Ve stínu pandemie COVID-19, z něhož snad nemohou mít radost ani zastánci tohoto regulatorního nesmyslu omezujícího tržní konkurenci, skutečně stále pokračuje debata o tom, zda si budou moci spotřebitelé v obchodech svobodně vybírat, co mají rádi.
Norma, která má v obchodech nad 400 metrů čtverečních od příštího roku nařizovat minimální podíl nikoliv nabízených, ale rovnou prodaných výrobků vyrobených v České republice, je tak nesmyslná, že snad ani nemá cenu opakovat její největší neduhy - zákon jde proti legislativě Evropské unie, neodůvodněně zvýhodňuje české producenty, diskriminuje velké obchody… A ve finále povede k tomu, že spotřebitelé budou mít v obchodech menší možnost výběru a zaplatí vyšší ceny. A ano, některé výrobky ani neseženou.
Na populismus v politice jsou ekonomové zvyklí odnepaměti. Něco podobného jako tyhle kvóty potraviny už ale odborná veřejnost dlouho nezažila. Kdybych chtěl být troufalý, mohl bych se ptát: Proč jen 55 procent, vládo a sněmovno? Proč ne rovnou sto? A není troškaření skončit jen u potravin? Samozřejmě že ano!
Jestliže podle vás, milé političky a politici, tento zákon buduje blahobyt a pomáhá českým producentům, co takhle jej rozšířit i do jiných odvětví? Mohli bychom třeba stanovit, že na každé jedno zahraniční auto prodané v Česku se musí prodat čtři auta česká. Nebo že na každou vaši zahraniční dovolenou u moře musíte dalších pět strávit doma. Nebo že jen nákup třech párů českých bot opravňuje obchodníka k tomu, aby do regálu naskladnil i jeden pár známé zahraniční značky. Nebo že pokud si koupíte jeden počítač vyrobený za hranicemi, musíte si k nákupu pořídit i jeden tuzemský…
Že poměry výše uvedených příkladů nedávají smysl? Že v Česku není dost velká výrobní kapacita na uspokojení dané poptávky? A že se tady přece některé věci ani nevyrábějí, protože se na ně dlouhodobě specializují zahraniční výrobci, kteří díky konkurenci neustále inovují, což zvyšuje kvalitu a tlačí ceny dolů? Nevadí! Vždyť přesně takhle vznikl i zákon o kvótách na potraviny!
Novela, která má obchodníkům nařizovat, co mají prodávat, a lidem, co mají kupovat, je tím nejhorším legislativním počinem, který česká sněmovna zplodila za posledních několik dekád. Ani mě ani nikoho z mých kolegů, s nimiž jsem nad nápadem lomil rukama, by nikdy nenapadlo, že se tento „vlhký sen“ protekcionistů a centrálních plánovačů dostane vůbec na papír, notabene na papír se státním znakem hrdého českého lva. A že projde vládou a nakonec i sněmovnou? Neuvěřitelné. Norma vysílá zprávu o tom, nakolik si tři dekády od Sametové revoluce vážíme skutečné svobody, v tomto případě svobody volby. A ta zpráva není hezká.
Je nezbytné, aby byl tento ukázkový případ dobývání renty skrze zákon, který přihraje obří zisky jedné zájmové skupině a všechny ostatní poškodí, co nejdříve smeten do propadliště dějin. Prostě se zastyďme a předstírejme, že se tohle nikdy nestalo. To bude nejlepší.
Autor je ekonom. Pracuje jako ředitel výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA).
