V čele státu je obvykle dobré mít silnou osobnost. Pevně si stojí za svým a takzvaně hájí hodnoty, díky čemuž už samozřejmě něčeho v životě dosáhla. A také je pak na to patřičně hrdá. Jenže v jakém okamžiku se názorová pevnost, disputační excelence a ona hrdost mění v prostou stařeckou ješitnost? V takovém, kdy se prvotní pobavení mas z kolotočů kolem hledání ztracených článků, výroků o modrých a zelených planetách, slovíčkaření nad ústavou, kradení per či dezinterpretace tajných zpráv odráží v klesající důvěře v úřad prezidenta.
Nudíte se? Nekupujte medvídka mývala, ale vyrazte do nějaké diskuze na Facebooku. Nejlépe takové, která je vedena ve skupině, jejímž nejste členem a která se týká něčeho, čemu nerozumíte.
Protože nikdo vám přece nezakazuje mít svůj názor, jak tvrdí billboardy po Česku. To, že nemáte dostatek informací k diskutovanému tématu či patřičnou odbornost, by vám nemělo zabránit v tom pár lidí svojí pravdou pořádně naštvat! Na internetu se tomu správně říká „vytrolit“. No a pak jsou tu ti, co Facebook a ty internety moc nepoužívají, a tak musejí obecenstvu vyjevovat své pravdy v TV Barrandov.
A na závěr jedna citace z rozsudku: „Určité žalobcovy myšlenky jsou potenciálně společensky nebezpečné a lze je považovat s jistou dávkou novinářské zkratky až za pitomosti.“ Co dodat jiného než #Pitomio.
