Dvě státní agentury s podobnou agendou CzechTrade a CzechInvest se po letech diskuzí zřejmě konečně sloučí. O křeslo šéfky nové instituce by chtěla bojovat i současná ředitelka CzechInvestu Silvana Jirotková. „Pokud výběrové řízení bude, budu se o pozici ucházet,“ říká Jirotková.
Jaký význam má CzechInvest ve chvíli, kdy už je v zemi zahraničních investorů dost a marně tu shánějí pracovní sílu? Je už nepotřebný?
Není. Kdybychom jako Česká republika dali ven signál, že už další zahraniční kapitál nepotřebujeme, to by nebylo dobré. Investice přicházejí a odcházejí podle toho, jak se vyvíjí ekonomický cyklus, jaké jsou další tlaky. Kapitál i s projekty, které sem přišly, bude mít tendence se posouvat dál při návratnosti investice. I proto bychom se měli snažit sem lákat další investice a hlavně se zaměřit na firmy, které už tady jsou.
Když chceme vyšší přidanou hodnotu, je dobré, když už firmy v regionu jsou. Pak mají tendenci sem přesunout i výzkum a vývoj. Byla by škoda říct, že to už nepotřebujeme. Za pár let by se nám to vrátilo, protože by nás jako zemi začali obcházet.
Není nutné lákat projekty, které vyžadují spoustu pracovníků, ale je nutné lákat zahraniční kulturu. Je potřeba se víc zaměřit i na národní kapitál, na české firmy, které to taky ne vždycky samy umí. Role CzechInvestu je tedy i podpora samotné podnikavosti.
Často nám bývá pohodlněji v korporátech a méně v podnikání na vlastní pěst. Zásadním tématem je pro CzechInvest i inovace a start-upy. Programy, které vedeme několik let, nesou ovoce a z firem jsou mnohdy výrazní hráči. V programu CzechAccelerator vyvážíme firmy do zahraničí „na zkušenou“, aby si osahaly trh v USA nebo Británii, kde mají možnost potkat konkrétní klienty nebo investory.
Proč by se CzechInvest měl zaměřovat na domácí kapitál, když agentura vznikla kvůli kapitálu zahraničnímu? Neměla by podporu domácích firem a podnikatelů zastat jiná instituce?
Nenapadá mě která a CzechInvest vždycky podporoval investice jako takové. Nebavíme se jen o těch zahraničních, které v devadesátých letech byly primárním cílem, ale i investice jiného druhu, například do rozvoje infrastruktury a nemovitostí pro podnikání. Gros jsou investice od zahraničních po malé investice do rozvoje domácích firem či start-upů.
Váš obrat k domácímu trhu a budování vnitrostátní sítě kritizovala i Hospodářská komora. Máte nějaké vnitřní hodnocení toho, co vám tato síť regionálních kanceláří přináší? A jak vlastně sledujete výsledky své činnosti?
Od začátku jsme byli státní agentura, která služby poskytuje zdarma. Je v tom profit pro státní rozpočet, pro region. V jedné kanceláři to pokrývá a řeší celé spektrum agentur a každý subjekt dospočítat nedá. Nefungujeme jako CzechTrade, že bychom měli tržby za svoje služby.
V zásadě tedy přínosy není možné kvantifikovat?
To samozřejmě můžete. Dělá to třeba irská rozvojovka Enterprise Ireland, která řeší malé a střední podniky. Můžeme to dělat také, ale je to do jisté míry chlubení se cizím peřím. Irové si řeknou, že o tuto firmu se starali například od roku 2010 do roku 2019 a ona prosperovala, rostl její obrat i počet zaměstnanců. Celou dobu se o ni starali, ale těžko říct, jestli přinesli všechny ty efekty.
Chlubíte se tím, že jste za čtvrtstoletí dojednali investice za bilion korun. Tyto investice by sem bez agentury nepřišly?
Některé by přišly. Ale těch, které by přišly, aniž by měly pevného partnera v daném teritoriu, je málo. Kdyby neměli toho státního, obrátili by se na nějakého konzultanta. Kromě toho, že jim někdo poskytne služby, potřebují ukázat, že je tady někdo chce. Protože překážek, které mají při vstupu do České republiky, je spousta.
Dá se odhadnout, jaký je poměr mezi objemem investic, které CzechInvest za svoji existenci přivedl, a náklady na jeho provoz?
Rozpočet CzechInvestu je známý (náklady v roce 2017 podle poslední výroční zprávy činily bezmála 266 milionů korun – pozn. aut.). Aktivit bylo vždycky spousta, v regionech, zprostředkování strukturálních fondů. Vzít všechny rozpočty, dát je na jednu hromadu, vydělit miliardy, které sem přitekly, tímto číslem a říct, „tolik to stálo“, nelze. Nikdy to nezohlední všechny další související pozitivní efekty, včetně příjmů státního rozpočtu.
Kolik firem, které dostaly peníze na investičních pobídkách díky CzechInvestu, už Českou republiku opustilo?
Jsou to jednotky. Občas se stane, že se rozhodnutí zruší nebo požádají sami o zrušení. To ale neznamená, že odcházejí. Většinou se jim nepodařilo dosáhnout toho, co přislíbili a sami od záměru získat investiční pobídku odstoupí. Ve finále tak nic nečerpají, ale i tak projekt realizují. Těch firem ale bylo jenom pár.
Co děláte pro to, abyste přivedli investice s vyšší přidanou hodnotou?
Denně komunikujeme s našimi investory a snažíme se je motivovat a udělat jim takové podmínky, aby ke svým místním aktivitám přidali i vývoj. V zahraničí jsme schopni komunikovat přímo s centrálami firem a poskytovat jim potřebné informace a lákat je na to, že Česká republika není levnou ekonomikou, ale je to potenciální inovační lídr, kde jsou schopní lidé a dobré zázemí. Jsou tady konkrétní případy firem. Ukázaly nám to japonské společnosti, které zde byly v raných devadesátých letech dvě tři a dnes jich tu máme přes 250. Příklady táhnou a to je to, co CzechInvest dělá. To je ta marketingová stránka věci, propagovat Českou republiku.
Co je investice s vyšší přidanou hodnotou?
Přidaná hodnota pro mě není jen o produktu, je to také to, co firma přinese k tomu. Je potřeba si uvědomit, že takzvané montovny s sebou přivezly kulturu spojenou s řízením firem, vychovaly celou řadu schopných manažerů, přinesly technologie, které jsme tu neměli. To všechno je přidaná hodnota. Zaměstnávají kvalifikované pracovníky, spolupracují s vysokými školami a na to se snažíme soustředit.
Stále více se sbližujete s CzechTradem. Jak dlouho ještě bude existovat CzechInvest tak, jak ho známe dnes?
Pozvolnými kroky se s agenturou CzechTrade stále více sbližujeme. V regionálních sítích už jsme integrováni od roku 2016. Od začátku ledna jsou spojené i zahraniční sítě. Kolegové z CzechTradu jsou proškolení, dělají aktivity pro CzechInvest a opačně. Kde je to možné, společně zadáváme veřejné zakázky, abychom ušetřili a mělo to výraznější efekt.
Co bude dále?
Na jednom místě budou i centrály. Klientská část CzechTradu se přesune na Štěpánskou 15 (sídlo CzechInvestu – pozn. aut.). I když jsou naše aktivity odlišné, klienti jsou podobní. Týmy se mohou propojovat, aby obě agentury spolupracovaly jako jedno tělo a jedna duše.
A kdy budou skutečně jednou agenturou?
To vám nedokážu říct. Rozhodnutí o datu, kdy to bude jedna agentura, zatím nepadlo.
Jak vypadá model, na jehož základě se agentury sloučí? Ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková zmiňovala, že to už procesně nastavené je, a že by měly zůstat obě obchodní značky.
Procesy jsou víceméně nastaveny. Myslím, že finálním stavem bude jedno IČO, není potřeba, aby byla dvě. Je jedno, jestli máte jednu agenturu nebo dvě, značky zachovat můžete.
Měly by se zachovat?
Ano, obě mají svou hodnotu a zvuk doma i v zahraničí.
Jaká varianta fúze s CzechTradem vám přijde jako nejpravděpodobnější? CzechTrade jako divize CzechInvestu, nebo vznik nové agentury s novou strukturou?
Ve hře je ještě obojí. Myslím si, že rozhodnutí o tom, jak se spojíme, padne v řádu týdnů. Momentálně ale nejsem schopná říct, jak finální uskupení bude vypadat.
Kdo bude mít v nové agentuře navrch? Bývalý CzechTrade, nebo bývalý CzechInvest?
Nejde o to, jestli jedna skupina bude větší než ta druhá. Spíše by bylo dobré týmy promíchat, protože to může obohatit obě kultury navzájem. Na zahraničních teritoriích se nám jasně ukazuje, že obě skupiny vstřebávají impulzy z té druhé strany, nová spolupráce už přináší konkrétní projekty. A mentálně jsme nastavení stejně.
Chtěla byste být šéfkou nově vzniklé agentury?
Chtěla bych mít určitě vliv na to, aby CzechInvest dále prosperoval v aktivitách, ve kterých působí. Pokud bude výběrové řízení, tak se o pozici budu určitě ucházet.
Platí, že nová agentura zůstane pod ministerstvem průmyslu?
Myslím, není lepší řešení.
| Absolventka Slezské univerzity v Opavě v CzechInvestu s přestávkami působí už od roku 2002. Nejdříve se jako regionální manažerka zaměřovala na rozvoj průmyslových nemovitostí a regeneraci brownfieldů, později se stala ředitelkou Odboru regionální politiky. Krátce pracovala v soukromém sektoru belgickou PSR Brownfield Developers. V roce 2014 se na manažerské pozice v CzechInvestu vrátila a loni vyhrála výběrové řízení na funkci generální ředitelky. |
