Na jeho bedrech leží zodpovědnost za úspěšnou prezentaci Česka na Světové výstavě EXPO 2025 v Ósace. Pro tuto událost musí od firem a sponzorů sehnat čtvrt miliardy korun. I proto chystá celou škálu doprovodných akcí, aby společnostem umožnil prezentovat se nejen v Japonsku, ale i v Česku. „Nejsem zvyklý se jen doprošovat podpory a peněz. Díky velikosti projektu a šíři záběru můžeme nabídnout konkrétní protiplnění,“ říká generální komisař české účasti na Všeobecné světové výstavě EXPO 2025 v japonské Ósace Ondřej Soška. Velké ambice jeho projektu ale mají svá opodstatnění: Jednak není troškař, jednak chce navázat na velký mezinárodní úspěch československého pavilonu na EXPO 1970, o kterém se v tuzemsku z politických důvodů ve své době příliš nemluvilo.
Často říkáte, že příprava české účasti na EXPO je jako běžet maraton sprintem.
Světové výstavy probíhají jednou za pět let. Na přípravu té příští je však o jeden a půl roku méně času než obvykle. Důvodem byl posun termínu konání EXPO 2020 v Dubaji. Proto jsem byl generálním komisařem jmenován až v září 2022, tedy pouhých dva a půl roku před zahájením dalšího ročníku. Během té doby musíte nejen vybrat vzhled národního pavilonu, ale také jej postavit – navíc na druhé straně světa –, vymyslet jeho obsah, zformovat týmy a vše připravit tak, aby se naše země představila na světové scéně v tom nejlepším světle.
Jednou z hlavních komunikačních linek vašeho projektu je, že „Česko není jen pivo, klasická hudba či sklo“. A pak vyberete skleněný pavilon. Proč?
Podobu národního pavilonu vybrala mezinárodní porota složená z uznávaných odborníků. Vybírala z 38 návrhů, které se přihlásily do otevřené architektonicko-designerské soutěže. Nebyl jsem na počátku jeho největším fanouškem.
Z jakého důvodu?
Protože jsem se sklem dlouho pracoval a hned mi bylo jasné, jak náročné to bude. Ale teď jsem za to velmi rád. Výběr návrhu zarezonoval nejen v tuzemsku, ocenily jej také architektonické magazíny či webové portály ve Velké Británii, Číně i v Japonsku. Naším cílem je, aby český národní pavilon patřil mezi nejvýraznější a nejnavštěvovanější – podobně jako se to podařilo našim předchůdcům na EXPO 1970.
Není už ale zrovna sklo ohraná písnička?
Rozhodně ne. Potřebujeme návštěvníky zaujmout a přilákat je k návštěvě. Nezapomeňte, že budeme o pozornost lidí soutěžit s dalšími více než 150 zeměmi světa. Když jsem v Japonsku studoval, zjistil jsem, že Japonci velmi dobře znají českou klasickou hudbu, Prahu a sklo. Na tato témata je vždy bezpochyby přilákáme a pak jim ukážeme, v čem dalším jsme také dobří a že jsme kreativní národ se světovým přesahem. Pavilonem se bude vinout „návštěvnická cesta“, na níž představíme náš příběh. Chtěl bych, aby vzbudil silnou emoci, protože tu si návštěvníci dlouho zapamatují.
Takže taková tvorba národního brandu?
Přesně tak. Silná národní značka totiž výrazně zdůvěryhodňuje i firmy z té dané země. Místní lidé vnímají roli státu mnohem více než v Evropě. Každé firmě, jež se zúčastní národní prezentace, tento fakt podstatně zvýší relevanci.
Co přesně firmám, které by se chtěly zúčastnit EXPO 2025, můžete nabídnout?
Od japonských organizátorů v Ósace jsme získali skvělou parcelu v samém centru dění. Na ní chceme postavit výrazný a sebevědomý pavilon, který bude z dálky lákat k návštěvě. Jsem přesvědčen, že díky tomu bude náš pavilon jedním z nejnavštěvovanějších míst celé světové výstavy. V blízkosti českého pavilonu budou navíc další velké „atrakce“ – zpívající fontány, výhled na západ slunce či futuristický pavilon od japonského umělce Jóičiho Očiaie.
Jak to ale konkrétně pomůže jednotlivým firmám? Skutečně to vnímají tak, že jim EXPO může pomoci s byznysem?
Máte pravdu, není to tak vždycky. Snažíme se jim vysvětlit, že světové výstavy EXPO nejsou běžné obchodní nebo kontraktační expozice. Drtivou většinu návštěvníků tvoří veřejnost, která očekává, že se dozví něco o dané zemi. Právě proto bude náš pavilon rozdělen na několik logických částí – již zmíněnou návštěvnickou cestu, kde představíme Česko v oblastech, v nichž vynikáme – od sportu přes vědu a výzkum po strojírenství či virtuální realitu nebo kybernetickou bezpečnost. Těch témat, v nichž patříme mezi světovou špičku, je nečekaně mnoho. Na návštěvnickou cestu bude navazovat restaurace, protože kuchyně je důležitou součástí národní identity.
Ale pořád jste mi neodpověděl, jak z toho budou benefitovat firmy a podnikatelé.
Další částí pavilonu bude multifunkční auditorium. V něm vytvoříme prostor pro tematicky zaměřené doprovodné akce, kde se zástupci firem, podnikatelů i vysokých škol a dalších organizací budou moci představit, prezentovat své produkty, inovace nebo myšlenky a v neposlední řadě se potkávat se svými protějšky z Japonska i celého regionu Asie-Pacifik, navazovat nové vztahy a posilovat ty stávající.
Jak se vám daří takové tuzemské firmy nacházet a lákat? S kolika jste již v kontaktu?
Už jsme jednali s vyššími desítkami firem. Řada z nich nás oslovila sama. Nyní vybíráme kreativní tým, který nám pomůže vytvořit silný příběh. Pak začneme vybírat firmy, které se budou podílet na prezentaci toho příběhu. Pro veřejnost musíme připravit srozumitelný koncept a do něj budeme chtít zapojit konkrétní firmy.
A co firmy, jejichž výrobky či služby do toho příběhu nezapadnou?
I pro ně chystáme tu druhou – primárně byznysovou – část. Připravujeme několik tematicky zaměřených týdnů pro firmy a odborníky z různých odvětví.
Jak se do těchto plánů promítá fakt, že z půlmiliardového rozpočtu na celý projekt vám stát přispěje jen polovinu? Kolik prostředků máte již „předsmlouváno“?
I proto se na celé EXPO 2025 nedíváme jako na jednorázovou šestiměsíční událost, ale začínáme s aktivní byznysovou fází již letos na podzim. Chystáme například roadshow, kdy během následujícího roku a půl plánujeme navštívit všechny kraje, představit tamním firmám i veřejnosti Japonsko, EXPO 2025 a koncept, se kterým budeme prezentovat Česko, včetně možnosti jejich zapojení. Rádi bychom rozjeli třeba i projekty pro školy, interaktivní formou představili všechna zmíněná témata i té nejmladší generaci. Ústředním motivem světové výstavy EXPO 2025 je „Designing Future Society for Our Lives“ – tedy jak bude naše společnost fungovat v budoucnu. Právě díky takové roadshow, myslím, vzniká velká příležitost pro firmy – klidně i ty, které nebudou mít zájem nebo prostředky se prezentovat přímo v Japonsku –, aby se předvedly alespoň v tuzemsku.
Oslovili vás už nějací partneři?
Celá řada. Japonsko třeba není jejich optimální byznysové prostředí. Chci těm firmám nabídnout jasnou hodnotu výměnou za jejich finanční nebo nefinanční plnění. Nejsem totiž zvyklý se jen doprošovat podpory a peněz. Díky velikosti projektu a šířce záběru můžeme nabídnout konkrétní protiplnění, které pro ně má hodnotu a smysl. Aktuálně evidujeme na dvě až tři desítky firem, které mají o nějakou formu spolupráce zájem a jsou ochotné do projektu investovat vyšší jednotky milionů korun.
Již několikrát jste řekl, že nemáte obavu, že byste čtvrtmiliardu na realizaci projektu pavilonu nesesbíral. Ta sebedůvěra trvá?
Je to hodně velká suma a výzva. Samozřejmě že jisté obavy mám, protože s tímto projektem dávám všanc svou osobní reputaci. Když se o to člověk nepokusí, tak se přece nikdy nedozví, jestli to zvládne, nebo ne. Jsem zvyklý si stanovovat vysoké cíle, protože ty, když se nakonec náhodou splní třeba jen na 80 procent, jsou pořád ve výsledku vyšší než ty příliš nízké.
Zatím to vypadá, že jste si docela naložili: příběh, přísný výběr do něj, roadshow, školní projekty…
Máte pravdu. A to zdaleka ještě není vše. Velmi rádi bychom zapojili třeba také města či kraje. Jsem přesvědčen, že je to pro ně obrovská příležitost, jak se zviditelnit.
Pojďme zpátky k pavilonu. Hovoříte o návštěvnické cestě vinoucí se celou budovou. Kolik lidí jí bude moci za den projít?
Začnu od velkých čísel – japonští pořadatelé očekávají návštěvnost kolem 28,5 milionu lidí během šesti měsíců. To je v průměru přes 150 tisíc lidí denně. Nejvytíženější dny to bude klidně dvojnásobný počet – tedy kolem 300 tisíc lidí. To vše na výstavišti o rozloze 155 hektarů. Málokdo si to umí skutečně představit. A teď k našemu pavilonu – podle aktuálních propočtů víme, že se v jeden okamžik na naši plánovanou návštěvnickou cestu vejde 500 až 600 lidí. Naším cílem je 15 až 20 tisíc lidí denně, můj osobní cíl je překonat hranici dvou milionů návštěvníků. Vedle toho všeho samozřejmě chceme otevřít restauraci pro ty, kteří se buď nedostanou na návštěvnickou cestu, nebo jen budou chtít ochutnat českou kuchyni.
Japonská společnost Asahi vlastní největší tuzemský pivovar Pilsner Urquell. Jakou to hraje roli při prezentaci českého pavilonu?
Bylo by velice zvláštní, kdybychom tam pivo neměli. Ale nebude to jen o pivu. Jak jsem zmínil, národní kuchyně je důležitou součástí národní identity. Chceme připravit takový koncept, který představí české jídlo a chutě tak, aby to pro japonského návštěvníka bylo přijatelné a stravitelné. Během léta je v Japonsku poměrně teplo a vlhko. Nemůžeme proto „riskovat životy“ Japonců třeba tradičním gulášem se šesti. Pivo pak vhodně celý kulinářský koncept doplní.
Co s pavilonem, až bude po výstavě?
Pro pavilon jsme dostali pozemek, který však po skončení výstavy musíme vrátit organizátorům v původním stavu. Není možné, aby pavilon zůstal na místě. I proto jedním z požadavků v architektonické soutěži bylo, aby byl demontovatelný. To samozřejmě splňuje. No a kam s ním, to je jedna z věcí, kterou budeme brzy řešit.
V podstatě existují tři varianty, jak to vše může dopadnout. Pavilon teoreticky může zůstat v Japonsku. V diskuzích jsme narazili na komentáře typu: „To je tak hezké, že by to tu mělo zůstat.“ Jsou to sice jen takové výkřiky na sociálních sítích, ale člověk nikdy neví, a je to něco, s čím se později může pracovat. Bude-li navíc pavilon tak úspěšný, jak doufáme, tak by to nemuselo zůstat v rovině hypotetické.
Druhou variantou je, že se pavilon vrátí do Česka, kde bude další dekády sloužit pro veřejné účely. A třetí – byť v tuto chvíli nejméně preferovaná – varianta je, že zejména panely tvořící uměleckou fasádu pavilonu prodáme nebo vydražíme „na památku“. Všechny možnosti průběžně analyzujeme, ale tuto otázku nebudeme aktivně řešit dříve, než se bude stavba pavilonu chýlit k závěru. Do té doby budeme mít na programu mnoho důležitějších otázek a úkolů.
Která z těch variant má prioritu?
Samozřejmě jeho návrat do Česka.
Ondřej Soška (41)
|
