Komentář Petra Fischera: Chameleon v zájmu Rakouska

Sebastian Kurz

Sebastian Kurz Zdroj: Reuters

Nejen u Hrabala, ale i v evropské politice se může neuvěřitelné stát skutkem. Konzervativní lidovci a zelení mají k sobě politicky tak daleko jako oheň a voda, a přece se v Rakousku domluvili na společné vládě. Budoucí kancléř Sebastian Kurz a vyjednavač zelených Werner Kogler vyřešili povolební zapeklitý problém šalamounsky: do programu vlády napsali ze svých vlastních programů to nejdůležitější, „to nejlepší z obou světů“, a pak navzájem přihazovali na ramena vah svá čísla, aby nakonec vyšla jakási rovnováha. 

Výsledkem je program, v němž nedá žádnou práci vysledovat, kdo za kterou větou stojí, což je asi největší slabina, neboť vládu ve skutečnosti spojuje jen velmi málo – tedy kromě odpovědnosti za Rakousko, jak by řekl skoro kancléř Kurz.

Sebastian Kurz prokázal neuvěřitelnou flexibilitu. Ještě po minulých volbách v roce 2017 odmítl spolupráci se sociální demokracií mimo jiné i pro její zelenou a migrační politiku, a dal přednost vládě s nacionálně motivovanými Svobodnými. Dnes vytváří pakt s lidmi, kteří jsou v otázkách lidských práv a ekologické politiky ještě liberálnější.

Kurz jako by tím dokazoval, že jeho snaha o vybudování Nové lidové strany (Die neue Volkspartei) není  jen pružnou rétorikou, velmi citlivě vnímající nálady lidu, ale i konkrétní pragmatikou. Jistě že by se Kurzovi lépe programově spolupracovalo se Svobodnými, ale když to kvůli aféře jejich exšéfa Stracheho, jež vedla k předčasným volbám, teď dost dobře nejde, je lépe využít největší většinu v dějinách moderního Rakouska ve spolupráci s antagonistickými zelenými, kteří ve volbách zažili mohutné parlamentní znovuzrození, které jako relevantní politickou sílu téměř nešlo neuznat.

Kurz neměl problémy s přijetím radikálnějšího návrhu na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2040, sám ještě v roli kancléře mluvil o nutnosti jít tímto směrem, byť s opatrností vůči podnikatelům, které taková opatření zatíží, což se u velkých producentů CO2 daňově podle programu nové koalice také stane. Rakousko ale už dnes vyrábí 70 procent své energie z obnovitelných zdrojů (OZE), Dolní Rakousko dosáhlo 100 procent. Rakušané investovali do OZE při výrobě tepla, které dnes dosahuje 40 procent. Kurz měl v této věci tedy slušný náskok, snadnou výměnou za rychlejší uhlíkovou neutralitu získal do programu snížení daní, které pomůže i velkým spřáteleným firmám, udržení přísnějšího režimu přijímání uprchlíků, boj proti politickému islámu nebo rozšíření zákazu nošení šátků pro muslimské dívky do 14 let.

Pod tyrkysovým inkoustem nových lidovců tak prosvítá stará lidovecká čerň, kterou budoucí kancléř Kurz potřebuje kvůli velmi konzervativním voličům, kteří k němu přeběhli od Svobodných. Tyrkysově-zelená koalice je tedy spíše černo-tyrkysově-zelená. Nejsilnější muž Rakouska Sebastian Kurz je proto její největší nejistotou, protože není tak úplně jasné, která z barev – tyrkysová, či černá – je jeho vlastní, pokud vůbec nějakou vlastní barvu má.

Sebastian Kurz překračuje svůj lidovecký politický stín, a v zájmu stability Rakouska se stává politickým chameleonem. V dobách názorového roztříštění evropských společností to nakonec nemusí být tak špatná vlastnost. Umění hrát všemi barvami je možná dnes jistá politická nutnost, bránící před krizí a rozpadem. Jen zejména tentokrát bude zatraceně těžké držet barvu celé čtyři roky.