Česko patří na Západ. I proto podporujeme Českou filharmonii, říká Jan Růžička, „ministr zahraničí“ PPF
Největší investiční skupina svého druhu ve střední Evropě v posledních dvou letech otočila kormidlo svého zaměření z východních trhů na ty západní, stále ale působí ve více než dvaceti zemích, a to hlavně kvůli rozložení rizika. „Aktiva Home Creditu v Indonésii a na Filipínách jsou prodána japonsko-thajskému konsorciu, prodej ve Vietnamu a Indii je dohodnutý, odchod z Číny dobíhá, z Ruska jsme pryč úplně. Země střední a jihovýchodní Evropy jsou dnes naše moře,“ říká ředitel PPF pro vnější vztahy Jan Růžička. Skupina majoritně ovládaná nejbohatší Češkou Renátou Kellnerovou letos také významně přispěla k podpoře České filharmonie, která má za sebou úspěšné prosincové turné v USA.
V jakém stavu je PPF více než tři roky po tragické smrti svého zakladatele Petra Kellnera?
PPF je diverzifikovaná investiční skupina, je to rodinná firma. To má přitom jen výhody. Díky tomu se umí hýbat rychle, umí se přizpůsobit, a není omezena žádným investičním horizontem. Má trpělivý kapitál. Byznysově pak věří v operational excellence – tedy výjimečnou schopnost přinášet hodnotu. Geograficky stále působí ve více než dvaceti zemích světa.
Svět se ale hodně změnil. Jak se kvůli tomu mění i PPF?
Éra globálního liberálního kapitalismu, těch dlouhých devadesátek, je pryč. Tím myslím dobu dlouhých devadesátých let, která netrvala deset, ale třicet let; od pádu komunismu zhruba po covidovou pandemii. Šlo o unikátní období rozvoje globalizace, podnikání a technologických inovací. Díky tomu bylo možné, aby firma z malé České republiky, díky vizi Petra Kellnera, hrála globální hru od Kansas City přes Londýn a jihovýchodní Evropu až po Čínu, Indii a Vietnam.
Nevytrácíte se z regionů, které mohou být zajímavější a dynamičtější? Proč se vlastně vracíte zpět do „nudné“ Evropy?
Svět, který se v devadesátkách globalizoval a spojoval, se dnes rozlámal na více menších světů. Těch příčin je přitom mnoho. Počínaje bezprecedentní ruskou válkou proti Ukrajině až po ekonomický nacionalismus nejen v Asii. Covid také přispěl svým dílem. Konečně sledujeme růst populismu napříč světem. Všechno tohle způsobuje, že globalizace už není sexy. I proto je nyní těžiště PPF v Evropě.
Kdy dojde na úplné stažení PPF z Ruska a Číny?
V Číně nám k exitu chybí pomyslné poslední procento, z Ruska jsme pryč úplně. Pro nás přitom bylo nesmírně důležité, že jsme v případě Ruska začali exitovat okamžitě. Už v květnu 2022 jsme prodali hlavní tamní aktiva – Home Credit & Finance Bank a její dceřiné společnosti. Šlo o morální přesvědčení majitelů.
Dá se v Číně ještě podnikat?
Když jsem žil v Číně, nepotkával jsem tam české byznysmeny, ale hlavně Němce, Francouze a Američany. A všichni tam jsou přes veškerou rétoriku dodnes. Elon Musk je jedním z největších příjemců čínských vládních dotací. Jeho gigafactory v Šanghaji by nikdy nevznikla bez zásadních intervencí čínské vlády. Stejně tak Apple – přes 90 procent světové produkce telefonů, které máme oba na stole, stále probíhá v Číně.
Úplný exit z těchto zemí trvá některým firmám poměrně dlouho. Proč?
Dnes lidé často kritizují některé banky, které tam stále působí. Proti nim máme tu výhodu, že PPF je rodinná firma. Když akcionáři rozhodnou, věci se jednoduše dějí. Ale když jste obchodováni na burze, situace je složitější. Máte takzvanou fiduciary duty, tedy povinnost chránit hodnotu akcionářů, kteří jsou bezejmenní, rozptýlení po celém světě. V takovém případě, pokud nemáte regulatorní nebo zákonnou povinnost z trhu odejít, je to pro management problém. Potenciálně i problém trestněprávní. Nemůžete zlikvidovat firmu, která není vaše.
Pokud jste se přeorientovali více na Západ, v jakých konkrétních zemích je tedy hlavní byznysové těžiště PPF?
Země střední a jihovýchodní Evropy jsou naše moře. Jsou zde firmy s hodnotou stovek miliard korun, které hrají prim v telekomunikacích, médiích, financích, a také v e-commerce. Přitom v tomto regionu máme růstové ambice, dále posilujeme. Vedle toho jsme aktivní ve střední Asii a na Blízkém východě a pak v USA a ve Velké Británii. Věříme i Německu a Skandinávii.
Nedávno jsme dokončili zásadní partnerství s telekomunikačním gigantem e& z Abú Dhabí. Desítky miliard korun byly investovány do polského InPostu nebo jsme aktivní v mediálním byznysu i na západ od Čech: v německém ProSieben nebo ve skandinávském Viaplay.
Opravdu věříte v dnešní době Německu, když mu hrozí vysoká nezaměstnanost, nedostatek levné energie a úpadek autoprůmyslu?
Řeknu proč. Němci se vždy dokázali zvednout, i když to nikdo nečekal. Ekonomický zázrak Německa posledních třiceti let je toho důkazem. A z toho zázraku hodně profitovalo Česko, na to nezapomínejme.
Nic ale není navěky a Německo musí jít do sebe. Jeho ekonomický model se vyčerpal. Plus chyby v energetice nebo v migraci jsou prostě velké a ohrožují nejen hospodářství, ale celou společnost. Nám nepomůže posmívat se Němcům, silné Německo totiž potřebuje jak Evropa, tak i česká ekonomika.
Jednou z dalších velkých změn je, že PPF v posledních letech vstupuje do firem jako menšinový akcionář, a to i v případě strategicky důležitých a často veřejně obchodovaných společností, jako je například právě InPost v Polsku. Proč jste tuto strategii zvolili?
Zmínil jsem naši geografickou strategii, ale druhou klíčovou složkou je strategie oborová. PPF sice působí v desítce různých odvětví, ale čtyři z nich jsou pro nás strategické: telekomunikace, média, finanční služby a e-commerce. V těchto oblastech věříme, že máme zmíněnou operational excellence. Pokud vidíme, že tuto hodnotu jsme schopni přinést i v případě minoritních podílů, jdeme do toho. A partneři to vidí a oceňují.
Většinu svého času trávíte na cestách, navíc jste posledních deset let v cizině žil. Jak si Česko stojí pohledem zvenku?
Naší silnou stránkou už není těžké strojírenství, a otázkou zůstává, jak dlouho bude naší výhodou automotive. Jsou tady ale nové obory, které nás mohou v budoucnu táhnout. Jsme skvělí v IT a digitálu. Jakože úplně fantastičtí. A pokud někde jsou ty pověstné „zlaté české ručičky“, je to právě v IT. A vedle toho v technologiích, v obranném průmyslu nebo v aplikovaném výzkumu.
IT navíc generuje nové české miliardáře, jak ukazují žebříčky.
Češi se dokázali prosadit v evropské špičce ve všech sektorech IT byznysu. V e-commerce je to Notino, v logistice Zásilkovna, v softwaru Avast a mnozí další. V Čechách vyrostl tři jednorožci s hodnotou přes miliardu dolarů: Productboard, Mews a Rohlík.
Česká republika se také stala významným centrem IT služeb pro nadnárodní hráče. Britská banka Barclays, obří penzijní fond FNZ nebo americká pharma firma MSD zde zaměstnávají tisíce lidí. Konečně Češi jsou skvělí v kryptu, jak ukázala Rockaway a mnozí další.
Ale rozvíjení této naší silné stránky vyžaduje další a další kvalifikované lidi. Ale ty my nemáme. I kvůli extrémně nízké nezaměstnanosti. Bez migrace se přece do budoucna neobejdeme.
Neobejdeme, ale musí být udělána dobře, výběrově. Ale udělána být musí, i kvůli velmi špatné demografii. Chybí nám prostě děti. Česko je přitom skvělá destinace – dobře se tu žije, je zde bezpečno a Češi jsou svým způsobem libertariánští: každý chce svůj „dům jako hrad“, v klidu a svobodě. My Češi se přitom zbytečně bičujeme a skuhráme na svou vlastní zemi. Viděno ze světa se ale máme skvěle. A to třeba i z pohledu USA.
Co dnes reprezentuje naši zemi?
Česko je Praha, památky, kultura, historie, věda. Stejně tak bezpečnost; to chci znovu podtrhnout. Je to místo, kde se tisíc let potkávaly tři kultury – česká, německá a židovská, které spolu koexistovaly a vytvořily jedinečné dědictví. Dobře to vysvětluje starý název Česka, Bohemia.
To je hezké, ale stačí přijet pár set kilometrů na Západ a Česko je stále vnímané jako východní Evropa.
My Češi nejsme střední ani východní Evropa, to v žádném případě. My jsme Západ. Po tisíc let, od svatého Václava až po dnešek, jsme byli vždy součástí západní Evropy. Korunovační klenoty Svaté říše římské byly na Karlštejně. Český král byl jedním z volitelů římského císaře a mnohokrát se císařem stal. Památky v Praze a po celé zemi vznikaly ve spolupráci s německými a italskými architekty. My nejsme východní Evropa – to je pouze umělá nálepka posledních sedmdesáti let.
Čím se tedy můžeme v rámci Západu pyšnit?
Českým filmem, českým designem, sklem. Stejně tak inženýrstvím, například plzeňskou Škodovkou. A konečně českou hudbou. Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Gustav Mahler nebo Leoš Janáček – to jsou naše vývozní artikly. A vedle toho samozřejmě hudebníci, v čele s Českou filharmonií, kterou dlouhodobě podporujeme, v posledních letech jako její globální partner.
Českou filharmonii jste před dvěma týdny dovezli do New Yorku. Co chcete podporou filharmonie dosáhnout?
Česká filharmonie je už dnes jedním z nejlepších orchestrů na světě. Má ale potenciál být v top pětce. Je to přitom jako ve sportu. Abyste byl nejlepší, potřebujete nejlepší vybavení, nejlepší trenéry a sparing partnery. A taky se neustále poměřovat s nejlepšími. Nechat se vystavit kritice. V tomto konkrétním případě jde o hudební nástroje, sólisty, jako je Yo Yo Ma, a koncertní sály, jako je Carnegie Hall v New Yorku. A to stojí peníze. Proto jsme hrdí, že jako PPF jsme globálním partnerem České filharmonie při jejích vystoupeních na světových pódiích. S cílem, aby byla nejlepší na světě. Proto jsme teď byli v Americe a po novém roce pojedeme společně do Vídně, Paříže nebo Londýna.
Funguje to? Jaký byl ohlas na americké turné?
V Americe to bylo dobře vidět. Kritiky psaly: Božská hudba! Fantazie! Úžasné! Carnegie Hall byla vyprodaná tři večery po sobě, a to má 2800 míst. A Pražský filharmonický sbor, který orchestr doprovázel, zpíval dokonce na Times Square.
Jak bude Česko vypadat za dvacet až třicet let?
Zmínil jsem IT, digitál a e-commerce. To je naše cesta. K tomu školství a věda. Máme potenciál stát se středoevropskou špičkou. Není jediný důvod, aby české školy nebyly srovnatelné s univerzitami ve Vídni, Berlíně a Mnichově. V celém vzdělávacím a vědeckém systému máme centra excelence, ale neumíme je propojit. To je k naší škodě.
PPF je přece v těchto oborech dlouhodobě aktivní, namátkou Sotio nebo Open Gate. Proč se to nedaří?
Bez reforem to nepůjde. A ty musí přijít se shora. Mezitím se ale snažíme přispět svojí měrou. Proto také PPF působíme filantropicky ve všech třech oblastech, o kterých mluvíme – v kultuře, vědě i vzdělávání. Rodinná nadace Kellnerových dělá skvělé projekty ve vzdělávání a do zahraničí poslala stovky českých studentů. Stejně tak podporuje českou onkologii nebo dala 200 milionů na pomoc obětem povodní. Nadace PPF spolupracuje nejen s Českou filharmonií, ale pomáhá i českému designu nebo modernímu umění. Za pět let pomohla více než 170 projektům. Ve všech projektech jde o český talent jdoucí do světa. Jsme možná malý národ, ale ten dokáže dělat velké věci. A pro nás je ctí být toho součástí.
