Komentář Petra Peška: Zalíbit se. Více než minimálně

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD)

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) Zdroj: Michaela Szkanderová

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD)
Ilustrační foto
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD)
Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) a ministryně Jana Maláčová (ČSSD)
5
Fotogalerie

Stát, přesněji řečeno ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, se rozhodl připravit odboráře o práci. Jinak si totiž nelze vysvětlit požadavek ministryně, aby minimální mzda arbitrárně vzrostla zhruba o deset procent. To, že skutečné odbory žádají růst ještě o pár stokorun vyšší, není polehčující okolnost.

Ministryně a její ČSSD opět prokazují, že jim jde o vlastní politickou záchranu mnohem více než o fungování ekonomiky. Paradoxní navíc je, že ve finále nemusejí pomoci ani těm, o nichž tak zapáleně mluví – tedy lidem s nejnižšími příjmy.

Aby nedošlo k mýlce, je správné, že se vláda snaží o vylepšení životních podmínek obyvatel. A to včetně růstu mezd a platů. A že nezapomíná na ty, co jsou na tom nejhůř.

Minimální mzda 14 700 korun, jak chce Maláčová, či dokonce kulatých odborářských 15 tisíc zní jistě vcelku důstojně, i když může pro firmy v některých regionech představovat problém. Horší je, že zvýšení je skokové – nejnižší výplata má růst radikálně rychleji než ostatní platy a mzdy, a především rychleji, než se zvyšuje produktivita práce.

Skutečná minimální mzda se přitom týká opravdu malého zlomku pracujících. Navázána na ni je ovšem i zaručená mzda, která už teď v některých oborech dosahuje téměř 27 tisíc. A to už může být skutečně velký problém.

Viděno politickýma očima, od sociálních demokratů je to chytrý tah. Jednak se mohou profilovat jako obránci nejslabších a doufat, že přetáhnout zpět alespoň část voličů, kteří prchli k hnutí ANO.

No a vyšší mzdy – včetně těch minimálních – znamenají i vyšší příjmy pro stát na odvodech. Takže zaměstnanci budou spokojeni a v rozpočtu bude více peněz na rozdávání. Z pohledu ČSSD situace win–win. A firmy? Však ony to nějak unesou.

Mohou, ale nemusejí. Zvlášť ve vidině zpomalujícího ekonomického růstu. Ve finále se může stát, že pro ně bude zaměstnávání lidí čím dál tím těžší.

A vyloučit nelze ani to, že výsledkem zdražování práce bude zdražování zboží či služeb. Konkurenční tlak tomu sice brání, ale i zde existuje jistá hranice.

Jelikož handrkování o růst minimální mzdy bude pokračovat, je předčasné byť jen odhadovat ekonomické dopady. Politickým soupeřům ČSSD – ve vládě i v opozici – nezbývá než vysvětlovat voličům, že odpor k nepřiměřenému zvyšování minimální mzdy neznamená nechuť k růstu mezd a platů.

Toho lze docílit i jinými způsoby. Sociální demokraté ale volí jistotu. Sice ne desetinásobku, ale deseti procent. Následky nenásledky.