Autentické víno pod stokorunu nemáme, říká vinař a spisovatel Bogdan Trojak

Bogdan Trojak

Bogdan Trojak Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Před pár lety je znal málokdo, dnes však naturální vína v luxusních restauracích začínají konkurovat velkým českým vinařstvím. „Investovat do výroby vín bez použití chemie může být velmi zajímavé. Ale vždycky jdete do rizika,“ říká obchodník s vínem, vinař a spisovatel Bogdan Trojak.

Češi jsou poměrně konzervativní. Jak rychle si k nim trend autentických vín našel cestu?

Šlo to velmi pomalu, ale zájem o ně je pořád větší. Souvisí to i s tím, že obliba těchto vín je větší celosvětově a trendy jdou vždycky z větších metropolí k nám. Když lidé vidí, že se to pije v Londýně, Berlíně nebo v New Yorku, chtějí to zkusit. Možná je to trochu móda a někteří to pijí jen proto, že se o tom mluví. Ale myslím, že je fajn, když má zákazník možnost zvolit si víno autentické nebo se přiklonit k tomu, co na trhu převažuje. Mezi vinaři je spousta lidí, kteří dlouhodobě třeba dělali jenom konvenční vína a začali experimentovat.

Když jde o trend, nebojíte se, že opadne?

Je jasné, že každý trend zeslábne. Ale my jsme fungovali před ním a budeme i po něm. Ta vlna může být navíc dost dlouhá, může trvat dalších deset patnáct let. Těžko predikovat. Ale lidé pořád víc přemýšlejí nad tím, co jedí a pijí.

Autentické víno není pro každého, o kolik je řádově dražší?

To slyším často. Máme tu vína, která si může dovolit skoro každý, od nějakých sto šedesáti korun za lahev. A potom máme vína, která stojí dva tisíce. Ale s konvenčními víny je to úplně stejné. Abych byl spravedlivý, vína pod sto korun tu nemáme. To by ani vinaři nebyli schopni vyrobit.

Kolik jste loni vydělali?

Loni byl obrat dvanáct milionů korun. Rosteme, ale ne dramaticky a ani bychom nemohli. Jsme malá firma, děláme všechno v pěti lidech. I kdybychom dostali zakázku na milion lahví, tak je nemůžeme dodat.

Takže je poptávka vysoká?

Musíme vycházet z faktu, že tohoto vína je omezené množství. Nejsme schopni produkci nafouknout, vinařství jsou většinou malá. Něco málo je na Moravě, vozíme ze Slovenska, Rakouska, ze Slovinska.

Dá se říct, že je to výnosný byznys?

Z pohledu lidí, kteří prodávají konvenční vína ve velkém, to výnosné není. Jde o věc, která musí člověka bavit a musí jí věřit. Je to složitější než přivézt Pinot Grigio z Itálie za dvě eura a střelit ho tady za trojnásobek. Tak bych s vínem ani nechtěl pracovat. Začátky od nuly byly složité a jsem rád, že se podařilo založit trh s autentickými víny, která tu předtím moc nebyla. Dneska se kolem nich pohybuje stále víc lidí. Je možné, že do budoucna to bude zajímavější.

Jsou pro vás konkurencí například Znovín a další v Česku známější značky?

Vůbec ne a myslím si, že my pro ně také moc ne. Možná v některých směrech, dostáváme se do lepších restaurací v Praze a obsazujeme místa, která by třeba měli rádi obsazená jiní.

Nezvažujete zkusit proniknout do řetězců?

Dřív takové nápady byly, ale ne. My bychom s nimi ani nemohli spolupracovat, jde o množství a o logistiku.

Měl jste vybraný konkrétní řetězec?

Jednal jsem s Makrem. Šlo o alternativní produkty, které jsme vymýšleli. Chtěli jsme lahvovat vinný střik. Bylo to na spadnutí a nakonec z toho sešlo.

Proč?

Člověk, se kterým jsme jednali, měl velký zájem a pak se odmlčel.

Nezkusíte to obnovit?

Vyšumělo to jako ten vinný střik.

Dlouho mluvíte o novém vinném baru. Kde a kdy to bude?

Mluvíme o tom už asi dva roky. Začali jsme dovážet vína z Francie a v Praze chybí vinný bar, ve kterém by byla výlučně francouzská autentická vína.

To je velmi úzká specializace.

Ve Veltlinu děláme oblast Rakouska-Uherska a je zbytečné zakládat podnik, kde by bylo totéž. Z Francie celé hnutí naturálních vín vzešlo a je to pestrá země. V tomto segmentu nabízí stovky různých vinařů oproti desítkám, co jsou tady.

Máte vytipované místo?

Bude to v Praze, ale místo nemáme. Kdyby se něco objevilo, tak po tom skočíme. Ale příští rok to ještě nebude. Já zakládám nové vinařství ve Velkých Žernosekách a začínám od nuly. Na to je potřeba obrovská časová i finanční investice. Na Moravě jsem všechno prodal.

Proč?

Nedokázal jsem z Prahy hospodařit na Moravě. Bylo to dost nepraktické. Nechal jsem si tam jen malou vinici.

Jak bylo nákladné založit vinici?

Hektar vinice v Čechách, v lokalitách, které mám já a jsou poměrně kamenité, stojí milion a půl.

Jsou velké?

Mám dvě lokality, jednu ve Velkých Žernosekách a druhou kousek dál u kopce Radobýl. Takže potenciálně šest a půl hektaru. Teď na jaře vysadím první čtyři tisíce keřů, což je necelý hektar. Momentálně jsem ve fázi výsadby, pak budu další tři roky čekat, než mi první vinice začne rodit, a do té doby jsem jen malý vinař.

Takže to už nebude jen pro radost.

Doteď jsem to měl pro radost, i když nějaké množství jsem také prodával, když jsem toho měl na Moravě víc. Ale co sázím v Čechách, to už pro radost nebude. To už je normální byznys.

Je výroba autentického vína dražší?

Svým způsobem. Nemůžete tu pracnost na sto procent promítnout do ceny vína. Je to pracnější, protože máte většinou nižší výnos a jedete spíš na kvalitu než na kvantitu. Z jednoho keře můžete normálně dostat tři a půl kilogramu hroznů, my máme jenom kilo. Pak hrozí, že vám to zničí škůdci, protože nemůžete stříkat tvrdou chemií. Vždycky jdete do většího rizika.

V čem je při výrobě rozdíl?

Podstatný je hrozen, který musí být zdravý a perfektně vyzrálý. Když se hrozen vylisuje, nepřidávají se žádné látky typu selektované kvasinky, na kterých se většinou vína kvasí. Ty kvasinky jsou cizorodý prvek, protože pocházejí z celého světa a ovlivňují aroma a chuť vína. Dělají se třeba v Jižní Africe. To jsme zavrhli a nepoužíváme je. To znamená, že si vyselektujete vlastní kulturu kvasinek, která je ve sklepě a je místní. Vytvořit si nějaký styl trvá roky a může se stát, že ze začátku děláte chyby a nějaká vína musíte vylít. Postupem času se to ale srovná.

Používáme malinko síry nebo spíš vůbec žádnou síru. Nedáváme do vína žádné přidané látky, jako jsou třeba taniny. Ty se přidávají do červených vín, aby byla tříslovitá a měla takový jižní charakter. Nepřidáváme ani žádné enzymy. Těch látek je strašně moc.

Úplně bez chemie se to tedy neobejde.

V některých vínech je malé množství oxidu siřičitého. Ale siřičitany jsou dneska ve všech potravinách. Jde o to, aby člověk nekonzumoval denně nějakou obrovskou paletu siřičitanů. Autentisté se to snaží snižovat.

Když mluvíte o autentistech, nekonkurujete si jako vinaři?

Ne, toho vína je tak málo, že se bez problému prodá. Navíc poslední roky stále větší množství vína vyvážíme. Například konvenční moravský vinař nemá potřebu víno vyvážet, protože všechno prodá tady. Český trh není nasycený a musí se hodně vína dovážet. Ale u některých autentistů je někdy vývoz vyšší než domácí prodeje. Je to tím, že obchodníci nebo majitelé vinných barů chtějí něco, co se odlišuje. Autentisté dovážejí do New Yorku, Paříže, Londýna, Kodaně, Itálie nebo do skandinávských zemí.

Kolik je v Česku autentistů?

Pokud budu brát jenom ty, kteří používají ochrannou známku, tak na Slovensku tři a v Česku deset.

Je to už rok, co platí novela kritizovaného vinařského zákona. Jak na ni pohlížíte? (Novela platící od 1. dubna 2017 omezuje prodej sudového vína, čímž má zabránit jeho falšování. Odpůrci se obávali, že skončí řada vinoték a problém se přesune k baleným vínům – pozn. aut.)

Také kriticky. Je tam spousta věcí, které nejsou dobré a myslím si, že to hraje do karet velkým producentům.

Autentistů se to dotklo?

Zatím ne, ale všechno je možné.

Dnes se řeší různá kvalita potravin, týká se i vína?

Nemyslím, že by sem Francouzi nebo Italové vozili odpad. Samozřejmě se do Česka vozí levná vína, ale drahá také. Stejná obyčejná vína se pijí i ve Francii.

Figurujete ve firmě Finclub, která prodává potravinové doplňky. To je velký skok od vína, jak jste se k tomu dostal?

To je rodinná firma. Zakládal ji můj táta, který je už třináct let po smrti, a převzali jsme to s bratranci. Spolupracujeme s finskou společností, která vyrábí přírodní potravinové doplňky a zakládá si na tom, že jsou bez chemie. Já se věnuji spíš vínu a ty firmy jsou propojené. Finclub má podíl v Bioclubu. Ty světy jsou podobné, protože dělají totéž, co já dělám ve víně.

Je to výnosné?

Finclub je mnohem větší firma než my. Roční obraty jsou kolem tří set milionů korun.

Podnikáte ještě v něčem dalším?

Můj celoživotní zájem je literatura, takže píšu. Loni mi vyšla knížka pro děti a příští rok mi mají vydat dvě další – knihu poezie a pak ještě jednu dětskou novelu. Na pár let jsem se toho vzdal, když jsem budoval Veltlin, ale zase se k tomu vracím.

Vynáší vám to něco?

Poezií se nedá uživit. První pořádný honorář jsem dostal v Polsku a bylo to pět set eur. Jinak jsem za poezii nikdy nic nedostal. Pokud člověk chce něco vydělat, musí psát prózu. Ale i tak by to musel být náklad třeba padesát tisíc výtisků, což je v českém kontextu obrovské číslo.

Bogdan Trojak (43)
Narodil se v Českém Těšíně a vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Když v roce 2004 zakládal první vinohrad, začínal jako konvenční vinař. Během návštěvy Itálie se seznámil s metodami výroby autentického vína s omezením chemických přísad a směr začal propagovat v Česku. Založil vinárnu Veltlin, která přes společnost Bioclub patří do rodinného podniku Finclub International. V roce 2008 inicioval vznik klubu Autentistů, kteří svá vína označují ochrannou známkou A. Založil také festival Praha pije víno, na kterém se pátým rokem prezentují výrobci autentických vín z celého světa. Ve volném čase píše poezii, za kterou získal v roce 1998 Cenu Jiřího Ortena a v roce 2005 cenu Magnesia Litera.