V dětství měl pár přezdívek, ale nic zásadního. Teď o Pavlu Řehákovi, který svými excelovskými predikcemi v březnu rozhýbal vládu k boji proti covidu, premiér Andrej Babiš mluvil jako o tom, který přišel, když ti, kteří přijít měli, nepřišli. „Koukal jsem na to jako vyoraná myš, ale je to jen věta, nic víc,“ říká předseda představenstva pojišťovny Direct Pavel Řehák.
Kdysi jste říkal, že nechcete, aby to znělo mesiášsky, ale že jste vždy chtěl dělat svět lepším. Na jaře jste pomohl, vláda začala konat a první vlnu země zvládla. Nebylo to tak trochu mesiášské?
Má to dva elementy. Nevnímám to tak, že bychom udělali svět lepším. Šlo jen o to zabránit horšímu. I když jsem doufal, že negativní by se mohlo přetočit v pozitivní. Kvůli jednotě země, lidí. Byly tam skvělé momenty, lidi šili roušky, byla tu soudržnost, a když se podzimní perspektivou díváte na jaro, byla to selanka. Byli jsme víc vystrašení, brali jsme to vážněji, ale bylo to dobré.
A ten druhý prvek?
Dělat svět lepším je dlouhodobé budování toho, co posouvá strukturu země nebo i Evropy k něčemu pozitivnějšímu. V jednu chvíli jsem si říkal, že to vypadá, jako by se celý můj život skládal do tohoto momentu. Jako kdyby se všechny věci, co jsem dělal posledních dvacet let, zúročily. Nešlo jen o mě, ale o všechny, kteří se zapojili, neptali se proč a pomohli. Vytvořit takovou skupinu lidí jsem ale mohl proto, že jsem dvacet let dělal, co jsem dělal, stylem, jakým jsem to dělal. To mi přišlo famózní. Jestli jsem si z jara něco odnesl, tak to, že na dobrých hodnotách s dobrou energií může vzniknout něco hezkého, i když to je v blbých podmínkách.
Jaká byla v té pozitivní energii dobrovolníků ochotných pomoci srážka s úřední mocí?
Narazili jsme na plno lidí, kterým to nebylo jedno. Ale i na ty, co si spíše říkali: O co jim jde? Co chtějí? Proč to dělají? Pojďme si před nimi raději krýt záda. Zdálo se mi, že neustále přemýšlejí, co mám za skrytou agendu, co chci ovlivnit, co chci prolobbovat. Došel jsem k závěru, že jim to nevysvětlím, dokud to sami nebudou chtít pochopit. Dokud si nepřipustí, že žijí ve světě, v němž lidé dělají věci jen proto, že jsou správné.
Jste frustrovaný z toho, kam se země na podzim dostala? Že se nedotáhly věci, které jste vládě navrhl?
Je mi z toho smutno. Aniž bych konkrétně hodnotil, kdo měl co udělat, nejsme v dobré situaci. Neklesli jsme pod tři tisíce nakažených. Přitom když jsem si v srpnu dělal predikce, jaká bude při takovém čísle zátěž na zdravotnictví, byla to už hodně silná káva. Počty úmrtí narůstají o desítky procent. Kromě toho fungování ekonomiky osciluje v takovém pseudootevřeném – uzavřeném módu. A navíc: pokud se nám podaří vyřešit covid, ekonomické dopady a dluh, bude hrozně těžké dát dohromady dlouhodobě polarizovanou společnost.
Nedůvěra k vládě a institucím výrazně vzrostla, že?
Jasně, všichni jsou už unavení, nikoho to už nebaví. Nevím, zda je správný výraz „blbá nálada“, ale je tu. Spousta lidí si myslí, že jsem nějaký covid fanoušek nebo že mám z covidu strach. V tom to ale není. Jestli to chytím, doufám, že to nějak rozchodím. Jen mi nepřijde normální, že jsme do září šli se 400 mrtvými a teď tu umřelo devět tisíc lidí.
Vedle toho jsou tu ekonomické škody.
To je další neštěstí. Chápu frustraci lidí, kterých se to existenciálně dotýká a jejichž normální život to brutálně ruinuje. O to je důležitější, aby země byla co nejvíce semknutá a řešila to společně. Když si nakreslíte vlnu, jak lidé akceptují změnu, jsou někteří stále ve fázi odmítání. Přitom adaptabilita je zásadní. Musíme hledat nové cesty, jak z problémů ven. Kdo se to naučí rychleji, bude úspěšnější. Může to být příležitost.
Teprve teď se ukázalo, že změna je potřeba?
Přede dvěma lety jsem byl nervózní, protože Evropa, rozmazlená a zvyklá žít s nataženou rukou, neprošla 70 let žádnou zásadní krizí. Tehdy jsem si kladl otázku, jak velká a bolestivá krize musí být, aby donutila lidi se změnit. Nečekal jsem covid, spíš nějaká sociální napětí, růst populismu. Zatím jsme měli celkem zdravou ekonomiku a přifukujeme do ní peníze. Skoro to vypadá, jako by se nic nedělo. Jenže kdyby se peníze netiskly, byla by krize brutální. Za covidu máme příležitost si říct, že svět se změnil a my musíme taky. Záleží, zda tuto šanci jako kontinent dokážeme využít.
Teď i na jaře jedou opatření neustále brzda–plyn. Vidíte možnost, jak věci systematicky řešit, abychom se dostali do nějakého normálnějšího stavu?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
