O konečné podobě dohody plynoucí z pravidelných klimatických konferencí COP se po dvou týdnech zákulisních vyjednávání rozhoduje v posledních hodinách každého summitu. Není tedy ještě zřejmé, zda bude výstup z COP26 v Glasgow považován za podobně průlomový jako pařížská dohoda, či naopak zůstane za vysokými očekáváními, jako tomu bylo v případě COP15 v Kodani.
Stále zůstává nezodpovězena otázka, k jak rychlému poklesu emisí skleníkových plynů se jednotlivé státy zavážou a jaké nové mechanismy vedoucí k dosažení těchto cílů uplatní. K dispozici však už jsou prohlášení a závazky týkající se dílčích témat. Z perspektivy České republiky se jako nejzajímavější jeví dohody týkající se financovaných emisí, využití uhlí a zastavení odlesňování.
Pravděpodobně nejzásadnější pro české podniky a zprostředkovaně i domácnosti bude pokračující trend omezování emisí financovaných bankami a správci aktiv. Trend prosazují regulátoři a má i podobu dobrovolných závazků finančních institucí.
Green deal pro Evropu. Co to je a jak má pomoci od zhoršování životního prostředí?
V záplavě zpráv z Glasgow by nemělo zaniknout, že bankovní skupiny Erste a UniCredit oznámily při příležitosti COP26 připojení k Net Zero Banking Alliance (NZBA). Zavazují se tak během osmnácti měsíců představit plán snížení financovaných emisí do roku 2030. Spolu se Société Générale, která je součástí NZBA od jejího vzniku v dubnu 2021, se tak ke snižování financovaných emisí zavázaly bankovní skupiny, do nichž patří tři největší české banky.
Firmám tak prakticky dávají najevo, že mají zapracovat na vykazování svých emisí skleníkových plynů a přijít s důvěryhodnými plány na zásadní snížení emisí těchto plynů do roku 2030.
Méně jednoznačné závěry je možné dělat z dohody o ukončení využívání uhlí pro výrobu elektřiny, kterou v rámci „energetického dne“ COP minulý čtvrtek podepsalo přes třicet zemí. Dohoda stanovuje závazný časový harmonogram pro opuštění spalování uhlí v energetice. Rozvinuté země by tak měly opustit uhlí nejpozději během třicátých let, tedy do roku 2039, chudší země pak v průběhu let čtyřicátých.
Je to méně ambiciózní cíl, než jaký si pro odchod od financování uhlí stanovila řada západních finančních institucí – požadují striktní odchod od uhlí v energetice do roku 2030 v členských zemích OECD a do roku 2040 pro společnosti v nečlenských zemích. Reálně to tedy ve většině případů neznamená zrychlené opouštění uhlí. Omezení ze strany finančního sektoru tak zůstávají nejsilnějším tlakem v této oblasti.
Česká republika sice mezi signatáři dohody není, ale vzhledem k tomu, že nejzazším diskutovaným termínem pro odchod od uhlí je rok 2038, přistoupení k dohodě by nepředstavovalo další omezení. V otázce konce uhlí se tak spíše než výsledky COP26 vyplatí sledovat povolební vyjednávání v Německu, kde vznikající červeno-zeleno-žlutá koalice diskutuje o urychlení zákazu spalování uhlí pro výrobu elektřiny.
Summit se zabýval také odlesňováním, které je významnou příčinou skleníkových plynů. Přes sto hlav států či vlád se zavázalo odlesňování do roku 2030 zastavit. Dohoda pokrývá přes osmdesát procent světových lesů a přistoupily k ní i vlády Ruska či Brazílie. Zatímco z globálního hlediska je klíčové zdraví amazonských pralesů či kanadských lesů, pro Česko je to připomínka důležité role, kterou lesy sehrávají v bilanci oxidu uhličitého.
Jak ukázala loňská studie McKinsey o dekarbonizaci České republiky, v důsledku kůrovcové kalamity a souvisejícího masivního odlesňování se české lesy změnily z úložišť uhlíku ve zdroj emisí skleníkových plynů, a to až v odhadovaném množství deset milionů tun ročně.
Kůrovcová kalamita podle Lesů ČR pokračuje zejména na Vysočině a v Ústeckém a Libereckém kraji. Pro dosažení emisních cílů do roku 2030 bude proto třeba rychle zalesňovat vytěžené oblasti a zlepšovat hospodaření s lesy.
Současné globální závazky do roku 2030 by podle iniciativy Climate Action Tracker vystačily na omezení oteplování na 2,4 stupně do roku 2100 oproti období před průmyslovou revolucí. Trend snižování emisí skleníkových plynů bude pokračovat a brzy bude zjevnější, o kolik COP26 přiblíží planetu k cílovému oteplení o 1,5 stupně. Na základě průběžných výsledků z Glasgow i závěrů říjnového jednání G20 v Římě se však zdá, že roli motoru dekarbonizace ve stále větší míře přebírá finanční sektor.
Autor je partner ve společnosti McKinsey & Company, osobně se účastní klimatické konference OSN v Glasgow
