Zatímco američtí miliardáři a velké západní firmy se v poslední době trumfují v ambiciózních klimatických cílech a slibech o záchraně planety, většina tuzemských podniků v této oblasti tápe a propracovanou strategii na dosažení uhlíkové neutrality nemá. Vyplývá to z rozsáhlého průzkumu, který provedlo Sdružení pro zahraniční investice AFI, i z vlastního šetření deníku E15, jenž o tématu hovořil s odborníky, firemními asociacemi a s desítkou největších českých společností.
„Za Západem jsme rozhodně pozadu. V drtivé většině se zelené cíle týkají pouze větších podniků, které si uvědomují, že pokud budou takové standardy dodržovat, mohou ušetřit například náklady na financování,“ říká portfolio manažer v makléřské společnosti Cyrrus Tomáš Pfeiler.
„V Česku toto téma jednak méně rezonuje mezi širokou veřejností, jednak máme minimum firem kotovaných na burze,“ přidává se hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek. Západní korporace jsou podle něj ve snižování uhlíkové stopy aktivnější, protože to po nich vyžadují akcionáři.
Na základě výzkumu sdružení AFI má připravenou strategii na snižování emisí skleníkových plynů pouze 29 procent českých firem. Téměř polovina firem ji chystat nehodlá. Kromě toho celých čtyřicet procent podniků vnímá Zelenou dohodu Evropské unie jako riziko pro své podnikání a pětina neví, co od ní čekat.
„To znamená, že šedesát procent firem je v problematice Green Dealu a celého dekarbonizačního trendu zmatených, dezorientovaných, a to jim brání v něm hledat příležitosti a využít jej jako odrazový můstek pro budoucí rozvoj,“ okomentoval výsledek průzkumu předseda AFI Kamil Blažek.
Vynikají jen nadnárodní giganty
Vlastní plány na ochranu klimatu mívají až na výjimky spíše jen tuzemské odnože nadnárodních korporací, jako jsou švédský nábytkář IKEA, francouzský přepravce DPD či automobilka Škoda Auto spadající pod německý koncern Volkswagen.
Majoritní vlastník IKEA, skupina Ingka, už do udržitelnosti investoval 3,8 miliardy eur, zhruba 96 miliard korun, a do roku 2030 chce zredukovat více emisí skleníkových plynů, než kolik jich svou činností vyprodukuje. Škoda Auto hodlá do roku 2025 snížit externality spojené s výrobou, jako je spotřeba energie či vody, o 52,5 procenta na vozidlo oproti roku 2010.
„Závod Škody ve Vrchlabí také za poslední rok snížil emise oxidu uhličitého ze 45 tisíc tun ročně na současnou úroveň tři tisíce tun,“ chlubí se Kamila Biddle z komunikačního oddělení automobilky.
I tito premianti však často považují za hlavní problém liknavý přístup české vlády. Ta podle oslovených firem dosud nedokázala představit srozumitelnou a transparentní strategii, kterou by se podniky měly při snižování uhlíkové stopy řídit.
Vláda neumí stanovit projekty
„Zelená dohoda navrhuje přechod na elektromobilitu od roku 2035, ale v tuzemské síti pochází 47 procent elektřiny z uhlí. Jak moc je tedy v našem regionu efektivní na elektroauta přejít?“ ptá se Barbora Geršlová, manažerka pro udržitelnost v IKEA Česká republika, Maďarsko a Slovensko. „Česká vláda by měla představit jasný plán, jak klimatických cílů dosáhnout, nebo se jim alespoň do roku 2050 přiblížit,“ dodává.
„Už teď se od vývozců zboží na Západ očekává, že budou reportovat o svém ESG (nefinanční kritéria, která měří dopad činnosti firmy na životní prostředí či respekt k sociálním hodnotám – pozn. red.). Myslím si, že spousta firem se touto cestou vydá i bez zákonné povinnosti. Vhodná legislativa ovšem může proces uspíšit a akcelerovat konkurenceschopnost českých podniků,“ dodává Geršlová.
S tím souhlasí Vojtěch Kostiha, mluvčí stavební společnosti Metrostav. „Pro nás je Green Deal jasná příležitost, ale obáváme se, že Česká republika neumí stanovit projekty, které by měly být jeho součástí,“ míní.
„Pokud třeba postavíme novou trasu metra, pak to znamená, že každý člověk, který pojede do práce metrem, nepojede autem a nebude zdrojem emisí, ale někdo tu trasu metra musí chtít a umět prosadit. Dokážeme také stavět železnice a ekologické elektrárny nebo vracet řeky do původních koryt, jen ten veřejný zadavatel musí vědět, co po nás chce a proč,“ vypočítává Kostiha.
Metrostav strategii na dosažení uhlíkové neutrality ještě nastavenou nemá, ale formuluje ji. „Svou uhlíkovou stopu monitorujeme a víme, že poslední dobou lehce klesá. Příčinou však nejsou zelená opatření, spíše jsou to opatření, která zamezují plýtvání, nebo optimalizace například spotřeby pohonných hmot,“ vysvětluje.
Chybí společenská debata
Místopředseda tuzemské Asociace malých a středních podniků Libor Musil je přesvědčen, že ani některým menším subjektům nechybí snaha se do boje proti klimatickým změnám zapojit. I on ovšem zdůrazňuje, že tyto aktivity musí především podporovat stát.
Profesor Českého vysokého učení technického v Praze Miroslav Svítek vidí příčinu pomalé reakce Česka na západní zelené trendy v neznalosti a chybějící celospolečenské debatě o těchto zásadních proměnách byznysu a společnosti.
„Jako malá exportně orientovaná ekonomika ve středu Evropy bychom měli zelený a digitální přechod brát jako skvělou výzvu, jak už nebýt jen přípravnou polotovarů,“ prohlásil Svítek v rozhovoru pro magazín deníku E15.
Co je Zelená dohoda (Green Deal) Evropské unie?
