Jakou taktikou se při roztáčení výdajů řídí současná vládní garnitura? Na první pohled je v tom rozpor.
Na jednu stranu je utrácení cílené. V lepším případě v oblastech, kde je to potřeba. Například ve školství či sociálních službách. V tom horším pak tam, kde vládní strany cítí volební kořist. Tedy u lidí s nižšími příjmy a vyšším věkem. Anebo u spřízněných korporací.
Pak jsou tu ale kroky, které tuto selektivnost popírají. Plošné zvyšování platů, široce pojatá přilepšování či koronavirová pomoc. Neboli podle zásady dáme radši všem, než abychom si někoho naštvali.
Ve skutečnosti v tom ale rozpor není. Je to jen kombinace obou přístupů, která vychází z nejistot současné vlády, proměny jejího voličstva, dohadování mezi koaličními partnery a hlavně fiskální nezodpovědnosti. Patrné to je u navrhovaného rozpočtu s půlbilionovým schodkem. Po úterním druhém čtení o něm má být jasno za týden. A do určité míry i v pondělním balíku vládních opatření.
Příkladů je hodně. Pomoc živnostníkům během koronavirové krize (původně „Pětadvacítka“) byla nejdřív sešroubovaná tak, že na ni téměř nikdo nedosáhl. Pak ale rozvolněná natolik, že zamířit mohla i k těm, kteří se do finančních problémů až tak nedostali. Pomoc z programů COVID-1,2,3 k mnohým firmám nedoputovala, zatímco nápad se zpětným uplatňováním daňové ztráty už někteří začali slavit dopředu.
Ministerstvo financí také najednou došlo k závěru, že daňové paušály pro živnostníky či rušení daně z nabytí nemovitosti nejsou takové nesmysly, jak dříve tvrdilo. Základ pro nárokování paušálu ale vláda po tlaku zleva snížila z milionu na 800 tisíc, takže na ně dosáhne méně živnostníků. Ale což, třeba u voleb projeví vděk alespoň ti s nižšími příjmy. Středně velké podnikatele – a potažmo celou střední třídu – už stejně současná garnitura hodila dávno přes palubu.
Některé její příslušníky se přesto snaží vylovit. Jak jinak číst další „procitnutí“, tedy snahu zrušit daň z nabytí nemovitostí. Ačkoliv je to bezesporu dobrý krok, ostatně pravicová opozice to navrhovala opakovaně, dávalo to logiku spíš v době růstu. Zároveň ale vláda nechce ani nikoho „utopit“. Takže například slevy na jízdném se rušit nebudou, jakkoliv jsou nesmyslné a z rozpočtového hlediska škodlivé. A když už nestačí ani politický instinkt, nastupují astrologie a horoskopy.
Ještě větší problém ale je, že chybí brzdné mechanismy. Astronomické schodky se díky nízkému zadlužení země projeví až za čas. Kromě Senátu, který je v rukách opozice, má vláda politickou převahu. A na obzoru je série voleb, které k dárečkům všeho druhu jen vybízejí. Ať už selektivním či plošným.
