Cronenbergův dvorní kameraman Peter Suschitzky: Náš vztah připomíná manželství

Kameraman Peter Suschitzky si přijel na letošní Febiofest pro cenu Kristián za přínos celosvětovému filmu.

Kameraman Peter Suschitzky si přijel na letošní Febiofest pro cenu Kristián za přínos celosvětovému filmu. Zdroj: Febiofest

Iva Přivřelová

Mezi hosty letošního Febiofestu, který nyní probíhá v regionech, byl i britský kameraman Peter Suschitzky. Ačkoliv má na kontě i nejoblíbenější díl Hvězdných válek Impérium vrací úder, proslavila ho hlavně spolupráce s osobitým režisérem Davidem Cronenbergem.

První film s Davidem Cronenbergem, thriller o dvojčatech Příliš dokonalá podoba, jste prý natočil díky tomu, že jeho předchozí kameraman Mark Irwin neměl čas. Je to pravda?

Úplně ne. Mark se rozhodl odjet do Los Angeles, zatímco David Cronenberg žije v Torontu. A možná, ale to spekuluji, se dostali do bodu, když už se měli vzájemně dost a David hledal někoho jiného.

Od roku 1988 jste s Cronenbergem pracoval na jedenácti filmech. Proč se zrovna on stal vaším oblíbeným režisérem?

To je otázka profesního i osobního přátelství a porozumění, jenž bývá docela vzácné, s ním jsem ho vlastně zažil poprvé. Náš vztah připomíná jakési manželství. Každý se zajímá i o jiné věci, ovšem máme toho dost společného. Už od začátku si tak dobře rozumíme, že na place spolu nemusíme moc mluvit. David s herci nezkouší dopředu, ale až těsně před natáčením konkrétní scény.

Já tu zkoušku pozoruji, pak se domluvíme, kam umístíme kameru – to je naše jediná diskuze. On pak jde do svého karavanu a myslí na jiné věci, zatímco já si připravuji scénu na natáčení. Moje práce na filmu je intenzivní, musím se hodně soustředit, buď na přípravu záběru, nebo na jeho natáčení. Ostatní mají čas si sednout a probrat s ostatními drby, já ne.

Cronenbergovy snímky bývají často metaforické psychothrillery. Chcete znát vždy jejich významy?

Samozřejmě to pomáhá. Po přečtení scénáře se Davida ptám na spoustu otázek. Jeho odpověď je vždy intelektuálně zajímavá. Umí odpovídat správně, jasně, k věci. Nejen mně, ale všem, především hercům. Asi proto, že David netočí ilustrativní záběry bez významu.

Jak moc ovlivňuje váš vklad do filmu osoba režiséra?

Pokaždé jde o jiný vztah. Většina režisérů je dostatečně inteligentní a ví, že když najme někoho tak zkušeného jako mě, má mu dovolit, aby k filmu kreativně přispěl, jak jen může. Podobně si režiséři vybírají herce podle jeho schopností a předchozích rolí. Jen jednou jsem pracoval s diktátorským režisérem a vůbec mě to netěšilo. Obvykle dostanu svobodu, minimálně na to, abych si podle sebe nastavil svícení. 

Je svoboda kameramana závislá i na rozpočtu filmu?

Dá se říct, že čím větší rozpočet, tím méně máte svobody, protože producenti víc tlačí na režiséry, aby natočili něco populárního a konvenčního. Ovšem obvykle finanční omezení moc nepociťuji. Resp. většinou se projeví jen v podružných technických záležitostech.

Například na začátku snímku Historie násilí je pomalý záběr před motelem s dvěma zločinci. Normálně bychom ho natočili pomocí nákladného moderního jeřábu, který dokáže kameru sám oddalovat a přibližovat. Ale měli jsme k dispozici jen mechanický jeřáb, s nímž byla práce o dost náročnější. Aspoň to zase byla výzva.

Výzva muselo být i natáčení jiného Cronenbergova filmu Cosmopolis, který se odehrává v autě. To jste si také užil?

Ne. Normálně bych takové natáčení odmítl jako nezajímavé, auto představuje nepříjemné omezení. Davidovi jsem ale nemohl říct ne.

Stává se vám, že když nějakou pracovní nabídku odmítnete, stejný režisér vám už nic jiného nenabídne?

Ano. Pokud nabídku nepřijmete kvůli času, ještě na vás možná nezanevřou. Pokud ale odmítnete, protože se vám ten projekt nelíbil, jste pro příště bez šance.

Bývají i kameramani škatulkováni podle žánrů, které obvykle točí, jako herci?

Herci to mají asi horší, před kamerou prezentují svou osobnost. Ale do určité míry to platí i pro nás. Jakmile jsem natočil Impérium vrací úder, dostal jsem nabídky na další sci-fi.

Vybíráte si tedy projekty i podle toho, aby vás nezaškatulkovaly?

To ale není jediný důvod. Hlavní je vždycky scénář. Ten se mi musí líbit. I když jsem se už několikrát zmýlil a odmítl jsem filmy, které byly nakonec velmi dobré.

Pozice stálého kameramana Davida Cronenberga vás neomezuje? Jeho vizuálně pozoruhodné psychothrillery vypadají dost specificky.

Je pravda, že lidi si díky nim myslí, že natáčím pouze takové filmy. Jenže David režíruje jeden snímek za dva tři roky. Takže musím točit i něco jiného. Naštěstí mám dalších nabídek dostatek.

Horory prý ale točit nechcete. Proč? Cronenbergovy filmy jsou často děsivé.

Nemám ten žánr rád. Psychologický horor mi nevadí, ale nechci se podílet na filmu, který od začátku do konce obsahuje strach, krev a násilí. Netěší mě dívat se na lidi, kteří se vzájemně mučí.

Jste fanoušek nových technologií?

Ano, ale můj zájem o film zůstává estetický. Technologie mě nezajímá sama o sobě, ale jen jako nástroj k naplnění mých estetických tužeb. Digitální kameru používám, protože díky ní je moje práce flexibilnější. Podle mě je jedno, na co film natočíte, technické prostředky jsou u filmu méně důležité než jeho koncept.

Na tiskové konferenci jste zmínil, že když se vaše filmy digitálně restaurují nebo převádějí na dvd, nemůžete na ten proces dohlížet.

Nejsou na to peníze. Mohu dohlížet na postprodukci filmu, to mám ve smlouvě. Ale jakmile má snímek premiéru, už na jeho vizuální stránku práva nemám. Pouze když dcera Jacquese Demyho dohlížela na znovuuvedení jeho titulu Krysař, přizvala mě, abych kontroloval jeho převádění na dvd. Nemohla by mi zaplatit cestu do Paříže, ale naštěstí jsem tam zrovna pobýval z osobních důvodů.

Žijete v Londýně, podle Wikipedie jste se tam i narodil, online databáze IMDb ovšem tvrdí, že pocházíte z Varšavy. Co z toho je pravda?

Londýn. Kdybych se narodil v roce 1941 ve Varšavě, asi bych nepřežil. Oba moji rodiči přišli do Británie jako uprchlíci, jeden z Vídně, druhý z Budapešti.

Kariéru jste zahájil v 60. letech. Stihl jste se zapojit do tehdejší slavné britské nové vlny?

Bohužel jsem se k ní nedostal. Pracoval jsem s významným režisérem a producentem Tonym Richardsonem, ovšem jen jako kameraman druhé štábu.

Máte rád realistický styl britské nové vlny, tzv. filmů kuchyňského dřezu?

Ani ne, víc mě zajímají stylizovaná díla. Svůj první profesionální snímek, Privilegium, jsem natočil s Peterem Watkinsem, který trval na stylu francouzské nové vlny, v němž má kamera svobodu, protože všechno světlo přichází seshora. Zvládl jsem to, ale moc mě to nebavilo. Dneska už bych takové zadání odmítl.

Kameramanem byl i váš otec Wolfgang. Měl vliv na vaše rozhodnutí dát se k filmu?

Oba mí rodiče pracovali u filmu a jistě mě to ovlivnilo. Můj otec nasnímal řadu dokumentů, hrané snímky točil víc divadelně. Ovšem co se týče stylu, dokázal jsem jeho vliv překonat a vytvořit si vlastní způsob.