Česko už je spolehlivá země, říká šéf Karlovarských minerálních vod Pasquale
Limonády Pepsi, Mirinda anebo 7Up se budou vyrábět pod hlavičkou české společnosti Karlovarské minerální vody. Skupina Alessandra Pasquala totiž v lednu koupila středoevropské pobočky nápojářského gigantu PepsiCo a teď se obě firmy sžívají dohromady. „Chceme se stát největším producentem nealkoholických nápojů ve střední Evropě,“ říká šéf KMV Pasquale.
Zaznamenali jste třetí rekordní rok, vidíte ještě prostor pro růst?
Už začátek tohoto roku byl silný. Máme na letošek vyšší rozpočet než minulý rok a s tím se pojí i vyšší očekávání. Velkým krokem vpřed byla koupě poboček PepsiCo v Česku, na Slovensku a v Maďarsku. Proto letos počítáme s růstem i v limonádovém byznysu.
Jaké jsou vaše plány s touto akvizicí?
Chceme je začlenit do skupiny za co možná nejmenších potíží a stát se tak největším producentem nealkoholických nápojů ve střední Evropě.
Stále neprozradíte, za kolik jste je koupili?
I kdybych chtěl, nemohu. Jedná se o důvěrný údaj. Bylo to hodně, to se nebojte.
Plánujete další nákupy?
V tuto chvíli ne. Zaměřili jsme se na akvizici PepsiCo a zabere nějaký čas integrovat ji do skupiny. Náš byznys se tím zvětší o padesát procent, budeme zaměstnávat mnohem víc lidí. Nejméně další dva roky nebudeme dělat nic jiného. Ale nikdy nevíte. Může se stát, že se objeví příležitost, kterou by byla škoda zmeškat. Teď chceme rozvíjet byznys hlavně v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Rakousku a v Bulharsku.
Dá se na českém nápojovém trhu čekat ještě nějaká další konsolidace?
V tomhle byznysu už jsou věci dokončené. Na druhou stranu si myslím, že na trh letos vstoupí nový významný hráč.
Kdo to je?
Entita, o které mluvím, je z Mariánských lázní. Toho člověka znám, jedná se o společnost Bohemia Healing Marienbad Waters, která provozuje Bílinskou Kyselku, takže už se v Česku v byznysu minerálních vod pohybuje. Koupili bývalou továrnu, ve které se provozoval Rudolfův pramen, a nyní ji revitalizují.
Nebyla by pro vás zajímavá ke koupi Karlovarská Korunní nebo Ondrášovka?
Ne, ale v minulosti jsme to zvažovali.
Proč?
Máme kompletní portfolio a nepotřebujeme každou značku, která je na trhu.
Minulý rok jste se jako drobný akcionář Kofoly postavili proti odkupu pěti procent akcií ze strany slovinské dceřiné společnosti Kofoly Radenska. Jak to vypadá s vaším soudním sporem?
Pokračuje. Transakce nebyla formálně v pořádku, nedodržela se burzovní pravidla. Jsem velmi překvapený, že v zemi, kde se obvykle pravidla dodržují, něco takového burza povolila.
Při samotné transakci se nezohlednila práva menšinových vlastníků. Většinový vlastník použil společnost k vyřešení svých vlastních problémů. Využívá prostředky společnosti ke koupi akcií, protože je nedokáže koupit sám. Přitom nenabídl odkup akcií nám nebo ostatním. To je naprosto neakceptovatelné.
Co měl tedy majoritní majitel udělat?
Správný postup by měl být vydat dividendy, rozdělit je a potom ty peníze přímo vyplatit. Moje právo na přístup k zisku společnosti se tak nedodrželo.
Letos jste přesunuli vaši mateřskou společnost Trentop Investments z Nizozemska do Česka. Proč?
Byl na to správný čas a už nedávalo smysl dál sídlit v Nizozemsku. Z České republiky se stala spolehlivá země z právního i politického hlediska. Proto jsme teď holding s daňovým sídlem v České republice. Já jsem český rezident, moje sestra je český rezident. Firma tady byla založena.
Bylo Nizozemsko kvůli daním výhodnější?
Nešlo tak o daně jako o to, co se tu dělo v devadesátých letech. Nevěděli jsme, jak se Česko jako postkomunistická země bude dál vyvíjet. Byla velká nejistota. Mít společnost v zahraničí poskytovalo jistou ochranu smluv a investic. Teď už je ta obava bezpředmětná.
Kolik jste v Česku proinvestovali?
Moje rodina investovala hodně. Jen za Karlovarské minerální vody je to kolem 250 až 300 milionů eur plus další věci.
Pustili byste do podniku investora?
Pokud by to bylo nezbytné, proč ne? Ale zatím jsme to nepotřebovali. Musel by mít tu správnou mentalitu a sdílet náš pohled na věc. Je sice hezké být jako rodina stoprocentním vlastníkem, ale musíte mít zdroje pro další růst. Nemůžete rozvoj společnosti limitovat jen svými vlastními zdroji. Kdybych měl v budoucnu možnost velké investice, bude mojí povinností hledat partnera.
Vidíte nyní takovou příležitost?
Teď ne, ale stát se to může. Proto udržujeme dobré vztahy se všemi potenciálními investory pro případ, že by to bylo nezbytné.
Takže toho potenciálního investora máte vybraného.
Je tu víc než jeden. Čas od času se s nimi setkáme a probíráme různé možnosti. Je to koneckonců něco jako manželství. Všechno se nestane během jediného dne. Nejdřív z vás musejí být snoubenci a musíte doufat, že manželství bude úspěšné.
Vybrat si správného partnera je zásadní, ne toho s nejvíce penězi nebo co nejrychleji. Musí to být někdo, s kým sdílíte podobný pohled na věc, máte společné plány a hodnoty.
O koho konkrétně se jedná?
To nemohu říct.
Vaše rodina podniká i v jiných oblastech než v nápojích.
Osobně jsem v České republice aktivní ve třech dalších oblastech. Mám několik zemědělských farem, nemovitosti a pak je tu ta neslavná solární energie.Když jsem do ní investoval, nikdo mi neřekl, že bude po čase tak nepopulární. Teď se to jeden skoro stydí přiznat. Nevím, co je na tom špatného, ale mám pár solárních polí.
Když jsou solární pole tak nepopulární, necháte si je?
Proč ne? Abych byl upřímný, nerozumím celé té hysterii. K nějakým chybám došlo, ale investoři za ně nemohli. Jen jsme se řídili pravidly, jak je nastavily úřady. To mi přijde docela normální.
Je to pro vás stále výnosný byznys?
Co se týče profitability, teď už bych do solární energie pravděpodobně neinvestoval. Pro nás je to jen malá investice. Je to výnosné podobně jako nemovitosti a mnohem víc riskantní. Nevíte například, jaká bude životnost technologií.
Vaše realitní portfolio budete rozšiřovat?
Stavíme kanceláře v Praze 5, které chceme pronajímat. Vlastním v Praze ještě další pozemky, ale ty možná zůstanou dětem. Chceme také vybudovat kanceláře v Karlových Varech, ale tam narážíme. Není snadné získat povolení. Čas od času vyhodnocuji různé projekty, a když mi něco připadá jako dobrá investice, udělám to. Ale nemohu říct, že jsem profesionál.
Jak to vypadá se smíchovským kancelářským projektem Green Point?
Brzy ho dokončíme.
Neplánujete tam přestěhovat sídlo Karlovarských minerálních vod?
Ne. To je moje soukromá investice. Podnik vlastním společně se sestrou a je dobrým zvykem nemíchat soukromé a pracovní záležitosti.
Ale až dokončíme akvizici PepsiCo, budeme se muset přesunout, protože na Mariánském náměstí, kde máme v Praze kancelář, není dost místa. Asi do nějakých moderních prostor.
Budete je kupovat, nebo si je pronajmete?
Spíš si je pronajmeme. Časem bychom ale rádi sídlili ve svém.
Mnoho italských společností se účastní tendrů na projekty pro infrastrukturu v České republice, ale nejsou úspěšní. Jak si to jako místopředseda Italsko-české smíšené obchodní a průmyslové komory vysvětlujete?
Je to velmi frustrující. Čas od času italské společnosti zakázky v tendrech vyhrály. Pak ale bývají vylučovány na základě úplně nerelevantních procedurálních důvodů nebo chyb. Dojem italské komunity je, že jsou vystrkovány schválně. Možná proto, že jejich nabízené ceny v tendrech nejsou pohodlné. Ale je to velmi frustrující, protože někteří z nich jsou profesionálové v oboru a jsou to velké a známé konstrukční společnosti z Itálie. Pracují po celém světě. A pak mají problémy vstoupit na český trh. Působí to na mě divně. Zvlášť v situacích, kdy tyto společnosti nabízejí nejlepší ceny.
Po studiích v Miláně a Parmě nastoupil do rodinné firmy na výrobu cukrovinek Vialetto ve Švýcarsku. Do Česka se přestěhoval v roce 2003, kdy se stal členem představenstva Karlovarských minerálních vod. Podnik, který rodina získala v devadesátých letech, postupně převzal od otce Antonia Pasquala a v roce 2007 se stal generálním ředitelem. Dále podniká v realitách, solární energii a vlastní několik zemědělských farem. |
