Byl to jeden z nejbizarnějších prezidentských projevů poslední doby. Donald Trump oznámil, že se Spojené státy stáhnou z pařížské klimatické dohody. Samotný fakt, že USA nebudou v rámci této smlouvy spolupracovat se 194 signatářskými státy na omezování skleníkových emisí, je smutný. Horší je, že Trumpův projev byl formou a obsahem velmi nebezpečný a záludný.
V prvé řadě kvůli tomu, jak Trump svůj krok zdůvodnil. Pařížskou dohodu vylíčil jako spiknutí celého světa proti Spojeným státům, proti jejich pracujícím, proti jejich podnikům, proti jejich blahobytu. Jako spiknutí, před nímž on – velký prezident – své bezbranné občany ochrání.
Podobný tón už použil, když stáhl americký podpis z transpacifické obchodní dohody a když hrozil zrušením Severoamerické zóny volného obchodu. Jenže nesmyslně, ale plánovitě budovat v lidech pocit ohrožení vnějším světem znamená vytvářet vystrašenou masu, která je snadno schopná reagovat na sebemenší podněty iracionálně a s děsivými následky.
Záludnost Trumpova projevu spočívá v tom, že prezident během celé půlhodiny ani jednou nepoužil slovo klima nebo klimatická změna. Záměrně to neudělal ani de facto ministr životního prostředí Scott Pruitt. Pánové kolem Trumpa i sám prezident prostě v klimatickou změnu nevěří. A dodávají, že když USA odstoupily z Kjótského protokolu, tak se také nic nestalo. V tom je ten háček.
Zdánlivě totiž mají pravdu. Vědci z mezinárodního klimatického panelu v jedné ze svých zpráv uvádějí, že rozdíl mezi tím, když svět nic se skleníkovými emisemi nebude dělat, a tím, že naopak jejich produkci začne významně omezovat, se ukáže až po roce 2035. Do té doby se změna politiky příliš neprojeví. Jenže aby se za dvacet let něco stalo, musí se začít už teď.
Projev amerického prezidenta ukázal i slušnou míru pokrytectví na druhé straně Atlantiku. Německá kancléřka Angela Merkelová označila Trumpovo rozhodnutí za extrémně politováníhodné. Ovšem kdyby jí na klimatu opravdu tak záleželo, bude se držet svého původního plánu z podzimu roku 2010, nechá v provozu co nejdéle bezemisní jaderné elektrárny a na nezbytné minimum oseká uhelnou flotilu.
Přisadili si také Češi. Premiér Sobotka uvedl, že je škoda, že se USA izolují ve věci důležité pro celou planetu. To si dovolí prohlásit šéf vlády, která pařížskou dohodu před rokem a půl podepsala, ale dosud ji nedokázala parlamentem protlačit k ratifikaci. A tváří se, že ho to vůbec nezajímá.
Přitom právě česká veřejnost, která nikdy nebyla v otázce klimatických změn příliš uvědomělá, by jasnou a rychlou ratifikaci potřebovala jako symbol, že se problém už opravdu týká i jí.
Bez české ratifikace se Trumpův projev stává v tuzemsku slušnou municí všech, kteří teorii klimatické změny odmítají. A že jich nejen v energetickém byznysu je dost. Po podpisu pařížské dohody to na chvíli vypadalo, že tato skupina oslabí.
Ale když se teď ke smlouvě staví zády jeden z nejmocnějších států planety, tak to v jejich očích přece musí něco znamenat. Přestože to bylo jen rozhodnutí pár lidí v Bílém domě.
