Nejhorší je, když se to na vás začne sypat ze všech stran. A platí to i v politice. Do podobné situace se dostává premiér Andrej Babiš (ANO), jehož pozice se mohla ještě nedávno zdát téměř neotřesitelná. Do příštích sněmovních voleb je sice ještě daleko, otřesů ale znatelně přibývá. Stručně řečeno, Andreji Babišovi docházejí zdroje, ze kterých může čerpat podporu pro sebe a jeho hnutí.
Jednak jsou to zdroje ekonomické. Vláda sice navzdory krizi pokračuje v rozhazovačné politice, ani tak ale na některé slibované úlevy, kterými by mohla u voličstva zabodovat, nemusí zbýt. Příkladem je superhrubá mzda, jejíž rušení zůstává otevřené.
Ve hře jsou hned tři varianty. Maximalistická, kterou premiér původně sliboval, tedy daň 15 procent z hrubé mzdy pro většinu zaměstnanců. Potom je tu varianta umírněná – 19 procent. Ta vypadá reálněji, ale lidem by se moc nepřilepšilo. Takže ji u voleb nemusejí tolik ocenit.
Vyloučit však nelze ani zachování současného stavu, byť se ministryně financí Alena Schillerová (ANO) dušuje, že „o rušení superhrubé mzdy není pochyb“. S dalšími přilepšeními se sice počítá, ale také nemusejí přinést kýžený efekt, jako třeba zvýšení platů učitelů. Zátěž, zmatky a někdy i naštvanost související s koronavirovou krizí mohou znamenat, že výhodu neocení ani ti, kteří by si na ni jinak u voleb vzpomněli.
Samozřejmě zbývají důchodci, kteří se pro hnutí ANO stali klíčovou voličskou základnou. Kromě zákonem dané valorizace o 839 korun měsíčně je ve sněmovně i návrh na bonus 5000 korun. Jenže počet seniorů, kteří se za to odvděčí svým volebním hlasem, se zbytkem věrných stačit nemusí. Pak jsou tu ještě marnotratné slevy na jízdném, ale ty už se berou automaticky. Roli by sehrály, jen kdyby je vláda zrušila.
Babiš tak bude potřebovat mobilizovat další voliče. Jistě, hnutí ANO vyhrálo krajské volby – očekávanou prohru v senátních se mu podařilo bagatelizovat – a stále vévodí průzkumům. Jenže je zřejmé, že to byla trpká výhra. ANO má zatím jen tři hejtmany, dál to vypadá nejspíše jen na jednoho.
Ostatní strany ho buď upozadily, nebo úplně vyšachovaly. Což sice pro skalní příznivce nic neznamená, pro ty váhající ale může i koaliční (ne)potenciál hrát roli. Varovným signálem pro Andreje Babiše musí být i průzkum veřejného mínění společnosti Kantar CZ. Nejen kvůli nejnižšímu zisku od uplynulých sněmovních voleb – 24,5 procenta, ale i kvůli propadu ČSSD a KSČM.
Díky obojímu by měla opozice teoreticky pohodlnou většinu. I když nemá cenu jeden průzkum přeceňovat, u obou stran, které Andreje Babiše drží v premiérském křesle, jde o dlouhodobý vývoj. Navíc je pravděpodobné, že se obě strany budou vůči Babišovi s blížícími se volbami více vymezovat. A nemusí jít jen o nějaká jadrná uřeknutí, jak to předvedla ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD), ale třeba o stupňování požadavků, jak nyní u rozpočtu předvádí KSČM se škrtáním miliard pro armádu.
V neposlední řadě je tu samozřejmě nová koronavirová krize, jejíž bujení je z velké části připisováno za vinu právě premiérovi. Do příštích sněmovních voleb ale ještě daleko, pokud nebudou předčasné, zhruba rok. Andrej Babiš už nejednou ukázal, že se dokáže dostat z lecjaké těžké situace. Munice – ekonomická i politická – mu ale zjevně dochází. Ani ono špidlovské „zdroje jsou“ netrvá věčně.
