Před loňskými slovenskými parlamentními volbami jsem očekával ledacos. Že ale vláda, která po nich v čele s Igorem Matovičem vznikne, bude ještě méně schopna řídit zemi než ta, kterou vede v Česku Andrej Babiš, však rozhodně ne.
Čtveřice stran, které loni vytvořily vládní koalici, získala ve volbách celkově 45 procent všech hlasů. Nyní jí ale průzkumy přisuzují v součtu jen 33 procent. Na polovině je nejen vítězné hnutí OLaNO Igora Matoviče, ale i strana Jsme rodina. Lepšího výsledku než ve volbách by nyní z koalice dosáhla jen liberálně-pravicová Svoboda a Solidarita. Čtvrtá vládní strana Za lidi, založená bývalým prezidentem Andrejem Kiskou, propadla pod hranici volitelnosti krátce po ustanovení nového parlamentu.
Výsledky podpory slovenské vládní koalice nejsou natolik odlišné od českých vládních stran. Také ty mají nyní okolo třiceti procent hlasů, ale po třech letech vládnutí, nikoliv po roce. Česká vládní koalice navíc byla od počátku menšinovou formací odkázanou na podporu komunistů, zatímco slovenští vítězové získali parlamentní ústavní většinu.
Babiš a Matovič mají přitom mnoho společného: chaotický styl řízení, zálibu v mikromanagementu, schopnost hodně nahlas vyzdvihnout svou zásluhu, když se v zemi přihodí něco pozitivního, a dar alibismu svést vše negativní na jiného. Oba také dokážou pokaždé najít viníka. Tím je zpravidla koaliční partner, opozice, regionální politici, Evropská komise, vědci nebo třeba nezodpovědní občané.
V jednom se ale odlišují: český premiér je populista, který by nejraději, aby se na něj jednou vzpomínalo jako na novodobého Masaryka nebo na Baťu, tedy osobnosti, které veřejný prostor výrazně ovlivnily a zanechaly v něm stopu na mnoho desetiletí. Z této touhy plyne jistá zdrženlivost. Jako muž důchodového věku, který v životě už všeho dosáhl, si tím plní své osobní cíle. Mít respekt, moc, být váženým. Nemá žádné ideové ani ideologické zázemí, spojence ani kamarády, neváhá změnit názor nebo odstavit kohokoliv, kdo je nepopulární, kdo jeho cíl být oblíbeným poškozuje.
Oba premiéři potřebují občanům ukazovat, že současnou situaci řeší. Rezervační systémy na vakcínu padají, čísla lidí s COVID-19 rostou, nemocnice jsou na hranici svých kapacit, v počtu mrtvých Slovensko a Česko svorně vytvořily samostatnou neradostnou ligu, na kterou nikdo jiný nemá.
V tento moment shodně, aby odvedli pozornost, začali Babiš i Matovič prosazovat vakcíny neschválené v EU. Když se český předseda vlády s podporou veřejnosti a odborníků pro toto dobrodružství nesetkal, nechal toho a nákup ruské vakcíny přestal být v Česku téma.
Slovenský premiér je jiného ražení. Do vládnutí promítá v daleko větší míře své ego. Také proto drží v křesle neúspěšného a nepopulárního ministra zdravotnictví, zatímco v Česku se pomalu chystá nástup ministra zdravotnictví s pořadovým číslem čtyři. Ani návnada pro veřejnost v podobě příslibů zabezpečení ruské vakcíny nezmizí z titulků zpráv na Slovensku tak rychle. Hýčkat si své ego a snažit se všem dokázat „já mám pravdu“ bez ohledu na náklady a realitu je ta vlastnost, kvůli které má země pod Tatrami toho horšího z dvojice premiérů slovenské národnosti.
Autor je šéfredaktor slovenského časopisu Trend
