Českým start-upům chybí zdravé sebevědomí, říká šéf fondu UP21 Vítek Šubert

Vítek Šubert

Vítek Šubert Zdroj: UP21

Vítek Šubert
2
Fotogalerie

Před čtyřmi lety spoluzaložil startupový inkubátor UP21 a do porftolia získal začínající firmy s miliardovým potenicálem i v zahraničí. Svůj byznys teď rozšiřuje o další fond, který se má zaměřit na nejmladší české firmy. „Peněz je více než nápadů, což je však dobře. V honbě za start-upy se ale často dávají horentní sumy firmám, které nemají dobré nápady,“ říká šéf fondu Vítek Šubert.

Co bylo impulzem pro spuštění inkubátoru UP21?

Měli jsme pocit, že v Česku něco takového chybí. Podobné inkubátory přitom hojně fungují v zahraničí, především v Silicon Valley. To, co je přenositelné do Česka, jsme se proto snažili naladit na naše podmínky. Vidíme, že existuje mnoho start-upů, které nejsou absolutně připraveny na to, aby do nich někdo vložil peníze, svou pozici si totiž ještě musejí odpracovat. Kvůli tomu jsme je i my dříve odmítali.

Je tedy nápadů na trhu dost?

Samozřejmě jich nikdy nebude hodně. Nejsme ale v takové situaci, že by nápady vůbec nebyly, jak je mnohdy slyšet. To je způsobené tím, že investoři chtějí vkládat peníze do již rozjetého byznysu. My přitom nejsme výjimkou. Ale pre-seedové investice se takto dělat nedají, vy jste tím, kdo peníze na začátku poskytne.

Kolik start-upů za poslední čtyři roky prošlo rukama UP21?

Je to kolem 1300 start-upů, osobně jsme se pak setkali asi se sedmi stovkami zájemců. V portfoliu přitom máme osmnáct firem. Když jsme si ale tato čísla srovnali s investory na rozvinutých trzích, tak jsme přibližně na stejném poměru zahájených spoluprací.

I přesto je velmi nízká pravděpodobnost investici získat. Co musí mít start-up navíc, aby vás zaujal?

Díváme se vždy na dvě kritéria a každému dáváme polovinu váhy. Zajímá nás, zda má nápad šanci prorazit na trhu a jestli existuje potenciální zákaznická báze. A rozhodně se nemusí jednat o unikátní a novou myšlenku, moc nevěřím na to, že někdo přijde a objeví něco úplně zásadního, to se může stát jednou za dva roky. Spíše věřím v to, že firma objeví segment, který je po dekády stejný, a má nápad, jak ho narušit a změnit. Takový produkt je ideální. Zároveň chceme, aby měl perspektivu růst na další trhy. Nemluvíme ale nutně o globální expanzi, ale třeba o růstu v rámci regionu střední Evropy, protože český trh je velmi malý. Dalším kritériem jsou zakladatelé a tým jako takový. Sledujeme, zda mají dostatečně silnou vizi a zároveň pokoru na to, aby si nechali poradit.

Vědí pak start-upy, jak správně nakládat třeba s penězi?

Většina se absolutně zaměří na produkt. Také proto s nimi chceme komunikovat dennodenně. Musejí pochopit, že je důležité dívat se i na další disciplíny, rozhodně ale nikomu nechceme nařizovat, jak má byznys řídit. Pokud to na začátku pochopí, je to jedině dobře. My jsme tu pak od toho, abychom zabránili investicím veškerých peněz jen do produktu. J

e výhoda, pokud k vám přijde žádat o investici člověk, který v minulosti start-up měl, byť neúspěšný?

Pokud je zakladatel příčetný, tak je to jistě výhoda. Prošel si chybami, kvůli kterým mu předchozí projekt nevyšel.

Jak jsou při hodnocení úspěšnosti start-upu důležité jeho příjmy?

Během prvního roku fungování firmy by příjmy neměly být to nejdůležitější, ale měla by fungovat jistá trajektorie. Start-upy by se měly hodnotit spíše podle toho, jak rychle jim roste zákaznická báze a zda jsou klienti pro daný segment relevantní.

Je tedy možné říct, kdy by měl dosáhnout zisku?

Zpravidla říkáme, že na provozním zisku by měl být dobrý start-up přibližně ve třetím nebo čtvrtém roce. Je ale jasné, že u firem s technologicky náročným produktem nemusí zisk přijít následujících patnáct let, to je ale jiný druh investic.

Jak si stojí české nápady ve srovnání se středoevropským regionem?

Myslím, že jsme na tom relativně dobře. Je ale pravda, že jsem v této věci docela optimistický, máme zde mnoho schopných lidí z technologického segmentu. Když naši situaci srovnám například s Polskem, tak jsme rozhodně úspěšnější. A klidně bych se hádal, že jsme v celém regionu nejsilnější. Ve srovnání se západními trhy nám ale rozhodně chybí zdravé sebevědomí, které běžně vidíme třeba v USA nebo Německu. Když pak naše start-upy prezentují své nápady v zahraničí, před publikem se zmenší, a dosahují tak na velkých trzích horších výsledků než doma.

Přesto výrazná většina start-upů vidí jako svoji cílovou destinaci Německo. Co musejí udělat, když se na takový trh rozhodnou jít?

Především si dobře rozmyslet, jestli vůbec má na to vstoupit na takový trh a zda na něm budou akceptovaní. Ačkoli je trh inovativní, Němci jsou relativně nacionalističtí a dívají se na to, odkud start-up pochází. Je také důležité propočítat si náklady, protože založení firmy v Německu je několikanásobně dražší než v Česku. Je zároveň nutné dívat se na obchodní partnery, kteří budou mít odbyt produktu na starosti. Pracovat se na takové expanzi musí minimálně rok dopředu, ideálně ve spolupráci alespoň s jedním německým investorem. Díky tomu získá start-up větší důvěru a lepší síť kontaktů, na což se přitom v Česku často zapomíná.

Jedna z vašich firem, Shipvio, nyní uzavřela joint venture se saúdskoarabskými investory. Je to pro start-up neobvyklá cesta?

Ano, velmi specifická. K joint venture se přistoupilo jen proto, že Saúdská Arábie je naprosto odlišný trh, zároveň dohoda platí pro celý region Středního východu. Pokud bychom k této formě nepřistoupili, ani bychom v zemi nemohli firmu ze zákona založit. Také proto v zemi start-upy ze zahraničí téměř vůbec nepůsobí, v regionu střední a východní Evropy jsme první, celosvětově možná desátí, včetně takových firem, jako je Uber.

Existují další země, které jsou pro start-upy neobjevené?

Všichni stále chtějí dobýt Spojené státy, jedná se však o neskutečně těžký trh, většině firem to zlomí vaz. Stále se podceňuje východ, konkrétně arabské země, Malajsie nebo Korea. Jsem také překvapený, že se přehlíží jižní země, jako je Itálie nebo Španělsko. Jedná se o velké trhy se slabou startupovou komunitou.

Je pozice Silicon Valley stále neotřesitelná?

Ano, určitě je. Každý rok tam trávím asi osm týdnů v roce a vidím, že způsob uvažování, finančního a intelektuálního zázemí je na míle daleko nejen od nás, ale i od zbytku USA. Když jsem se ptal investorů, jaké jiné město by si v USA vybrali pro své působení, nedokážou to jednoznačně říct. Ta situace v Kalifornii není kopírovatelná jinde v USA, natož v Evropě.

Měl by se stát pouštět do investic do start-upů?

Investice ze státu by měly přicházet především do akademické sféry a průmyslu, který není pro soukromé investory lákavý, například farmaceutického. Nedokážu si představit, že by byl stát rovnocenným partnerem fondům, které z investic žijí. Stát může investovat skrze fondy, ale řadit se do role přímého investora podle mě není vhodné.

Nicméně u nás funguje provázání s vysokými školami…

Spíš ne, a znovu se vracíme do USA. Univerzity jako Berkeley nebo Stanford mají propracovaný systém toho, jak uvnitř mohou vznikat start-upy. U nás sice něco na univerzitách funguje, ale systém není jednotný. A na rozdíl od USA je takový systém v rukách státu. Spin-offy proto nemají důvod zůstávat ve škole a míří k soukromým investorům. Což není primárně dobře, protože plno akademických témat má své místo na univerzitách.

Cítíte při současné ekonomické situaci tlak v boji o start-upy na českém trhu?

Ano, u dobrých firem jednoznačně. Peněz je více, než je nápadů, což je však dobře. I když je skutečnost, že se v honbě za start-upy často dávají horentní sumy firmám, které nemají dobré nápady, což platí i pro český trh. Tím se zároveň roztáčí nesmyslná spirála, proto se snažíme být střízliví v tom, kolik za podíl ve firmě dáme. Je to ale dané i tím, že náš trh je relativně mladý a investoři si musejí vytvořit historii a reference. I my jsme ze začátku museli investovat do rizikovějších projektů, což byl případ právě Shipvia. Nacházíme se třicet let od revoluce, což je ale z ekonomického pohledu strašně krátká doba.

Neobáváte se, že se startupová scéna s očekávanou krizí utlumí?

Spíše se pročistí. Průměrné a podprůměrné start-upy tak možná peníze neseženou, na dobré nápady ale budou peníze vždy. Firmy třeba začnou z důvodu šetření více využívat nápadů start-upů, což by mohlo oba světy přiblížit.