Pátek třináctého by se mohl do boje proti koronaviru zapsat jako den nápravy předchozích chyb a dodělávání nedodělávek.
Městský soud v Praze nejdřív zrušil nařízení, kterým se rozšířila povinnost nosit roušky. Leckdo si možná vzpomněl na situaci z jara, kdy vláda podobně narazila s právně děravými restrikcemi.
I nyní úřady dostaly čas na nápravu, ministerstvo zdravotnictví má týden na doplnění důvodů. Takže ve finále to nic nemusí znamenat. Zarazí snad jen to, že ani víc než půl roku po vypuknutí epidemie se vládním úředníkům nedaří trefit se u přijímaných omezení do právního rámce. Tak třeba do třetice…
Soudní verdikt během pátku přebyla další „koronavirová“ zpráva, představení přehledného modelu pro přijímání restrikcí podle síly nákazy. Zkratka PES – protiepedimický systém – je nápaditá, barevné rozlišení přehledné, stejně jako výčet jednotlivých opatření. Mohlo to být už dříve jako například v Irsku, které bylo v tomto ohledu často dáváno za vzor. Pozdě, ale přece.
Přehled je zjevně propracovaný, zároveň srozumitelný, zvláště u škol je tu konečně i jasnější předvídatelnost. Někdy se jde možná až do zbytečně velkých detailů, až to malinko zavání sociálním inženýrstvím. Zvlášť u nízkých stupňů nákazy, kde by stačilo obecnější doporučení. Ale někde se holt hranice udělat musí.
Největší rozruch a nejvíce kritických reakcí vyvolaly restrikce týkající se obchodů. Tedy kolik lidí může být uvnitř s ohledem na plochu provozovny. Námitky jsou na místě. Už takhle mají prodavači a další zaměstnanci spoustu práce navíc, v některých obchodech je navíc jen jeden. Hrozí také, že se budou tvořit venku fronty, což je nejen nepříjemné, ale paradoxně může zvyšovat šíření koronaviru.
Je tedy logické, že se představitelé obchodních a dalších asociací bouří. Nejen proti podobě nových opatření, ale i proti tomu, že to s nimi nikdo dopředu neprojednal. Což se jim člověk nemůže divit.
Tak snad příště. Koronavirus tu asi ještě nějaký ten měsíc bude, takže šancí na nápravu ještě bude dost. Pokud to tedy obchody vydrží.
