Komentář Martina Čabana: Nebát se a rozdávat

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Foto: Martin Pekárek

Politické léto bude letos kratší. Na začátku července z něj ukously tahanice o důvěru vládě, teď stejný díl ukrojí mimořádná schůze sněmovny, která by se měla sejít ve druhé půli srpna. Proč ten kalup?

Když se Andrej Babiš chopil premiérského žezla, vybral si za jedno z hlavních témat důchody. Učinil tak na jedné straně naprosto vágním příslibem, že pohne s penzijní reformou, a na straně druhé konkrétním závazkem, že důchody od příštího roku vzrostou. Na reformu nespěchá, na zvýšení důchodů ano. Ale poněkud to drhne. Vládní návrh zvýšit výdaje na důchody o 14 miliard korun, který prošel sněmovnou, narazil v Senátu.

Bylo by hezké si myslet, že senátoři zafungovali jako hlas rozumu a s důrazem na zodpovědné hospodaření hodili poslancům plýtvavý návrh na hlavu. Leč tentokrát se to nestalo. Senátoři přišli s návrhem zvýšit výdaje na důchody raději rovnou o 16 miliard. Věcně jde o to, že sněmovní návrh chce přidat dalších tisíc korun všem nad 85 let, zatímco senátní varianta počítá s extra tisícovkou pro všechny, kteří jsou v penzi víc než 25 let. Do konce září musí sněmovna dostat návrh státního rozpočtu na příští rok, z nějž tyto prostředky potečou, takže příslušnou penzijní legislativu je potřeba mít včas pod střechou. No a také na začátku října budou komunální a senátní volby a do ostré kampaně je nutno si pořídit dostatek populistické munice. Nemůžete všechno vsadit jenom na migranty. Proto to tak spěchá.

Že se bude ve sněmovně rozhodovat, jestli důchody zvýšit hodně, nebo ještě víc, je smutné. Ještě smutnější je, že proti předvolebnímu dárku za 14 miliard, které se v horších ekonomických časech budou na důchodovém účtu velmi špatně hledat, si ve sněmovně netroufl zvednout ruku ani jeden poslanec. Dá se čekat, že mámení voleb zafunguje i na srpnové mimořádné schůzi.

Na neudržitelnost financování stávajícího důchodového systému přitom upozorňují ekonomové léta, naposledy ti z OECD. Dnešním důchodcům je samozřejmě přáno. Problém je spíše s těmi budoucími. Minulá vláda zcela propásla ekonomicky vlídné období, v němž by se penzijní reforma dala prosadit bez větších bolestí, a ještě by bylo možné tvořit rezervy na krytí bezprostředních nepříznivých dopadů. Sobotkova vláda neudělala nic. Jen před loňskými sněmovními volbami vydala studii, podle níž penze reformu nepotřebují, protože kolem roku 2100 by se demografická situace a s ní i penzijní systém měly stabilizovat – bez legrace.

Před vládou Babišovou leží období horší, ale zřejmě pořád poměrně slunečné. Přesto neudělá také nic. Babiš nemá ani představu o tom, jak by měla reforma vypadat, ani odvahu ji prosadit. A i kdyby obojí měl, tak reforma neprojde přes koaliční ČSSD, která čeká na rok 2100, ani přes tolerující komunisty, kteří z důchodců politicky žijí a nebudou je chtít ani malinko vylekat. Rozdávání jde našim politickým elitám, že by ho mohli vyučovat. Se skutečnými a potřebnými politickými skutky je to o hodně horší.