Číňané minimálně v Šen-čenu ukazují, co přesně sousloví „spotřební společnost“ znamená. Nemám však na mysli zdejší legendární tržnici, kde se dají sehnat takřka všechny existující elektronické komponenty a součástky do čehokoliv – a dají se sehnat na váhu, ne na kusy!, ale jako do očí bijící příklad chci použít v Česku od loňska tak populární koncept sdílení kol.
Tento „čínský zázrak“, jak se konceptu často přezdívá, má totiž svoji stinnou, pardon, spotřební stránku. Na ulici zde potkáte dost lidí, kteří si to na vypůjčeném bajku drandí kamsi do dáli, na každém rohu však také člověk zakopává o jednotky, desítky ba rovnou hory kol, jen tak pohozených a nesoucích následky nočního bujarého veselí nebo zcela zapomenutých a ponechaných svému osudu.
Překvapivě toto „cyklistické bordelářství“ je důsledkem rychlého technologického pokroku. Celý nápad se sdílením kol totiž kdysi počítal s tím, že si člověk bajk půjčí v jednom centrálním hubu a ve druhém jej zase odevzdá.
Tak to také fungovalo, než nastoupila nová generace mikročipů internetu věcí, které jsou schopné konstantně hlásit GPS polohu kola. Uživatelé tak dostali mnohem více svobody, kde tyto dopravní prostředky mohou pro další využití zanechávat. Naneštěstí však na věky věků.
