Ministr pro evropské záležitosti a patrně největší příznivec přijetí eura ve vládě Martin Dvořák jmenoval navzdory nesouhasu vládní ODS zmocněnce pro vstup do Evropského mechanismu směnných kurzů (ERM II) a přijetí eura. ERM II je fakticky „předpokoj“ společné měny. Zmocněncem se stal ekonom Petr Zahradník, člen Národní ekonomické rady vlády, který se dlouhodobě zabývá ekonomikou Evropské unie. „Mám se věnovat hodnocení reálných možností, jak splnit maastrichtská konvergenční kritéria, a také tím, jaké kroky jsou spojené s členstvím v mechanismu směnných kurzů. Úkolem je vytvořit scénář, jak se na to připravit,“ říká Zahradník v rozhovoru pro e15.
Jak k tomu vlastně došlo, že vás ministr pro evropské záležitosti jmenoval zmocněncem pro euro? Vyplynulo to z vaší dosavadní spolupráce?
Ano, je to přesně tak. Nejedná se o nic neobvyklého; ve skutečnosti jsem již přibližně dva roky působil jako poradce ministra pro evropské záležitosti, což začalo ještě za doby ministra Mikuláše Beka. Tato spolupráce byla vyvolána loňským předsednictvím a nějakým způsobem pokračovala. Když se rozhořela debata o euru, byl jsem původně navržen jako kandidát na koordinační pozici na ministerstvu financí.
Ale, jak vím pouze z doslechu, neboť jsem se těchto diskusí nikdy přímo neúčastnil, strany pětikoalice nebyly schopné se dohodnout na tom, zda má tato pozice smysl. Takže vlastně došlo jen k jakémusi rozšíření mého poradenského mandátu u ministra Dvořáka. I když to možná zní hezky a vznešeně, nemělo by se to přeceňovat.
Euro za dvacku?
Země by měla do eurozóny vstupovat při takové úrovni kurzu koruny vůči euru, který lidem dovolí bez ohledu na měnu nakoupit stejně bohatý košík plný zboží. Jinými slovy kurz, který zabezpečí stejnou kupní sílu Čechů jako občanů zemí platících eurem. S takovou ideou vstupovala do velkého světa financí a bankovnictví nynější viceguvernérka České národní banky Eva Zamrazilová. Současná kurzová realita je ale dramaticky odlišná a centrální banka její kurz nebude chtít příliš ovlivňovat.
Více zde:
Rozhodnutí o euru je politické
„Díky výzvě prezidenta Pavla k zahájení konkrétních kroků směřujících k přijetí eura jsme si mohli po čase udělat znova inventuru nejen všech různých pro a proti. Ale taky inventuru naší schopnosti veřejně diskutovat,“ říká ekonomický analytik České spořitelny Michal Skořepa ve svém komentáři.
Více zde:
Za výkon té funkce budete získávat odměnu? Jak velkou?
Je honorována v rámci, řekněme, nevelkého úvazku, který na úřadu vlády u pana ministra Dvořáka právě mám z těch časů předsednických, takže rozhodně to není částka, která by se dala srovnat s nízkým manažerem středně velké bankovní či podobné finanční instituce v České republice. Výše honoráře není závratná. Konkrétní částku nemůžu sdělit, ačkoliv bych ji klidně rád zveřejnil, ale to musí udělat úřad vlády.
Máte už představu, jaké budou vaše první kroky ve funkci?
Mám se věnovat hodnocení reálných možností, jak splnit maastrichtská konvergenční kritéria, a také tím, jaké kroky jsou spojené s členstvím v mechanismu směnných kurzů. Úkolem je vytvořit scénář, jak se na to připravit. Jako příklad dobré praxe vidím nedávný postup Chorvatska, zvláště když vezmeme v úvahu, že se za 25 let fungování eurozóny podmínky pro vstup nových členů změnily.
Je důležité, aby se přechodová fáze přizpůsobila současným podmínkám, zapojit se do relevantních diskuzí a připravit objektivní argumentaci. Nejde o to obhajovat vstup do eurozóny za každou cenu, ale spíše o objektivní zhodnocení. Pokud výsledky ukážou, že ani objektivní indikátory, ani subjektivní nálada ve společnosti nejsou příznivé, nemá smysl tuto otázku dále silou prosazovat.
Říkáte, že se podmínky pro vstup nových členů změnily. Myslíte tím například vznik bankovní unie?
Existence bankovní unie, která vznikla na začátku minulé dekády, přinesla nové podmínky pro vazbu mezi eurozónou a bankovní unií. Dříve tato podmínka nebyla pro vstup do eurozóny požadována. Nedávné rozhovory s Bulharskem a proces přijímání Chorvatska ukázaly, že vstup do mechanismu směnných kurzů (ERM II) nyní vyžaduje splnění určitých kritérií souvisejících s bankovní unií. Tyto požadavky, nebo spíše „doporučení“ nelze jednoduše ignorovat, což představuje novou situaci.
Další novinkou je takzvaná připravenost reálného sektoru, s čímž se již setkaly Slovinsko a Slovensko ihned po svém vstupu do eurozóny. Takže diskuse už není jen o maastrichtských kritériích nebo o nezávislosti centrálního bankovnictví, ale zahrnuje mnohem širší spektrum otázek. Eurozóna je v podstatě jen vrchol ledovce, pod nímž se skrývá mnohem zajímavější obsah.
Pokud je eurozóna vnímána jako klíčový prvek pro správné fungování jednotného trhu, je důležité se zamyslet i nad tím, jak samotný jednotný trh funguje. Když v zemi, jejíž kupní síla činí přibližně 60 procent průměru Evropské unie, cenová hladina některých produktů převyšuje úroveň bohatých zemí, není to zrovna důkazem, že jednotný vnitřní trh funguje flexibilně a optimálně. Takže to je všechno součást širšího kontextu, který je třeba brát v úvahu.
Vy jste, předpokládám, spíše příznivec vstupu do eurozóny. Myslíte, že bychom byli schopni do ERM II vstoupit třeba do pěti let? Připomínám, že v ERM II musíme být dva roky před přijetím eura.
Domnívám se, že bychom měli začít podstatně dříve. Dále si myslím, že i když rozumím argumentům odpůrců, v systému, kde je možná oscilace kurzu okolo plus minus 15 procent, a navíc s opcí posunout centrální paritu v rámci ERM II v případě trendu k apreciaci (posílení kurzu koruny – pozn. red.), nevidím důvod, proč bychom nemohli během této doby uplatňovat autonomní měnovou politiku. Příklad Slovenska ukazuje, že by muselo dojít k velmi významnému otřesu, abychom překročili těch 30 procent rozpětí mezi nejsilnějším a nejslabším bodem. Těžko si představuji situaci, kdy by k tomu došlo.
Podle vás bychom tedy měli vstoupit už do sněmovních voleb v příštím roce?
Teoreticky určitě. Ale eurozóna je v podstatě komplexní soubor ekonomických a politických zájmů a mám pocit, ne-li obavu, že právě politické zájmy brání jejímu plnému fungování.
Když jsme u těch politických zájmů, byl jste jmenován ministrem pro evropské záležitosti, ale ne celou vládou. Jak vnímáte fakt, že neexistuje celkový souhlas vlády se jmenováním koordinátora nebo zmocněnce pro přijetí eura? Neoslabuje to vaši roli?
Považuji to za suboptimální situaci. Určitě by bylo lepší, kdyby došlo ke shodě všech pěti stran koalice. Nicméně já jsem byl jmenován do rozšířené role poradce u ministra pro evropské záležitosti, kde je jedním z hlavních témat právě euro. Snažím se být v této roli apolitický, ale jasně vnímám, že kdyby existovala shoda v rámci ideálně celé pětikoalice, a pokud by se přidaly i další strany, které podporují euro, proces by probíhal hladčeji. Nicméně, současná situace taková není.
