Sotva začal platit nový zákon o realitním zprostředkování, přišel covid. Obchodování s nemovitostmi tak zažívá ještě víc novinek. K povinným zkouškám realitních makléřů teď přicházejí i lidé z pohostinství či cestovek, popisuje generální sekretář Asociace realitních kanceláří ČR Jan Borůvka.
Už přes rok platí zákon o realitním zprostředkování. Makléři musejí v rámci už vázané živnosti prokazovat odbornou způsobilost. Ti, kteří nemají odpovídající vzdělání nebo praxi, skládají zkoušky před akreditovanou komisí. Chodí k vám teď hodně uchazečů z pohostinství či cestovního ruchu, které covid přiměl změnit obor?
Přísun je vidět. Na začátku zkoušky se ptáme, v jakém oboru uchazeč pracoval. A je velká skupina lidí, kteří kvůli covidu ztratili práci, zejména v oblasti gastronomie, výstavnictví a navázaných oborů. Většina jich chodí ke zkouškám docela dobře připravená. Pokud přicházejí z manažerské pozice, o kterou v pandemii přišli, jsou obecně lépe profesně vybaveni. Pak se setkáváme s lidmi takzvaně „z placu“, kteří jsou zvyklí komunikovat se zákazníky, což je výhoda, ale potřebují teoretické znalosti – ekonomické, daňové, právní, marketingové. Každopádně vidím šanci, že do realitní branže přijdou schopní lidé.
Podle nového zákona musejí být makléři pojištění. Jak coby klient zjistím, že tomu tak skutečně je?
Všichni makléři musejí mít pojištění profesní odpovědnosti. Pokud dojde k nějakému profesnímu pochybení, pojišťovna klientovi zaplatí škodu. Je to takové „povinné ručení“. Samozřejmě se nedá pojistit proti podvodu. Problém je v tom, že ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), kterému všichni realitní zprostředkovatelé musejí doložit, že jsou pojištěni, jejich seznamy nezveřejňuje.
Hrozí těm, kteří se nepojistí, nějaké sankce?
To je právě otázka. Makléř může dostat pokutu, když je „načapán“. Ale jak se to stane? Nebude se tak dít jen na udání? To, že někdo pracuje v rámci ohlášené vázané živnosti, evidují živnostenské úřady. Tam si spotřebitel může informaci zjistit. Pojištění ale jejich úředníky nezajímá. Platí povinnost poslat na MMR do deseti dnů po získání vázané živnosti potvrzení o tom, že je makléř pojištěný. Databáze o profesním pojištění by však měla být veřejně dostupná. Takto se k informaci o konkrétním makléři může klient dostat jen skrze žádost podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím. Představte si, že budete třeba hledat kvalitního makléře v Benešově a budete se chtít podívat, zda je pojištěný. Máte smůlu. Účelem zákona, po kterém se volalo řadu let, přitom byla hlavně ochrana spotřebitelů.
Projevil se zákon v počtu makléřů? Odpadli někteří?
Co mám informace z MMR, tak o něco se počet makléřů snížil, ale ne tak radikálně, jak jsme se na trhu domnívali. Mluvilo se o tom, že počet klesne na pět šest tisíc. Stále se však pohybujeme kolem deseti tisíc makléřů. Kdysi se hypoteticky hovořilo až o 15 tisících, ale to bylo z toho důvodu, že se jednalo o volné živnostníky a nedalo se s jistotou říct, zda realitní činnost skutečně vykonávají.
Čím si nízký pokles vysvětlujete?
Myslím, že postupně se to ještě bude měnit. Povinnost dodržovat určitá pravidla a platit si pojištění mohou časem některé živnostníky odradit. Zejména ty, kteří tuto činnost vykonávají jako „vedlejšák“. Ale v současné době obchodování s nemovitostmi funguje dobře, takže není nezajímavé se jím zabývat.
Funguje tak dobře, že některé realitní kanceláře pořádají aukce, pokud se sejde fronta zájemců o nabízenou nemovitost…
Dnes je poněkud anomální situace, protože ceny se pohybují trochu zmateněji, než tomu bylo ve standardním období před covidem.
Ceny bytů rostou rekordním tempem
Je takové „soutěžení“ v režii realitní kanceláře korektní?
Mně osobně se takový „arabský trh“ nelíbí, ale je to fenomén, který dnes existuje. Setkáváme se i s rozčilenými klienty z toho, že v nabídce byla nemovitost za pět milionů, a jak to, že po mně teď makléř chce víc... Myslím, že by makléři měli už v inzerátu zmínit, že se jedná o nabídkovou cenu, která může být změněna na základě poptávky. Každopádně konečné slovo v tom, za jakou cenu se nemovitost prodá, má její majitel. Makléř v tom někdy může být nevinně, protože chce pomoci prodávajícímu, aby dosáhl co nejvyššího výnosu. V naprosté většině případů totiž makléř zastupuje prodávajícího. Ten, když zjistí, že se o nemovitost zajímá dvacet lidí, chce zkusit, kdo dá víc. To je prostě realita. Lidé se obávají znehodnocení peněz, a tak investují do realit.
Nárůst poptávky je snad nejvýraznější u chalup a rekreačních nemovitostí všeho druhu. Dávají takové nákupy ekonomický smysl?
Lidé kupují i nemovitosti, které inzerovanou hodnotu nemají. Vrhají se do koupě bezhlavě, aniž by si třeba zjistili, zda je u chalupy zdroj vody, přístupová cesta… Často teď nemovitosti skupují spekulanti, třeba od lidí v insolvenci, a nabízejí je vzápětí za vyšší cenu. Přitom už to, za kolik dům sami koupili, je z mého pohledu hraniční cena. Dost často v tom hrají roli pozemky, jejichž hodnota pořád stoupá. Ale domy bývají nezřídka až v zoufalém stavu.
Jak dlouho mohou bezhlavé nákupy trvat? Lidé zjistí, že se o chalupy musejí starat, navíc se při optimistickém vývoji pandemie může zase brzy uvolnit cestování.
Já si myslím, že jsme národ chatařů a kutilů. Existuje skupina lidí, kteří dřív cestovali a nenapadlo by je koupit si chatu nebo chalupu. A teď si řekli, že je lepší mít něco vlastního, aby v případě podobné krize, kterou jsme zažili loni a letos, nemuseli zůstat zavření mezi čtyřmi zdmi. Do určité míry je to také spojeno s věkem. Je dost čtyřicátníků, kteří právě přicházejí chalupaření na chuť.
Dalším trendem začíná být bydlení v nájmu. Pozorujete obrat tímto směrem?
Tento trend do Česka postupně přijde. Zaprvé proto, že se ceny bytů vyšplhaly tak vysoko. Mnoho lidí si nemůže dovolit garsonku za pět milionů. Stejně tak je skupina lidí, která si nechce přidělávat starosti s vlastnictvím a prodejem nemovitosti, když ví, že se bude stěhovat kvůli práci. Navíc nabídka není po uvolnění bytů, původně sloužících k pronájmům typu Airbnb, malá.
Zvyšuje se mobilita Čechů? Dřív všechny průzkumy ukazovaly malou ochotu stěhovat se za prací.
Mezi mladými se určitě zvyšuje. Vidím to u zkoušek makléřů. Přijíždějí z různých regionů a říkají: dneska jsem v Praze, ale asi budu brzy v Brně. Stejně jako se pomalu přibližujeme k Západu životní úrovní, tak se k němu budeme posouvat i životním stylem. Dnešní dvacátníci jsou mnohem víc kosmopolitní, než bývala naše generace.
Asociace realitních kanceláří slaví letos 30 let. Co členům nabízíte?
Členy jsou jednotlivci i firmy, a to včetně velkých sítí, které mají pod sebou stovky makléřů. Řada hlavně menších kanceláří hledá oporu z hlediska levnějších služeb a přístupu k informacím. Velký přínos je v komunikaci se státní správou, v možnosti podílet se na tvorbě zákonů, řešit problémy tak, aby vyhovovaly celému systému. Asociace od počátku zajišťuje profesní vzdělávání. Dnes, kdy je povinností ze zákona, se samozřejmě vyrojily další akreditované instituce, které v tom vidí zdroj příjmu. Ale když to dělají dobře, tak díky za to, protože naším společným cílem je, aby se kvalita realitního zprostředkování zvyšovala.
| Jan Borůvka |
| Absolvoval studium na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Působil jako projektant v architektonickém ateliéru Hydroprojekt. Od roku 1991 zastává funkci generálního sekretáře Asociace realitních kanceláří České republiky (ARK). Je jednatelem školicí a poradenské společnosti Informační centrum ARK a realitním konzultantem. Byl také prezidentem tuzemské pobočky Mezinárodní realitní federace FIABCI a viceprezidentem evropského sdružení realitních a správcovských asociací CEPI. |
