišel přeci jen dost brzy. Někdejší fiasko s předčasnou kampaní „favorizovaného“ expremiéra Jana Fischera by mělo být varováním pro všechny budoucí uchazeče. Také opakování modelu občanského kandidáta, který se Marku Hilšerovi minule příliš neodsvědčil, se nezdá být nejlepší cestou. Naopak mohl zúročit své politické angažmá, jakkoliv je senátorem teprve jeden rok. 

Nejde ale jen o Marka Hilšera. Pokud má mít někdo šanci dobýt Pražský hrad, musí jednak kampaň správně načasovat, projevit jednoznačné odhodlání a pokud možno si předem zajistit dostatečnou podporu. Nejen mezi voliči, ale i mezi politiky. To, že se stranám při minulé prezidentské volbě nepodařilo přijít s nějakým silným kandidátem – ať už vlastním či společným – neznamená, že to je nemožné. Lidé sice na politiku rádi nadávají, ale s několika výjimkami posledních let u nich při volbách nakonec často vítězí politické instinkty. Byť třebas jen podvědomě.

Jména, která zatím padají, vypovídají spíš o obecném směřování příští prezidentské volby než o její konkrétní podobě. Jakkoliv někdo může překvapit. Ať už řad z těch, co „kandidaturu nevylučují“, anebo jsou jen zmiňováni někým jiným. Namátkou – Petr Pavel, Josef Středula, Michael Kocáb, Vladimír Dlouhý. A záviset bude i na taktice stran. Zda a koho postaví hnutí ANO, s čím přijdou ODS a Piráti, jestli bude dohoda více stran… 

Ale na to je ještě brzy. Oznámená kandidatura Marka Hilšera je tak vlastně zatím jednou z mála jistot, které o příštích prezidentských volbách máme.