Dělám vše pro to, aby expanze Toyoty v Česku jedním elektrickým SUV neskončila, říká její šéf Kiml
Kolínský závod Toyoty má budoucnost na několik příštích let jistou. Japonská automobilka zhruba před týdnem definitivně rozhodla, že investuje do jeho rozšíření o výrobu čistě elektrických vozů. Kvůli nižším než předpokládaným prodejům elektromobilů v Evropě však ještě před „pár dny“ reálně hrozilo, že se investice odloží a místo do Kolína peníze zamíří do jiného závodu na kontinentu. Českým zástupcům Toyoty se však podařilo přesvědčit nejvyšší management japonské automobilky o tom, že Kolín je pro její expanzi tou pravou volbou. „Dělám vše pro to, aby to jedním elektrickým modelem neskončilo,“ říká prezident Toyota Motor Manufacturing Czech Robert Kiml. Rozhovoru se účastnil také generální ředitel Toyoty a Lexusu ČR Martin Peleška.
Jak složitá byla vyjednávání o získání této investice?
Robert Kiml (RK): Začala v podstatě před dvěma roky. Tohle je nyní výsledek snahy Toyoty, České republiky a celého automobilového průmyslu. Nebyl a není to jednoduchý projekt, konkurence v rámci jednotlivých výrobních závodů je totiž obrovská. Všechny závody by chtěly mít jistotu a možnost vyrábět elektromobily. Nám se naštěstí podařilo přesvědčit Toyotu, že máme určité schopnosti a že je Kolín nejlepším místem v Evropě k výrobě elektromobilu.
Kdy management Toyoty definitivně rozhodl, že investici neumístí do jiné lokality, ale do Kolína?
RK: Je to stejné, jako když se běžný smrtelník rozhoduje o své zásadní investici. Máte spoustu jednání, dílčích rozhodnutí. To finální, kdy vezmete peníze a podepíšete smlouvy, nastalo zhruba před týdnem. Rozhodnutí, které uniklo do médií (japonský list Nikkei koncem července s odkazem na své zdroje uvedl, že bude Toyota vyrábět elektromobily v Kolíně), bylo jedním z těch dílčích. Tehdy se management sešel, podpořil projekt a dal návrh nejvyššímu vedení, aby investici schválilo.
Martin Peleška, generální ředitel Toyoty a Lexusu ČR (MP): Není to o jednom návrhu, který buď dostane zelenou, nebo ne. Doplňujících vedlejších diskusí a jednání je obrovské množství. Takže můžete být ve tří čtvrtinách celkového vyjednávání, přípravy projektu, říkáte si, že už je to jen formalita, a nakonec z investice sejde. Ten vyjednávací ping-pong je velmi složitý a hotovo je až tehdy, kdy padne definitivní verdikt.
Toyota bude vyrábět elektromobily v Kolíně
Které jiné závody Toyoty byly vašimi hlavními soupeři, konkurenty, kteří mohli investici získat na úkor Kolína?
RK: Nechci být konkrétní, ale řeknu vám obecný příklad. Ve východní Evropě se moc elektrických aut neprodává. Nejvíce se jich prodává na severu a v západní Evropě. A samozřejmě západoevropské závody, které jsou v centru poptávky po elektrovozech, měly ambici preferovat nebo ukazovat, že jsou v centru zájmu, a tím pádem by bylo logisticky lepší mít v takové lokalitě i samotnou výrobu.
Zatímco ve východní Evropě prodeje elektromobilů nejsou zrovna vysoké. Takže konkurence byla silná. Každý měl určité silné stránky, které chtěl zvýraznit – například lokace trhu, lokace dodavatelů. Jednání byla složitá, došlo během nich k odkladům rozhodnutí, aby investice měla byznysový smysl.
Nastal během dvouletého vyjednávání moment, kdy jste třeba začínal pochybovat, jestli se podaří investici získat? Co pro vás byl nejnáročnější okamžik celé této snahy?
RK: Nejtěžší moment byl, když se trh s elektrickými automobily najednou vydal jinudy, než kudy dle obecných předpokladů měl. Odhadovaný růst prodejů byl podstatně vyšší než realita. Začala vyvstávat otázka, zda má tato investice vůbec smysl. Jestli ji o pár let neposunout.
Tento kritický moment nastal orientačně kdy?
RK: Před měsícem, před rokem i úplně na začátku. Ještě minulý měsíc se mohlo stát, že Toyota odloží investici o půl roku či o rok. A v tomto mezidobí by se také mohlo stát, že místo nás získá investici jiný závod.
MP: Nechci vyznít moc přechytrale, ale už před pěti lety jsme říkali, že tu je obrovská masáž ze strany automobilek i médií, jak to všechno (elektromobilita) bude fungovat. My jsme krotili nadšení a říkali, že to bude vše o zákaznících, technice, uživatelských vlastnostech těch vozů. A dnes připadá na čistě elektrické vozy patnáct procent trhu. Před oněmi pěti roky jsme viděli patnáct až dvacet procent jako maximum možného ve střednědobém horizontu. Spousta těch, kteří tehdy tlačili elektromobilitu, dnes mluví úplně jinak. My to děláme jinak – děláme to, co chce zákazník.
Co byly ve finále hlavní argumenty, které rozhodly o tom, že Toyota bude investovat v kolínském závodu, a ne jinde? Sehrály v tomto ohledu svou roli mzdy, které jsou v západní Evropě vyšší?
RK: Mzdy už nejsou zásadním rozdílem. Mzdy v Česku za posledních deset patnáct let velice rychle doběhly západní Evropu. A není předpoklad, že by ten nárůst zpomalil oproti západní Evropě, v tuto chvíli je spíše podstatně rychlejší. Dramaticky to ovlivnila také inflace – v rámci měny eura jsme mnohem dražší, než jsme byli. Přepočet 25 korun na euro sice zůstal stejný jako před hyperinflací, ale náklady dramaticky vzrostly. Nejdůležitějším faktorem ale byla naše schopnost provést a zvládnout jednotlivé projekty v závodě v minulých letech, rozjet výrobu modelů a tak dále.
MP: Schopnost lidí v té fabrice reagovat a být flexibilní je skutečně na nejvyšší možné úrovni. Někdy se řekne, „no jo, tak zkrátka jen bude nová generace“, nebo se „prostě jen přidá nový model do výroby“. Ve skutečnosti to je ale obrovský kus složité práce pro daný závod. A Kolín v tomto ohledu vychází nejlépe ze všech fabrik. Pokud mu zadáte nějaký takový úkol (jako nyní elektromobilitu), tak je vzhledem k dosavadním zkušenostem jen minimální riziko selhání. Ví se, že to v Kolíně zvládnou.
A co byly naopak největší slabiny, konkurenční nevýhody vůči jiným závodům, které měly o investici zájem?
MP: To je ta lokace trhu. Bavíme se o významné investici do výroby elektromobilů na trhu, kde je podíl elektromobilů na všech prodávaných nových osobních automobilech jen asi pět procent. A to po hodně dlouhé době. To je docela úsměvné. Na druhou stranu tohle auto, které budeme v Kolíně vyrábět, může poměry na celém tuzemském trhu změnit. Vidíme velký potenciál.
Když jsme kolem roku 2010 přišli do Čech s tím, že budeme ukončovat dieselové pohony v osobních autech a zavedeme hybrid, každý si klepal na čelo, včetně našich dealerů. Pokud ale tomu pohonu věříte a víte, že je dobrý a má perspektivu zlepšovat se, tak to je velmi silný základ pro další růst. Ne příkazem, ale tím, že budete dodávat smysluplné produkty, které lidi budou chtít kupovat – tím si vybudujete obrovský potenciál prodávat i čistě elektrické vozy.
Můžete přiblížit, jakou roli sehrála ve vyjednávání politika, česko-japonské vztahy?
RK: Všechno je o lidech. Lidé prodávají, lidé zajišťují, lidé přesvědčují. Na druhou stranu, jednalo se výhradně na zásadě faktů, čísel. A to i v případě jednání s českou vládou – udělali jsme například analýzu, kde jsme jasně definovali, že republika daleko více získá, než kolik přispěje (investiční pobídka činí až 64 milionů eur, asi 1,6 miliardy korun, přínos pro stát je vyčíslený na asi šest miliard korun). Investice se Česku velice rychle vrátí.
MP: Provázanost Česka a Japonska je v obchodním světě obrovská. Japonsko je po Německu druhým největším investorem v tuzemsku. A Česko je v rámci celé Evropy čtvrtá nejzainvestovanější země z pohledu Japonska. Jen Toyota má v Česku 21 firem, včetně těch přidružených. O to snáze se pak samozřejmě vyjednává.
RK: Obě země navíc mají velmi podobné nastavení. Japonsko jako takové je průmyslová země, která v podstatě nemá žádné zdroje, všechny je dováží. Česko je průmyslová země, která nemá žádné zdroje a také staví jen na potenciálu trhu, lidí a průmyslové historii. S Japonci máme v tomto ohledu společné přemýšlení a přístup k práci. Chceme si to tvrdě oddělat, nechceme jen zkracovat kroky, nejen prodávat. Ale vyrábět, pracovat, a tím pádem se i posouvat.
Mohou na tuto počáteční investici do čistě elektrických vozů v budoucnu navázat další podobná rozšíření továrny?
RK: Samozřejmě. Museli jsme udělat první krok, a ten pak může být důvodem, proč udělat i druhý, třetí, čtvrtý.
V čem by mohly tyto návazné kroky například spočívat? V nových modelech, rozšíření výrobní kapacity…?
To už se dostáváme za hranu toho, co je možné nyní sdělit, ale pochopitelně já mám své osobní vize, cíle a přání, které bych chtěl naplnit. Je to podobné jako s aktuální investicí, o které se dnes bavíme. Pracoval jsem na ní dva roky, teď se začíná realizovat. Musíme ji dotáhnout do konce. Mezitím se samozřejmě budu snažit dál propagovat Českou republiku a českou výrobu i do dalších investičních vizí.
Takže to výrobou elektrického SUV v Kolíně nekončí?
Přesně v to doufám a udělám pro to všechno.
