V nedávném článku v deníku The Guardian dochází pravidelný přispěvatel Timothy Garton Ash k závěru, že Británie po brexitu musí uplatňovat politiku spolupráce s Evropskou unií, založenou na „důvěře, dobré vůli, jasné komunikaci a časté interakci“. Vláda Borise Johnsona má evidentně poněkud odlišný názor než Garton Ash, který brexit důsledně kritizuje.
V každém případě se o týden později po vydání článku objevily zprávy, že britské ministerstvo zahraničí již neposkytne velvyslanci EU Joãovi Vale de Almeidovi a jeho delegaci plný diplomatický status. Jako prvotní signál vznikajícího pobrexitového vztahu mezi Británií a EU to nevypadá povzbudivě.
Podle britského ministerstva zahraničí je tato záležitost velmi jednoduchá. EU je mezinárodní organizace, nikoli stát, a proto pro ni neplatí podmínky Vídeňské úmluvy o statusu a výsadách pracovníků velvyslaneckých úřadů. Ministerstvo zahraničí uvádí, že prodloužení diplomatického statusu by vytvořilo precedens a mnoho dalších mezinárodních organizací by se mohlo snažit získat prospěch ze stejné míry uznání.
Nezávislí analytikové – dokonce i ti, kteří brexit a konzervativní vládu podporují – jsou pravděpodobně mnohem blíže pravdě, když toto rozhodnutí vysvětlují nikoliv s ohledem na právní subjektivitu EU, ale z hlediska odkazu brexitu. Jak si všichni živě pamatujeme, smlouva o odchodu byla zdlouhavá, kontroverzní a zdaleka ne dokonalá. Britský obchod s kontinentální Evropou dostal krutou ránu v podobě hraničních kontrol, papírování a v některých případech i cel. Londýn byl svědkem exodu zahraničních investic do Paříže a Frankfurtu. Ale zřejmě nejhorší ze všeho je vědomí, že stávající obchodní ujednání s EU jsou pouze dočasná a přinášejí vyhlídky na nekonečné byrokratické změny a jednání.
V tomto kontextu je pro britskou vládu důležité chopit se příležitosti a oplatit bývalým evropským partnerům jejich pedantské trvání na obchodních předpisech rozpracovaných do nejmenších detailů a dát najevo, že Británie je skutečně svrchovaná – a samozřejmě svrchovanější než EU, pouhá mezinárodní organizace.
Je pravděpodobné, že pokud se nepodaří skutečně rychle dosáhnout smíření mezi Londýnem a Bruselem, utrpí více Británie než Evropa, i když by byl takový neúspěch vysvětlitelný tím, že po celou dobu brexitu se ve vztahu mezi Británií a EU uplatňoval přístup oko za oko, zub za zub. Jeden bezprostřední možný důsledek je takový, že EU degraduje velvyslance Velké Británie v Bruselu a připraví tím Británii o důležitý zdroj informací o debatách v EU.
V širším globálním kontextu je hladká spolupráce s EU pro Británii zásadní, aby mohla chránit své ekonomické a bezpečnostní zájmy. EU je pro Británii největší přirozený spojenec při prosazování světového řádu, založeného na demokracii, dodržování lidských práv a mezinárodních dohod. Jak se může Británie efektivně postavit výzvě např. Číny – tak důležité z ekonomického hlediska, a přece tak znepokojivé z hlediska bezpečnosti – bez solidarity s Evropou? A totéž by platilo i pro problémy Íránu a Ruska, klimatické krize a globálního oživení po koronavirové pandemii.
Důkazů o rostoucích rozepřích mezi Británií a Evropou je čím dál víc. Aktuálně britská farmaceutická firma AstraZeneca informovala Evropskou komisi, že nebude ctít svůj příslib dodat v prvním čtvrtletí roku 2021 sto milionů dávek vakcíny proti covidu-19, evropský komisař pro zdraví nyní prohlásil, že vakcíny nesmí být vyváženy mimo EU, což znamená, že Británie nedostane tolik potřebné dodávky vakcín od Pfizeru. Tolik k volání Gartona Ashe po „důvěře a dobré vůli“.
„Nestačí jen uspět. Ostatní musí neuspět.“ Tento citát (ačkoliv si nikdo není jistý, kdo ho vyslovil jako první) symbolizuje mnohé z britské ságy. Brexit skončil a nyní se zdá, že duch řevnivosti mezi Británií a jejími bývalými partnery přetrvá jako dědictví odchodu Británie z EU. I když britská vláda může získat krátkodobé vítězství tím, že EU odepře plný diplomatický status, těžko si představit, že by to byl počáteční krok k dlouhodobému britskému vítězství.
Autor vyučuje na Fakultě humanitních a sociálních studií Anglo-American University v Praze (AAU).
