Udržitelná spotřeba je důležitý vzkaz výrobcům a obchodníkům, říká Stanislava Tomková z Na mysli

I tak složité a komplexní téma, jako je klimatická změna, lze přibližovat srozumitelnou a zábavnou formou. To je alespoň cíl organizace Na mysli, která tak činí prostřednictvím debat, workshopů a programů pro školy i veřejnost. Organizace též usiluje o to, aby se debata o klimatu vedla beze strachu a pocitu viny.

Činnost organizace stojí na několika pilířích, které spojuje osvěta. „Snažíme se k tématu přistupovat méně tradiční, hravější formou. Vedle programů pro školy máme také ambasadorskou iniciativu určenou především mladým lidem, kteří realizují vlastní klimatické projekty,“ představuje Tomková. Organizace také pořádá festival dokumentárních filmů Země na talíři.

Komplexní začlenění

Podle Tomkové zaznamenalo tuzemské školství v posledních letech v oblasti klimatické edukace posun k lepšímu, zpětná vazba od studentů ale ukazuje, že je stále na čem pracovat. „Mnoho škol stále funguje podle starších rámců, které tomuto tématu nevěnují dostatečnou pozornost, přestože ovlivňuje všechny aspekty našeho života a bude i nadále. Právě proto je důležité, aby mladá generace měla dostatek informací,“ říká vedoucí projektů Na mysli.

Důvodů, proč v některých školách zůstává téma na okraji, je podle Tomkové více. Jedním z nich může být i nedostatek znalostí na straně učitelů. „Často nevědí, jak komplexní téma uchopit a srozumitelně ho studentům předat. Naším cílem je proto pomáhat pedagogům začleňovat klimatické vzdělávání do výuky, nejen v jednotlivých předmětech, ale napříč celým vzděláváním,“ říká Tomková. Dodává, že podobné aktivitě se věnují i další organizace sdružené v platformě Učím o klimatu, kterou může využít každý pedagog.

Škola hrou i frontální výuka

Veřejná debata o klimatické změně je do značné míry zpolitizovaná, a proto často vyvolává silné emoce. Ty souvisejí i s tím, že se v ní objevuje otázka odpovědnosti předchozích generací. Reakce jsou proto velmi různorodé — a podle Tomkové tomu není jinak ani mezi studenty.

„My sami jsme se studenty většinou v kontaktu jen omezenou dobu, takže práce s případnými emocemi je spíše na pedagozích. Obecně ale platí, že s dětmi do čtvrté třídy bychom neměli mluvit o krizích a katastrofách, ale téma podávat pozitivnějším způsobem,“ vysvětluje Tomková.

Vedoucí projektů Na mysli zároveň dodává, že ani hravá forma výuky nemusí fungovat vždy. „Snažíme se o interaktivní přístup, využíváme videa, herní principy i metodiky, ale setkali jsme se třeba s tím, že studenti chtěli více frontální výuky, protože na ni byli zvyklí,“ doplňuje.

Český zpětný chod

Organizace Na mysli působí mimo jiné jako český koordinátor Evropského klimatického paktu, a má tak k dispozici dostatek dat pro hodnocení úrovně klimatické debaty v evropském kontextu. „Neříká se to snadno, ale situace se zhoršila. Dostává se více prostoru názorům, které popírají zásadní vliv člověka na klimatickou změnu,“ konstatuje Tomková. Ve většině zemí EU se přitom podle ní antropogenní faktor již nezpochybňuje a debata se soustředí spíše na hledání řešení. Česko se naopak vrací k otázkám, zda má klimatická politika či environmentální vzdělávání vůbec smysl.

V celé agendě je podle organizace důležitější hledat systémová řešení než apelovat na individuální odpovědnost, kde hrozí sklouznutí debaty k emocím a hledání viníků. „Poslední, co bychom chtěli, je vzbuzovat v lidech individuální pocit viny nebo prohlubovat emocionální zátěž. Třídění odpadu na individuální úrovni je jistě smysluplné, ale je to jen kapka v moři. Ruku v ruce s tím musí jít silnější opatření se skutečným dopadem,“ říká Tomková a připomíná roli spotřebitele: „Snažíme se, aby si lidé uvědomovali, že svým chováním dávají zpětnou vazbu výrobcům i obchodníkům a svým výběrem ukazují, že udržitelnost je téma, podle kterého se rozhodují,“ uzavírá.

V čem spočívá úloha českého koordinátora Evropského klimatického paktu, kterou zastává právě organizace Na mysli? Jak se organizace věnuje ochraně biodiverzity? A proč je vhodným začátkem studia tématu udržitelné módy cesta do Keni? I o tom se debatovalo v podcastu Trendy v udržitelnosti.