Jan Lacina: Život Prahy 6 neovlivňuje jen armáda či univerzity, ale i trvalá ruská přítomnost | E15.cz

Jan Lacina: Život Prahy 6 neovlivňuje jen armáda či univerzity, ale i trvalá ruská přítomnost

Jan Lacina: Život Prahy 6 neovlivňuje jen armáda či univerzity, ale i trvalá ruská přítomnost
Jan Lacina
• 
ZDROJ: Pavel Otto

Pavel Otto

Místostarosta Prahy 6 pro kulturu, školství a otevřenu radnici Jan Lacina je v městské části lídrem hnutí Starostové a nezávislí. Po čtyřech letech v komunální politice podle svých slov poznal, že v zastupitelstvu fungují různé koalice - tedy nejen ta, která uzavřela koaliční smlouvu. „Další vznikají, když se něco kupuje, prodává nebo se rozhoduje o velkých developerských projektech,“ říká.

Byl jste několik let reportérem v Reflexu a pak v Lidových novinách. Je lepší politiku dělat, než o ní psát? 

Novinařina byla zajímavá zkušenost. Člověk do jisté míry poznal, jak funguje svět, protože pronikal různými společenskými vrstvami. Málokterá profese vám umožní, abyste si večer třásl rukou s prezidentem nebo anglickou královnou a v noci se pohyboval mezi punkáči či bezdomovci.

Už je to ale dvacet let, co jsem z novin odešel. Vždy jsem cítil, že to není moje konečná stanice. Pracoval jsem i v televizi jako producent, scénárista a režisér, což mě moc bavilo. Politika je moje třetí životní etapa. Možná to bude znít divně, ale myslím, že jsem v politice nakonec nejvíc doma. 

Proč?

Vystudoval jsem politologii, takže mám potřebné vzdělání, navíc jsem se o politiku vždycky zajímal. Kombinujete v ní řadu dovedností. Musíte být trochu producent, trochu manažer. Musíte být schopen řídit týmy spolupracovníků, dělat rozhodnutí a nést za ně odpovědnost. 

A pak taky musíte umět uvažovat strategicky, protože narážíte na poměrně hodně lidí, kteří se vám - na rozdíl od většiny jiných profesí - snaží práci cíleně překazit. Přirovnávám to k obřímu slalomu. Jedete prudce, každou chvíli si můžete nabít nos.

SLIBY STRAN: Okamurova SPD chce bezpečnější Prahu i solární panely na střechy domů

Do politiky jste vstupoval v roce 2014 jako kavárník s pěti provozovnami. Musel jste podnikání omezit?

Lze to vyjádřit jednoduše - z pěti kaváren mám už jen jednu. Zredukoval jsem je z různých důvodů. Hlavně ale proto, že jsem už podnikání nemohl věnovat tolik pozornosti a energie. V tom původním rozsahu to nebylo udržitelné.

Jaké zkušenosti jste po čtyřech letech jako místostarosta Prahy 6 získal? 

Ta nejdůležitější asi je, že ve volebních obdobích se mění politické strany, značky a tváře politiků, ale zájmy investorů ve stavebnictví a dalších vlivných skupin zůstávají v daném území zachovány. V zastupitelstvu pak překvapivě funguje několik koalic zároveň. Není tam jen jedna, která má koaliční smlouvu, starostu a radu. 

Další koalice vznikají, když se něco kupuje, prodává nebo se rozhoduje o velkém developerském projektu. Pochopil jsem, že svůj idealistický přístup k politice budu muset poněkud korigovat a taky trochu přitvrdit, abych to celé ve zdraví přežil. To jsem se naučil v mládí ve fotbale, když mi nějaký soupeř od začátku zápasu okopával kotníky a vyhrožoval mi během utkání vším možným. Klíčové je zachovat si při tom všem čistý štít a zůstat stále jeden krok před osudem. Což není úplně snadné.

Před vstupem do politiky jste si možné problémy nepřipouštěl?

Čtrnáct let jsem připravoval pro Českou televizi s Michalem Prokopem talkshow Krásný ztráty, jejímž hlavním mottem bylo, že v životě je vždycky něco za něco. Dohromady jsme natočili pět set dílů s tisícovkou hostů. Michal je zkušený politik a vyprávěl mi mnoho příhod o tom, jak to v politice chodí. 

Měl jsem tedy nejen teoretickou přípravu ze studia politologie a masové komunikace, ale získal jsem i praktické rady od ostříleného politika včetně návodů, jak si ty které věty překládat, abych věděl, co znamenají ve skutečnosti. 

Luděk Niedermayer: Česko pokouší unijní trpělivost

Co je podle vás politika?

Primárně je zkouškou odolnosti jedince. Myslím, že slabší povahy může rozemlít na prášek. Za jeden z výmluvných příkladů považuji příběh Pavla Béma, který do politiky vstupoval s velkým respektem a čistým štítem. Nedopadl zrovna nejveseleji.

Přestože se netajíte kritikou šéfa ANO a premiéra Andreje Babiše, byli Starostové a nezávislí s TOP 09 a lidovci s jeho hnutím v Praze 6 čtyři roky v koalici. Jak se s ANO spolupracuje na místní úrovni?

V koalici s ANO jsem se ocitnul proti své vůli, na poslední chvíli se tak rozhodla TOP 09. Navzdory tomu, že to mezi námi občas zajiskřilo, jsme celé čtyři roky drželi parametry koaliční smlouvy, což považuji za velmi důležité. Stálo to ale obrovské množství sil. Spolupráce s některými kolegy z ANO pro mě byla značně frustrující a vysilující. V žádném případě si nedovedu představit, že bych byl schopen něco podobného absolvovat i v dalších čtyřech letech. 

Na kandidátce STAN je letos i radní pro bezpečnost Zdeněk Hořánek, který se před čtyřmi lety ucházel o hlasy voličů právě v dresu ANO. Jak se vám ho podařilo přetáhnout? 

Tak především jsem viděl statistiky, že z ANO uteklo od minulých komunálních voleb zdaleka nejvíc kandidátů a my, Starostové, máme naopak letos největší příliv. To se projevilo po celé republice a nakonec i v Praze 6. 

Pan radní Hořánek vstoupil do ANO s idealistickými představami zhruba ve stejné době jako já ke Starostům. Podotýkám, že je dobře situovaný a jako odborník na majetkovou politiku má mimořádný respekt i u opozice. Jenže místo toho, aby se v hnutí prosadil a stal se před letošními volbami v Praze 6 lídrem, byl vypuzen. To je silný signál, který svědčí o tom, jak to v ANO funguje. Jen blázen se zbavuje takových lidí, jako je on. Když jsme se dozvěděli, že z hnutí odchází, bez většího zaváhání jsme mu nabídli místo na kandidátce STAN. Je pro nás velmi zajímavou posilou.

Sokol: Zeman hraje roli lidového strejce, Drahoš je normální člověk

S jakými stranami byste v případě, že uspějete ve volbách, nejraději vytvořili radu? 

Přirozená by byla spolupráce s TOP 09 a s KDU-ČSL, s nimiž má STAN společnou celopražskou kandidátku. Pak se nabízejí další tři strany. Napravo je to ODS, která se v očích přibližně poloviny voličů už očistila, přičemž ti zbývající ale mají opačný názor. Nalevo si pak dovedu představit koalici s Piráty, případně se zelenými. Za sebe stoprocentně vylučuji dohodu s ANO. Celostátně pak Starostové nikde neuzavírají svazky s komunisty a SPD.

Když jste před čtyřmi lety kandidoval, chtěl jste z Prahy 6 udělat podobně živou čtvrť, jako jsou Vinohrady nebo Vršovice. Povedlo se to? 

Co se povedlo, musí zhodnotit voliči. Mohu konstatovat, že jsme připravili tři velké veřejné akce. Před třemi lety to bylo 70. výročí osvobození Československa, pak Pocta Václavu Havlovi a letos to bude oslava 100. výročí založení samostatné republiky. Reakce lidí jsou pozitivní, míní, že čtvrť ožila. Myslím, že se podařilo oživit i Vítězné náměstí. Komunitní prostranství Šesťák je hojně navštěvované od jara do podzimu.

Přesto je na Vinohradech nebo ve Vršovicích živěji…

I když cíleně podporujeme akce jako Zažít Břevnov jinak nebo Zažít Puškinovo náměstí jinak, nechodí na ně zdaleka tolik lidí jako na podobná setkání v Praze 2. Zatímco tam jich přijde několik tisíc, u nás desítky nebo maximálně nižší stovky. Důvodem je to, že na Vinohradech žije hodně manažerů ze západní Evropy a Spojených států. Jsou zvyklí trávit večery a víkendy venku, utrácejí peníze v kavárnách a restauracích. Populace dejvicko-bubenečská je jiná, vlídně řečeno ukázněnější.

Lze s tím něco dělat?

V posledních letech konečně ožívá Dejvická ulice, i když to není příliš zásluha radnice. Přistěhovala se tam cukrárna Světozor, vzniklo Café Záhorský. Oba podniky přitahují městský život. V poslední době ožilo i Puškinovo náměstí, v létě bylo nesmírně příjemné tam posedět. Občas už si v Dejvicích a Bubenči připadám jako v Berlíně. 

České dráhy a Penta chtějí přemostit hlavní nádraží a na konstrukci postavit pětipatrové domy

Říká se, že za určitou ospalost Prahy 6, která je patrná hlavně o víkendech, může přítomnost armády. Vojáci, kteří tu pracují a bydlí v ubytovnách, odjedou v pátek za rodinami a čtvrť se vylidní. Ostatně i otec spisovatele Petra Šabacha byl voják…

Také otec bratrů Tesaříků, zakladatelů Yo Yo Bandu, byl voják. Nakonec většina slavných tváří z Dejvic a Bubenče jsou potomci a příbuzní vojáků a policajtů všeho druhu. V Břevnově dodnes máme slavné komunistické sídliště zvané Obušek, kde až donedávna jednoznačně vítězila KSČM, dokud ji z voličského výsluní nevyhnalo ANO. 

Druhou velkou skupinou, která ovlivňuje život městské části, jsou technické mozky - pedagogové z ČVUT a Vysoké školy chemicko-technologické. A třetí skupinu tvoří Rusové, jejich populace je tu značná. V Praze 6 se usídlili v době mého raného dětství a pak už - na rozdíl od sovětské armády - nikdy neodešli. I v tom se čtvrť liší od Vinohrad nebo Vršovic. 

Se stále početnější ruskou komunitou ale radnice bohužel nic neudělá. Na co by se STAN soustředilo v dalším volebním období? 

V oblasti oživení veřejného prostoru a otevírání radnice ušla Praha 6 dlouhý kus cesty. Nyní bychom se rádi zaměřili na využití domů v Šolínově ulici, aby opět sloužily seniorům, nebo na budoucnost usedlosti Šatovka v Šáreckém údolí. Taky musíme postavit řadu nových školek a podstatně zvýšit kapacity základních škol. Ale to už máme připravené. Zkrátka příští vedení radnice čeká řada stavebních akcí.

Další plány?

Výrazně přitlačit bude třeba na vznik strategické vize budoucího rozvoje čtvrti v oblasti dopravy a bydlení. A určitě je nutné navázat větší spolupráci s okolními městskými částmi a magistrátem. Hranice s Prahou 5 nebo 7 nejsou jen na papíře, ale i ve skutečnosti. Komunikace s nimi je minimální a s magistrátem ještě horší. To by se mělo v té příští čtyřletce razantně změnit.

Zmínil jste chátrající objekt v Šolínově ulici. Proč se s ním čtyři roky nic nedělalo? 

Musím přiznat, že jsme si na Šolínce vylámali zuby. Pokus propojit její využití s komerčním subjektem nevyšel.  Už předchozí rada prosadila, aby Praha 6 získala domy od hlavního města do péče s tím, že tam sociální služby musí zůstat zachovány. Původní záměr Dům čtyř múz pro staré umělce ale zkrachoval. 

Monopolní technologické obry by ve třicátých letech v Americe už dávno rozdělili, říká Josef Šlerka

Existuje jiné řešení? 

Pak jsme se snažili nalézt způsob, jak objekt oživit. Jeho rekonstrukci za asi dvě stě padesát milionů korun by si městská část snad ještě dovolit mohla, ale následný provoz by už nezvládla. Mohl by nám ale pomoci magistrát. Když by domy v Šolínově ulici zařadil mezi celopražské kapacity poskytující péči pro seniory, podílel by se pak na provozních nákladech. 

Co dopravní situace na Vítězném náměstí a v Patočkově ulici, která se po otevření tunelu Blanka zhoršila? 

Obávám se, že dokud nebude dokončen vnější Pražský okruh, situace se příliš nezlepší. Bylo to ostatně jasné už v době, kdy se tunel Blanka stavěl. Trasa byla zvolena nevhodně. To platí i pro prodloužené metro A, které mělo vést na Letiště Václava Havla. Místo toho ve Veleslavíně prudce zatáčí doleva a končí u Fakultní nemocnice v Motole.

Počítá se s přestavbou improvizovaných přechodů pro chodce na Vítězném náměstí? 

Když tam semafory nebyly, šňůry aut stály až dole na Podbabě. Chápu, že se přechod chodcům nelíbí, ale je to prozatím jediné možné řešení. Připravuje se přestavba náměstí, na projekt už hlavní město vypsalo soutěž. Podle jednoho ze starších návrhů by pod náměstím měl být prstenec podchodů do jednotlivých ulic. Přechody pro chodce by pak nebyly zdaleka tak zatížené jako dnes.

Jan Lacina (48)
Vystudoval politologii na Západočeské univerzitě a mediální studia na Univerzitě Karlově. Novinářem byl v letech 1990 až 1998. Jako producent, scénárista či režisér se podílel na pořadech Nic ve zlým, Třicet návratů, Krásný ztráty, Velký vůz a 13. komnata. Je autorem knihy Havel na Hrad!, některých písňových textů kapel Bílá nemoc a Framus Five. Spolu s Michalem Prokopem napsal Krásný ztráty a Krásný ztráty 2. Od roku 2014 je zástupcem starosty Prahy 6, o rok později se stal členem hnutí Starostové a nezávislí. Od loňska je v Praze jeho krajským místopředsedou.
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Články odjinud