Lidovecký šéf Sebastian Kurz uhranul Rakousko a suverénně zvítězil v předčasných parlamentních volbách. Náskok šestnácti procent na druhé sociální demokraty rakouská politika ještě nezažila. Kurzve svých 33 let postavil na hlavu všechny politické předsudky a pravidla, která dosud fungovala, a to nejen proto, že je tak mladý, což je zejména u konzervativní strany na první pohled velmi překvapivé.
Kurz šokuje především tím, že vítězí navzdory tomu, že nemá jasný konzervativní program a snaží se vyvažovat ve velmi širokém středu, dělat sociální i konzervativní politiku, být pro obyčejné lidi i podnikatele. Brát hlasy všem, kteří jsou vlevo i vpravo, být tím, čím byla v minulosti v Německu Angela Merkelová: konsensuální političkou, která dávala všechno všem, aby ji také všichni mohli volit.
Jistěže Kurzovi k nárůstu hlasů o pět procent proti předchozím volbám v roce 2017 pomohla zejména aféra bývalého šéfa FPÖ Stracheho, který na videu z Ibizy obchoduje s politickým a mediálním vlivem v Rakousku s ruskou smetánkou.
To by ale jako vysvětlení nestačilo. Kurz bral hlasy jak nacionálně silně zaměřeným Svobodným, tak sociálním demokratům. Stal se tedy skutečně všelidovým kancléřem, kterého Rakousko snad ještě nikdy nemělo.
Hlavní otázkou, na kterou teď všichni chtějí znát odpověď, je to, s kým Kurz půjde do koalice. Vzhledem k tomu, že Svobodní, kteří přišli o deset procent hlasů, otevřeně prohlašují, že vidí svou roli spíše v opozici, zbývají prakticky jen dvě možnosti.
Ta první je tradiční velká koalice s SPÖ, koalic ev zájmu jednoty Rakouska. Tou by ale Kurz mohl ztratit část své popularity, protože na kritice sociálních demokratů a starých pořádků velké koalice vyrostl. Druhá varianta, koalice se Zelenými, kteří poskočili o deset procent a mají neuvěřitelných 14 procent hlasů, se jeví jako logičtější.
Kurz by tím utlumil růstovou sílu protestních zelených hlasů, které chtějí ekologickou proměnu Rakouska, již se poněkud toporně snažil staronový kancléř v předvolební kampani středově vyvažovat. Jediná šance, jak nyní Zelené zastavit, se jeví právě v tom, dát jim vládní spoluodpovědnost.
Když to Kurz dokázal jednou zkusit s modrými, zatíženými nacionalistickou pověstí a kontroverzním jménem Jörga Haidera, proč by nemohl dnes prolomit předsudky o neodpovědnosti a hazardérství Zelených. Bylo by to přesně v souladu s jeho středovou strategií, s vírou, že volby se vyhrávají uprostřed pole. Stačí jentento střed dostatečně ustát.
Navíc jít do koalice se Svobodnými ve chvíli, kdy tak výrazně ztratili, nedává smysl.„Míček je na straně kancléře Kurze“, píší rakouská média. Není to ale pouze míček úzce politický či politikářský, který pomůže sestavit funkční koalici, je to i míček, který Sebastian Kurz vystřelí dobudoucnosti, v níž se bude stále častěji hrát s tématy klimatické změny a ekologické udržitelnosti.
Je jasné, že v takové situaci jsou Zelení politické riziko, protože by kancléři mohli vzít vítr z plachet. Sám ale Kurz vládnout nemůže. Riziko koalice černé a zelené je vlastně nejmenší, ba minimální: Zelení, přivší úctě k jejich sedmapadesátiletému šéfovi Wernerovi Koglerovi, nemohou Kurze připravit o gloriole spasitele národa, a mohou jen pomáhat k pěkné retuši dalšího odstínu tolik milované postavy mladého, inteligentního a odpovědného kancléře.
„Rakousko jsem já“, uvědomuje si od nedělního večera Kurz. Zatím to vědí především starší a střední ročníky. Se Zelenými ve vládě, to bude vědět i mladá generace, která bude o výsledcích voleb rozhodovat stále více. A mladý kancléř ví, že zelená ho v takovém případě nikdy v jeho premianství nemůže ohrozit. Ba přímo naopak.
