Festival Colours of Ostrava každoročně přiláká do bývalých vítkovických železáren přes čtyřicet tisíc návštěvníků. Místní hospodští a restauratéři si festival nemohou díky vysokým tržbám vynachválit, obrat oproti normálu se jim znásobí až čtyřikrát. Na druhé straně jsou však naštvaní podnikatelé a prchající místní taxikáři.
První dojmy z festivalu sbíráme už v taxíku na nádraží. Při otevření aplikace Bolt nás překvapí nízký počet volných aut. Oproti přeplněným pražským ulicím se na mapě města s 277 tisíci obyvateli krčí šest řidičů. V autě nám taxikář Michal vysvětluje, že dnes ráno nikdo nejezdí.
Je totiž první den festivalu a všichni odpočívají před večerní směnou. „Počkejte, až otevřete aplikaci odpoledne nebo večer. Sjedou se sem taxikáři z celé republiky,“ vypráví Michal. Na otázku, kolik večer očekává taxikářů, nás šokuje cifrou dvou tisíc.
Michalova slova potvrzuje ostravský primátor Jan Dohnal (ODS). „Každý, kdo má auto, bude večer jezdit,“ říká. S tím ale nesouhlasí taxikář Petr. Přílišná konkurence ho děsí a raději během festivalu opustí město i za cenu finanční ztráty. Do Ostravy se totiž sjíždějí drožkaři ze všech koutů země.
„Očekáváme, že se během festivalu zvýší počet partnerských řidičů v Ostravě o desítky procent,“ komentuje oblastní manažerka společnosti Bolt pro Česko a Slovensko Soňa Stloukalová. Bolt své řidiče o akcích průběžně informuje, čímž je vybízí k přesunu do Ostravy. „Řidičská flexibilita pomáhá tomu, že i v průběhu akcí typu Beats for Love nebo Colours of Ostrava, kdy je poptávka po odvozu výrazně zvýšená, se daří zajistit dobrou dostupnost Boltu za příznivé ceny,“ dodává.
V realitě ale vypadají „příznivé“ ceny tak, že už ve čtyři odpoledne nás cesta z Dolních Vítkovic na Porubu, nějakých třináct kilometrů, vyjde na 350 korun. „To ještě není tak hrozné, normálně by vás to stálo tak 250. Počkejte večer,“ varuje taxikář Ondřej.
Mimo taxislužbu mohou návštěvníci využít i veřejnou hromadnou dopravu, která je během festivalu posílena. „Denně vypraví ostravský dopravní podnik šestnáct směn navíc,“ uvedla mluvčí magistrátu Gabriela Pokorná s tím, že dopravní podnik vozí o zhruba 40 procent cestujících více než v běžné prázdninové dny.
Na nákladech za posílení dopravy se podílejí také organizátoři festivalu. Město dotuje akci 6,1 miliony korun. „Přínos Beats for love a Colours of Ostrava je podobný,“ srovnává primátor Colours s předchozím festivalem elektronické hudby.
Ačkoli Colours nalákají do Ostravy nové turisty i mimo období festivalu, přispějí jen zlomkem k celkovému počtu návštěvníků.. „Vezměte si, že Colours navštíví ročně 130 až 170 tisíc lidí. Jenže do zoo a Dolních Vítkovic přijede 1,5 milionu hostů za rok,“ dodává.
Nadšení hoteliéři: Máme plno rok dopředu
Nejvíce z festivalu bezpochyby těží ubytovací zařízení. „Na období Colours mám vyprodáno rok dopředu a na mistrovství světa v hokeji dokonce už rok a půl dopředu,“ svěřuje se hoteliér ve své kavárně, který si nepřeje uvést jméno. Jeho slova potvrzují majitelé dalších hotelů ve městě.
Hotel Brioni v proslulé Stodolní ulici v centru má většinu pokojů rezervovaných už koncem března. „Ceny zvyšujeme stejně jako všude v Ostravě,“ směje se dotazu manažer hotelu Filip Seidler. Za pokoj v Brioni hosté během festivalu zaplatí nejméně dvojnásobek obvyklých cen.
Hotel Stračena City díky spolupráci s produkcí Colours of Ostrava má pokoje rezervované rok dopředu, totéž platí pro hotel Nikolas v centru města. Deset měsíců před festivalem tam už pokoj neseženete. Hosté si je dokonce platí dopředu. Ceny bývají tradičně dvojnásobkem těch mimofestivalových.
Vytíženost potvrzuje i ředitel ostravských informačních center a destinačního managementu Jiří Šimon. Většina hotelů se podle něj zaplní už po oznámení data dalšího ročníku festivalu. „V jednotkách bylo možné ubytování nalézt v hotelech menších kapacit i v předchozích týdnech,“ dodává.
Kromě hotelů profitují z festivalu i podniky v centru města. Lidé se probudí v hotelu, zajdou si na snídani a pak se pomalu vydají na festival. Není tak divu, že ve všech bistrech a kavárnách na festival pějí slávu. „Městu, tím myslím i místním podnikům, přinese festival stovky milionů,“ odhaduje primátor Dohnal.
„Pro nás jsou Colours nezbytnou součástí léta,“ svěřuje se majitel kavárny PetPunk Petr Polák. Kavárna s deseti místy uvnitř a malou zahrádkou přežívá díky festivalu mrtvý srpen. „Když jsou Colours, vím, že se nemusím bát o zaplacení nájmu v srpnu,“ říká Polák. Pro výběrovou kávu a vyhlášené koláčky jeho obchodní partnerky Pawliczky Stojkové je PetPunk vyhledávaným místem návštěvníků festivalu. Polák zpravidla utrží dvojnásobek běžných částek.
Síť kaváren Cøkafe se čtyřmi pobočkami v Ostravě obývá tu nejlukrativnější adresu, kterou jí každý závidí. Hned vedle festivalového Meltingpotu a tři minuty od hlavního vchodu provozuje Richard Mauler největší pobočku. Přestože má ve Vítkovicích tři stovky míst k sezení, musí během festivalu vedle kavárny přistavit i dva foodtrucky, kde hostům servíruje kávu.
„Tržby nám tu rostou o 400 procent. Pobočky v centru jsou slabší, tam je nárůst zhruba jednou tolik,“ říká Mauler na zahrádce Cøkafe, která bude co nevidět praskat ve švech. Colours podle něho představují pro kavárnu druhé Vánoce.
I když je výdělek lákavý, trápí Maulera nedostatek personálu. „Zvládáme to jen díky skvělému týmu, který se vždycky hecne a ty čtyři dny nějak přežije,“ vysvětluje Mauler. Mezi hlavní změny patří pro Maulera předělání menu. „Škrtáme tak šedesát procent položek, abychom si co nejvíce zjednodušili práci,“ dodává. Ani nestihneme dopít limonádu a Mauler už odbíhá řešit další festivalovou záležitost.
Policisté jen pro ozdobu
Ať už je doprava v Ostravě jakkoli drahá, hlavním problémem zůstává tradičně parkování. U vjezdu do areálu Dolních Vítkovic, kde se Colours of Ostrava pořádají, se nachází čtyřproudová rychlostní silnice s odbočovacím pruhem. Právě před tou parkuje dodávka Policie ČR. Policejní jednotky stojí ve vestách u vjezdu a hlídají, aby do areálu vjíždělo jen zásobování nebo účastníci festivalu.
Opodál se zbytek policistů stará o to, aby se z odbočovacího pruhu nestalo improvizované parkoviště. Místo rozdávání pokut ale pozorujeme spíše rezignaci bezpečnostních složek. Opírám se o pult v Autoservisu Chmela pár minut od hlavního vchodu na festival. Spolu s majitelem sledujeme počínání policistů v odbočovacím pruhu.
„Jen se na ně podívejte,“ říká mi unaveně majitel autoservisu Tomáš Chmela. „Jsou tu od toho, aby udržovali pořádek, ale jen stojí a koukají. Navíc je jim úplně jedno, jak nebezpečné je pak z toho pruhu vyjíždět,“ upozorňuje mě.
Většina taxikářů či jiných řidičů zastaví v odbočovacím pruhu a vysadí spolucestující, kteří se chystají na festival. Pak nastane ona nebezpečná situace, které mají policisté bránit. Řidič se snaží z odbočovacího pruhu vrátit na vytíženou dvouproudou silnici, kde řidiči často překračují maximální rychlost osmdesát kilometrů v hodině. Na rozjezd tak mají pár metrů.
Každý rok klesne Chmelovi tržba během Colours o třetinu. Stejně tak mu ničí vystavená auta opilí návštěvníci. „Na festivalu je všechno hrozně drahé, takže lidé nabíhají na benzinky a všechno nakoupí tam a cestou to do sebe hodí. Jenže tady to pak nemají kam vyhodit, takže to hodí přes plot a mně to přistane na střeše auta,“ stěžuje si Chmela.
Nedostatečný počet odpadkových košů se snažil řešit na společné schůzce s organizátory Beats for Love i Colours of Ostrava, ale skončil bez výsledku, jen s dalším ukopnutým zrcátkem. „Už to ani nedávám na pojišťovnu, prostě to zaplatím a klientovi se omluvím za škody na autě,“ uzavírá rezignovaně.
