Politici se intenzivně scházejí, a nic kloudného z toho není. Víc než půl roku po volbách pořád nevíme, kdy a jakou bude mít Česko vládu. Kvízová otázka nyní zní: Bude to dvojkoalice ANO a ČSSD s podporou komunistů? Nenechte se mást tím, že je snad už o něco jasnější, kdo by v takovém kabinetu mohl zasednout. Pokud jde o vládnutí, pořád je to padesát na padesát, chtělo by to, když se přidržíme paralely se známou soutěží, přítele na telefonu.
Ale jak to tak vypadá, šéf vítězného hnutí soutěžící o znovujmenování premiérem nejspíš ztrácí víru, že na konci životně důležité linky sedí důvěryhodný přítel. Jinak by Lidové noviny těžko přišly s legendou, že se Hrad připravuje na případný krach politických jednání a že Miloš Zeman si pro svůj plán B už vybral i premiéra: Daniela Beneše, toho času šéfa ČEZ.
Hradní muži se ovšem tváří, že jsou nad věcí. Mluvčí Ovčáček napsal, že na zkazky, které kolují v pražské bažině, zásadně nereaguje. Zatím tedy vypuštěnou legendu může číst každý po svém.
Ostatně politická realita je momentálně ještě barvitější než drby. Stačí pohled na makající vládu v demisi. Ministryně obrany Karla Šlechtová, hodna svého úřadu, pozvedla štít a záležitosti kolem vlastní pošramocené fasády se rozhodla obhájit otevřeným dopisem adresovaným premiérovi. Možná se s ním na zasedání vlády už ani nebaví.
Definitivní odchod z kabinetu ohlásil další jeho člen, ministr dopravy Dan Ťok. I když kdo ví. Hned další den po ohlášení definitivního konce jsme se mohli dočíst na řádcích i mezi nimi, že by vlastně sám od sebe neodcházel. Ale když ti socialisté a komunisté ho v kabinetu nechtějí.
Robert Pelikán, Martin Stropnický, Ťok a nejspíš i Šlechtová. Ať už se jmenovaní loučili či loučí s vysokou politikou s menší či větší elegancí, jejich konec je momentálně jediným výsledkem politické obratnosti šéfa hnutí ANO a prozíravých rad hlavy státu. Prázdná vládní křesla, pokud bude znovu jmenován předsedou vlády, staronový premiér jistě hravě zaplní.
Aktuálnějším problémem je ovšem látání děr na cestě k cíli. Šéf KSČM anoistům vzkázal, že pokud jde o zahraniční vojenské mise, jeho strana trvá na svém, a když nepřepíšou programové prohlášení budoucí vlády, mohou hledat toleranci jinde.
U socialistů se proti stranickému vedení zase postavila první krajská organizace. Aby ve stranickém referendu řekli ne vstupu do vlády, doporučili členům ústečtí funkcionáři. Jednou z výhrad je, že programové prohlášení nezmiňuje podporu strukturálně postižených regionů, mezi které Ústecký kraj patří.
Do poloviny června, kdy sociální demokraté ohlásí výsledek svého referenda, je relativně dost času. Leccos se ještě může povést uhladit s komunisty, kampaň předsedy ČSSD za vstup do vlády také sotva začala. Jenže na konci výhledu stojí prezident. Miloš Zeman se už nepochybně těší, jak do složení vlády mocně promluví. Neptejte se, zda bude líp. Líp už opravdu bylo.
