Prezident jmenoval dva nové ministry, čímž formálně skončila anabáze s obměnou členů vlády. Od ní si premiér Sobotka sliboval zvýšení dynamiky svého kabinetu. Nakonec celá akce skončila jako vždycky. Namísto „nejslabší, máte padáka“, to dopadlo spíše ve stylu „ten s nejmenším politickým krytím má padáka“. Navíc odešli dva ministři z jedné strany a koaliční partneři se demonstrativně odmítli s premiérem o výměnách bavit.
Můžeme spekulovat, co znamená odchod právě těchto dvou ministrů. Není za tím ale nic jiného než to, že se premiér zbavil nejméně populárního ministra Dienstbiera a za něj nabídl pražské organizaci ČSSD ministerstvo zdravotnictví.
Daleko zajímavější jsou poměry uvnitř vlády, které naznačují, jak by mohl vypadat příští kabinet. Na vládním sporu ohledně EET bylo pěkně vidět, že vláda si se svými vnitřními spory vystačí zcela sama a vlastně už k ničemu nepotřebuje opozici. Někteří vládní politici umírněně (KDU-ČSL), jiní zcela otevřeně (ČSSD) sázejí na krach systému EET. Jsou to však stejně jen takové hry pro obecenstvo.
V zákulisí už probíhají jednání o podobě nové vlády. Východiskem je, že krajské volby měly děsivý dopad na hlavní vládní stranu. Jejich výsledek, tedy devět krajských vítězství pro ANO a jen dvě pro ČSSD, způsobil to, že Sobotkovo vedení se úplně rozložilo. Přesněji řečeno ztratilo víru ve vítězství. Ve chvíli, kdy měl Sobotka udělat silné gesto, rozhodl se, že udělá vše pro to, aby se udržel ve funkci. Jednomu z odcházejících ministrů pak mezi čtyřma očima řekl, že snad nás, tedy ČSSD, Babiš po příštích volbách vezme do vlády.
Že Sobotka ztratil schopnost vůdcovství a vůli vítězit, pozná i ten, kdo nemá žádné speciální informace. Stačí sledovat jeho zmatené pohyby na politické scéně. Horší je, že na mentalitu „juniorního partnera“ v budoucí vládě si začínají zvykat všechny politické strany. Babiš toho docela dobře využívá a přes prostředníky už dlouho vede jednání o budoucí vládě. Zvnějšku tato situace vypadá tak, že všechny strany si jakoby lehají na záda a nabízejí se Andrejovi – opozice, koalice, všechno jedno.
Někdo to dělá otevřeněji, někdo s větším vkusem, ale v zásadě to dělají všichni. Podle mých informací nejdál došla jednání s komunisty, kteří by v případě dvojčlenné koalice chtěli místo předsedy Poslanecké sněmovny pro Vojtěcha Filipa a pět ministerstev, kam chtějí vyslat „nezávislé odborníky“ ze svých řad.
Volby tedy v jistém smyslu rozhodnou o tom, kdo získá silnější mandát, aby se mohl výhodněji nabídnout Babišovi. Naopak nejvíc vydělá strana, která bude schopna se postavit do radikální opozice a přinese naději, že jsou důležitější věci než parlamentní a vládní funkce a úřady. Přesněji řečeno, odmítne hry pro obecenstvo a nabídne skutečnou alternativu.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
