Silvestrovská novela a novoroční vyhláška. Pojmy, které laikovi mnoho neřeknou. V justičních kruzích ale mají své pevné místo. Ukazují, jak nebezpečné může být, když vláda bez důvěry koná zásadní změny. Což je situace, do níž se nyní ženeme s první vládou Andreje Babiše.
Na přelomu let 2013 a 2014 se vláda Jiřího Rusnoka připravovala na svůj konec. Od podzimu byla po předčasných volbách ustavena sněmovna a Bohuslav Sobotka se chystal převzít moc se svou vládou. Tehdejší ministryně spravedlnosti v demisi Marie Benešová přesto učinila dva zásadní kroky. Poslala do vlády novelu zákona o státním zastupitelství a souběžně vydala vyhlášku, kterou žalobcům (zejména z vrchních státních zastupitelství) zvýšila pravomoci. Novelu už Rusnokova vláda neprojednala – nechala ji „řádným“ ministrům. Ale vyhláška tehdy platit začala a platí dodnes.
Je to důležitý příspěvek k nynější debatě o tom, jaké kroky může provádět vláda bez důvěry. Prezident Miloš Zeman soudí, že je taková vláda plnohodnotná. Mimochodem se plete. Ústavní právníci sice uznávají, že formálně jsou pravomoci kabinetu s důvěrou a bez důvěry totožné, zároveň ale varují před nevratnými kroky. Ty by v případě nutnosti musel ad hoc posuzovat Ústavní soud, a když nic jiného, můžeme se jako už tolikrát za Zemanova prezidentství těšit na prověření elasticity ústavy.
Málokdo si dnes vzpomene, jaký byl první krok Rusnokovy vlády. Ještě před hlasováním o důvěře zvýšila minimální mzdu z osmi na osm a půl tisíce korun. Změna vstoupila v platnost 1. srpna 2013, šest dní předtím, než Rusnok odešel ze sněmovny bez důvěry. To jen na okraj, jak důležité změny může vláda provést bez podpory ve sněmovně.
Ale zpět k silovým rezortům. Všichni cítíme, že tam bude atmosféra nejdusnější. Nastupující ministr vnitra Lubomír Metnar se už nechal slyšet, že bude chtít znát okolnosti Babišova stíhání. Co na tom, že mu do toho jako ministrovi nic není. Vzkaz vyšetřovatelům byl vyslán – a my teprve uvidíme, jak se s ním popasují.
Pak je tu samozřejmě pokračující ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Ten už dostal několik příležitostí ukázat, nakolik je ministrem spravedlnosti a „spravedlnosti“. Asi nejvážnější je jeho útok na policii prohlášením o načasování první žádosti o Babišovo vydání. Vzpomeňme ale i na jeho neochotu převést do praxe závěry sněmovní vyšetřovací komise k policejní reorganizaci. Plus třeba na kárnou žalobu na soudkyni Helenu Královou z kauzy Nagyová, kterou je možné vnímat jako zásah do živé kauzy a varovně vztyčený prst.
Neděláme si iluze, že by vláda s důvěrou nemohla rovněž skrytě působit tam, kde jí to exekutivní zvyklosti umožňují. Ale vždy je tu parlamentní kontrola, kde je hlasování o vyslovení nedůvěry sice nejzazším, ale účinným nástrojem či alespoň hrozbou. Ale kde není důvěra, není ani hlasování o nedůvěře. V tom to bude mít Babiš minimálně několik prvních týdnů snazší.
Autor je komentátorem serveru HlídacíPes.org
