Komentář Martina Čabana: Vláda politické křeče

Andrej Babiš a Jiří Hamáček

Andrej Babiš a Jiří Hamáček Zdroj: ČTK

Jestli něco charakterizuje vznik nové české vlády, je to slovo křeč. A je docela pravděpodobné, že si na tohle slovo vzpomeneme i mnohokrát během nastávajícího působení kabinetu. Nekonečné jednání sněmovny o vyslovení důvěry druhé vládě Andreje Babiše bylo jen vnějším projevem hlubokých vnitřních problémů, které se získáním důvěry nikam nezmizely. 

Tím největším je permanentní napětí uvnitř menšinové koalice. Andej Babiš si sice v aktuálním rozhovoru pro MfDnes pochvaluje, že vláda bude jeden tým. Dává k lepšímu historku, jak svého vicepremiéra a šéfa ČSSD Hamáčka představil několika světovým státníkům.

Jenže si nejde nevšimnout, že vláda ani při klíčovém hlasování o důvěře nedokázala získat všechny své hlasy. Exministr vnitra a poslanec ČSSD Milan Chovanec na hlasování nedorazil.

Zdůvodnil to odkazem na svědomí a poslanecký slib. Je otázkou, zda by svému svědomí naslouchal stejně svědomitě, kdyby komunisté v rámci tolerance vlády jen opustili sál, a Chovancův hlas by tedy rozhodl o tom, že druhý Babišův kabinet nevznikne.

Takhle šlo jen o rebelii bez následku. Ačkoli to tak samozřejmě vypadá, Chovanec se zapřísahá, že si nebuduje předpolí pro nějaké další vnitrostranické aktivity namířené proti současnému vedení.

Tak jako tak je ale patrné, že socialisté se budou v koalici ošívat a jednota strany, tolik vzývaná Hamáčkovým vedením, zůstává jen zbožným přáním.

Druhým hlubokým problémem je, že vláda sice má důvěru sněmovny, ale pořád nemá všechny ministry. Jan Hamáček stále absurdně předstírá, že sedí na dvou ministerských židlích, zatímco v Černínském paláci se postupně usazuje historicky první český trucministr Miroslav Poche.

Andrej Babiš se v roli premiéra rozhodl, že tuto tragikomickou situaci nechá normálně vyhnít – v rámci utužování týmové nálady v kabinetu prohlásil, že jde o Hamáčkův problém a že si to má vyřídit s prezidentem. A že řešení může klidně trvat dlouhé měsíce.

Třetí a zdaleka ne poslední velkou potíží druhé Babišovy vlády je zcela duchaprázdný program, který si netroufá na jediný odvážný politický krok. Primitivní účetní operaci vydává za důchodovou reformu, o zdravotnictví neříká nic kromě slibů vyšších platů a prakticky totéž platí o vzdělávání.

Žádný ze systémů, o jejichž neudržitelnosti se dlouhé roky mluví, opět žádná změna nečeká. Zato si kabinet, jehož první ministryně spravedlnosti vydržela v úřadu třináct dní, troufá rozorat ústavní systém zákonem o obecném referendu, které ve skutečnosti nikdo k ničemu nepotřebuje. Česko zažilo hodně vlád.

Některé si i různě říkaly. Vláda sebevrahů, vláda národního porozumění, vláda národní oběti, vláda rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci. To, co na druhý pokus sestavil Andrej Babiš, je vláda politické křeče. Příčiny této křeče jsou dobře známé a mnohokrát popsané, její následky ale mohou být prakticky jakékoli. Bude to zlá podívaná.


První porevoluční vláda: Čalfa, Komárek, Delong a další. Víte, co dělali ministři po odchodu z politiky?