Bývalý britský premiér Tony Blair v sobotu vydal analýzu politické situace v Británii. A vedle potřeby vybudovat nový politický střed přišel ještě s jednou myšlenkou – my Britové zapomeneme na brexit, pokud vy Evropané kývnete na omezení volného pohybu osob.
Na první pohled se to zdá jako návrh z jiné galaxie. Vždyť „brexit znamená brexit“, jak neustále opakuje britská premiérka Theresa Mayová. A klíčovou součástí volebního úspěchu labouristů bylo za žádnou cenu nemít na brexit názor.
Jenže za rok může být všechno úplně jinak. Pokud jednání mezi EU a Británií, už teď plná střetů, vůbec ještě poběží, budou velmi tvrdá a Britové si začnou uvědomovat škody, které zemi s pomalým růstem, vysokou inflací a rychle se blížícím omezením zahraničního obchodu hrozí. Na poslední chvíli možná budou hledat cestu, jak se brexitu vyhnout – a jediné, co by mohlo britské voliče přesvědčit, by bylo právě výrazné omezení volného pohybu osob mezi EU a Británií.
Pomiňme, že britská ekonomika je na lidech z EU těžce závislá a že pro britský státní rozpočet jsou dnes migranti z EU ziskovější než samotní Britové. Politický imperativ v Británii už řadu let prostě zní: Omezit migraci bez ohledu na cenu. Je tedy jasné, proč právě debatu na tohle téma nabízí Tony Blair. Jednak by tím Británie zamezila mnohem větším škodám a jednak Blair dobře ví, že nechuť k „lidem z východu“ sdílí s Brity i mnoho politiků ze západní Evropy.
Ostatně když jsme v únoru 2016 vyjednávali s Davidem Cameronem dohodu, která by umožnila Britům v EU zůstat, nebyl problém dohodnout se s ním na omezení počtu lidí z EU, kteří pracují v Británii. Problém byl, že se taková dohoda až příliš líbila dalším západním premiérům, kteří najednou chtěli získat stejné právo jako Britové.
Zatím se můžeme nápadu Tonyho Blaira smát. Konzervativci jej samozřejmě odmítli a nos nad ním ohrnuli i labouristé. Ti budou dál dělat vše, aby si do poslední chvíle nemuseli o brexitu nic myslet a mohli sbírat hlasy na obou stranách.
Ale měli bychom se mít na pozoru. Západní část EU žádnou velkou láskou ke střední a východní Evropě neoplývá. Neochota celého našeho regionu v otázkách migrace i čím dál tím horší názor na celý region kvůli tomu, co se děje v Polsku a Maďarsku, vyvolávají stále silnější pocit, že o členství v EU příliš nestojíme, chceme jen výhody a náklady ignorujeme. Je to sice pohled nespravedlivý, ale neděláme nic, abychom ho změnili. Měli bychom proto počítat s tím, že za to zaplatíme.
Pokud to bude jen nižší příděl evropských fondů po roce 2020, tak to ještě půjde. Ale připravme se, že debata o omezení volného pohybu může nabrat obrátky velmi rychle. A pokud se znovu nastartuje německo-francouzský motor evropské integrace, bude se energie soustředit na posílení eurozóny. Na země na okraji nebude nikdo brát ohled.
Autor je bývalým státním tajemníkem pro evropské záležitosti
