Jeho prací je radit a konzultovat, největší know-how má v energetice. I proto Dean Brabec, výkonný ředitel poradenské firmy Arthur D. Little, komentuje pro deník E15 mimo jiné prodej bulharských aktiv společnosti ČEZ či případné dělení polostátního gigantu. „Rozdělení určitě dává smysl, stát se jen musí rozhodnout, co vlastně chce: zda okamžitý výnos, dividendu, anebo prostředky na financování jádra,“ říká.
Dělení ČEZ je poměrně aktuálním tématem. Je to ale správná cesta?
Ta otázka je mnohem širší a komplikovanější.
Dobře. Dovedete si reálně představit, že k rozdělení skutečně dojde?
Ano. Podle mého ve velmi krátké době.
Načasování dělení je jen otázka příležitosti, kdy se stát rozhodne, že potřebuje peníze a nebude hrát na dividendu?
V tomto roce se musí každopádně rozhodnout o tom, jak bude vypadat budoucí energetický mix Česka. Pokud stát chce, aby v něm hrálo roli jádro, a rozhodne se, že ho dostaví, bude to chtít nějak financovat. Pokud nebude chtít zadlužit ČR a zhoršit maastrichtská kritéria, kdybychom náhodou chtěli někdy přistoupit k euru, je zajímavou cestou prodat distribuční aktiva a připravovat financování z nich. Realizace transakce se může přitom časově protáhnout, nemusí to být okamžitě. Ale jistě se to může spojit s nějakou potřebou financování dostavby jádra.
Viděl byste nějaké zájemce o část společnosti ČEZ?
Myslím si, že jich je spousta. Domácích i zahraničních, může jít o energetické firmy, finanční investory, penzijní fondy a o další.
Jakým způsobem vám to dává smysl? Stát si ponechá strategické jádro a to, co vydělává, to znamená distribuci?
Mně se líbí ten model Innogy a E.ON. Úspěšné IPO, rozdělení, výměna aktiv a konsolidace a de facto odklon od vertikální integrace a zaměření na výrobní, obchodní či na síťová aktiva a obsluha zákazníků na straně druhé. ČEZ o tom hovoří podobně: rozděluje energetiku na klasickou a novou. Pilířem nové energetiky jsou obnovitelné zdroje, distribuce, prodej energií, energetické služby a nové technologie. Vedle toho klasická energetika s jádrem nebo bez něj. Výměna aktiv E.ON a Innogy současně otvírá jedinečnou příležitosti pro stát a skupinu ČEZ investovat, posílit a zvýšit hodnotu společnosti.
Proč by ale stát prodával něco, co mu vydělává? Peníze potřebuje.
Já být státem, tak bych to neprodával.
Téma energetiky rozebírá magazín E15 Premium Energie Česka >>>
Dobře, vy ne, ale stát to zvažuje. Co tedy prodá?
Prodat mohu, ale mám-li strategii, jak a co chci jako stát dělat. Chci mít dividendu, nebo okamžitý výnos? Když dividendu, tak nebudu prodávat, co mi vydělává, protože ostatní aktiva na dividendu nevydělají. Když bude stát chtít mít jádro, asi ho bude chtít také vlastnit a musí řešit, jakým způsobem to bude financovat. Takže pokud chce získat okamžité finanční prostředky, prodá distribuci. Ale zbavuje se do budoucna jistého, relativně velmi vysokého výnosu a současně se připravuje o kontrolu nad budoucí bezpečností. Kdyby prodal ostatní aktiva, která nejsou nijak zajímavá, tak je sice možná prodá, ale výnos nebude nijak významný. Co se mě týče, já bych divestoval v zahraničí.
Poté co se jim tak „pěkně“ daří při prodeji aktiv v Bulharsku?
Ano. Kdybychom se podívali na strategii ČEZ, tak jeho záměrem je více se profilovat v nové energetice, tržně orientované, a současně provozovat distribuční síť za předem známých regulatorních podmínek. Takže když mají zájem koupit nějaké obnovitelné zdroje, dívají se už na zdroje, které jsou v aukčním systému. Nikoliv tam, kde je stanovena cena regulátorem a je na nějakou dobu garantovaná. Tam už spatřuji politické riziko, které se ukázalo v minulosti v zahraničních akvizicích třeba v Bulharsku, kde vliv regulátora byl významný.
Kolem Bulharska je velmi živo. ČEZ vyšetřuje únik interních informací o prodeji aktiv, pochybnosti vyvolalo i to, zda je kupující společnost Inercom schopna zvládnout strategicky důležité energetické provozy a jak vůbec bude nákup financovat. Proč se tohle stalo?
Zaprvé bych řekl, že bulharské prostředí bylo a je samozřejmě složité, nicméně si myslím, že si tam ČEZ za dobu svého působení vedl relativně dobře. Riziko, které tam je, ale je vliv státu a regulátora na energetiku. To ohrožuje podnikání ČEZ, ale i jiných skupin. Ceny energií jsou tam obecně velmi nízké, tlak regulátora vysoký. Je navíc propojen s politickou reprezentací, což riziko ještě zvyšuje. Kromě toho je tamní konečný zákazník velmi citlivý na cenu a do budoucna bude velice obtížné ceny energií zvyšovat. Svého dna už energie dosáhly a půjdou nahoru.
Platí podobná rizika i v Rumunsku? Tam naopak ČEZ plánuje letos investovat zhruba miliardu.
V Rumunsku je situace transparentnější a o něco jednodušší. Kroky regulátora jsou tam předvídatelnější a je také více nezávislý, než je tomu v Bulharsku.
Vidíte další zemi, odkud by mohl z podobných důvodů ČEZ stahovat své aktivity?
Z politického hlediska je rizikové i Turecko.
Mluvili jsme o dostavbě jádra. Aby to dávalo smysl, měla by o tom rozhodnout tato vláda, že?
Určitě by se měl dostavět Temelín. A stát by měl rozhodně aktualizovat energetickou koncepci, ta současná se musí de facto předělat. Stát musí rozhodnout, zda chce být Česko energeticky soběstačné a z jakých zdrojů – zda to bude jádro, plyn, klasické zdroje či obnovitelné. Pro soběstačnost si musíme zajistit primární zdroj, ale uhlí se v nějakém čase vyčerpá, plyn se musí importovat a je tam politické riziko. Jedinou surovinou, kterou vlastně máme, je jádro.
A jako jedna z mála zemí si jádro umíme i postavit, protože máme know-how. Maďarsko zvolilo podobný model, ale bohužel nemá firmy, které by to dodaly místně. Oni vsadili na to, že elektrárnu postaví Rusové, ale většinu dodávek na stavbu musejí dodat maďarské firmy. To pomůže růstu HDP, vybere se více na daních, a tím se bude kompenzovat vyšší cena energie z jádra.
Stejná cesta bude fungovat v Česku?
Mohla by. Ale taky by mohla být mnohem schůdnější, protože máme k dispozici firmy, které to na rozdíl od Maďarska umějí. S jádrem se ale pojí i riziko, že cena je vyšší.
Energetika je hlavní náplní poradenského byznysu vaší firmy jen v Česku, nebo to stejně funguje i v rámci celého koncernu?
Asi v polovině všech případů jde o poradenství v energetice, silní jsme také v telekomunikacích. Z hlediska energetiky patříme k jedné z nejúspěšnějších praxí v rámci Evropy, dělali jsme projekty třeba pro Japonsko či Saúdskou Arábii. Máme specifické know-how v oblasti regulace a asset managementu a také „utility of the future“. Naším úkolem je pomoci vymyslet a definovat, jak společnosti právě jako ČEZ budou vypadat do budoucna, zda bude jeden celek či se má dělit. Zda příklad německého Innogy s IPO nebo chování E.ON je správná cesta, anebo zda je lepší to, co řeší EPH, tedy zaměřuje se na klasickou energetiku.
A proč právě energetika?
Zaměření je dáno lidmi, kteří tu pracují a jakou mají expertizu. Já na začátku kariéry dělal controlling a plánování pro německou poradenskou firmu pro všechny velké firmy v Česku. Bylo tam vidět, které společnosti mají peníze, což byly ty z oblasti energetiky. Druhá výhoda byla, že když jsme dělali kontroly, bylo potřeba se jít podívat do provozu. A je lepší sedět v kanceláři v energetice než chodit po hutích a dívat se, jak žhne pec a drtí se tam struska.
Je vůbec energetika jakožto hlavní směr vašeho byznysu a obecně menší poradenská firma jako Arthur D. Little pro absolventy zajímavá?
Myslím, že consulting je pro mladé lidi atraktivní. Ale v praxi je to o něco těžší, než si představují. Možná to nepovažují za dream job, navíc současní absolventi nejsou mentálně nastavení tak, aby od osmi ráno do půlnoci seděli a pracovali na projektu. Když obsazujeme juniorní pozice, hledáme je třeba i na Cambridge a jiných zahraničních školách, hledáme nejlepší studenty i třeba pocházející z Česka, kteří by tu chtěli pracovat. Jejich nastavení je úplně jiné, než když skončí školu tady.
Dokážete absolventu Cambridge nabídnout tak konkurenceschopné podmínky, aby šel do Prahy?
Myslím že ano. Jsme mezinárodní firma, nemáme lokální partnerství, ale mezinárodní, takže oni potom mohou pracovat v Londýně, Dubaji, Japonsku, když si vybudují znalosti, jež dokážou sami za podpory managementu prodat někde jinde.
Umíte pak takového člověka udržet přes kritické první tři roky?
Ano, nejkritičtější pozice je na úrovni konzultanta. Pro ně je to spíš než dream job dream start. Když potom řeknou, že pracovali v poradenské firmě strategického zaměření, otevírá se jim možnost pracovat v praxi, která je mnohem větší, než kdyby rovnou nastoupili do nějaké továrny a podobně. Fluktuace na juniorských pozicích je asi třicet procent.
Kam se může firma do budoucna rozvíjet? Je prostor pro růst obratu, zisku, počtu zaměstnanců?
Máme ambiciózní cíl se do roku 2020 zdvojnásobit, a to ve všech ohledech. Máme za úkol otevřít právní entity minimálně na Slovensku, v Rumunsku a v bývalé Jugoslávii. Na těch trzích působíme už od roku 2005, tedy od doby, kdy jsem tu já. Máme tam vybudovanou nějakou pozici, ale chceme být silnější. To znamená mít lokální zaměstnance, založit právní entitu a vytvořit tady cluster, který bude operovat ve střední a východní Evropě.
Jak si ale stojí vůbec česká pobočka? Jaké má výsledky?
To vám neřeknu, poradenské firmy to fakt neprozrazují. Snad jen to, že tempo růstu je vyšší než 20 procent.
V čem se počítají náklady na takové smělé plány?
V milionech eur. V první fázi to bude nákladnější, ale věřím, že ten byznys i růst to zase vynahradí a že to bude fungovat efektivněji.
Na jakou z těch zemí sázíte jako na hvězdu regionu a proč?
Na Rumunsko. Je to velká země, máme tam dlouhodobý vztah, už jsme tam nastartovali spolupráci s místními partnery, kterou se daří dobře rozvíjet. Kromě toho jsou v Rumunsku firmy, se kterými spolupracujeme v Česku nebo v západní Evropě. Už jsme zmiňovali energetiku a tam je právě ČEZ, E.ON i Enel a dá se navázat na vztahy, které již máme.
| Na VŠE vystudoval obor ekonomika průmyslu. Má osmnáctiletou praxi v nejrůznějších poradenských a auditorských firmách, působil v Deloitte, KPMG. Byl členem poradního sboru ERÚ a je prezidentem Klubu finančních ředitelů. Od roku 2005 je výkonným ředitelem společnosti Arthur D. Little s odpovědností za aktivity společnosti ve střední a východní Evropě. V Česku řídí 25 zaměstnanců. |
