Vládní pětikoalice provedla několik změn v konsolidačním balíčku. Podle ekonoma a člena NERV Aleše Roda i proto, že původní návrhy nebyly dostatečně podložené dopadovými studiemi a změny reagují i na vývoj ekonomiky v prvním pololetí letošního roku. Příkladem může být zdanění alternativ ke klasickým cigaretám, které podle něj nebralo v úvahu zdravotní rovinu. „Pro politiky je hlavním účelem získávat příjmy pro stát,“ říká v rozhovoru.
Jak se vám líbí konsolidační balíček po posledních úpravách?
Změny podle mě snahu konsolidovat rozpočet nijak neohrozí. Řada úprav byla navíc provedena na základě dat, která možná nebyla intenzivně využita při návrhu.
Jak to myslíte?
K balíčku se nedělalo standardní hodnocení dopadu RIA. Vláda měla dvě možnosti, jak konsolidaci řešit. Buďto udělat málo velmi tvrdých opatření za hodně peněz. Třeba v důchodech, zdravotnictví či ve školství. Nebo hodně změn po malých částkách. Zvolila si druhou variantu, ovšem pak neměla čas dostatečně si propočítat primární a sekundární dopady a reagovat na aktuální vývoj. Zájmové skupiny, na něž návrhy mohly dopadnout, si ale ty propočty samozřejmě dělaly velmi podrobně. A právě při debatě s nimi se ukázalo, že některá opatření lze zkorigovat, aniž by to ohrozilo výsledek.
Nakonec podle mě balíček nemá nějaké vítěze a poražené. Jeho efekt je rozložen na všechny skupiny obyvatel i firem a pro státní finance bude mít pozitivní efekt. Změny, které přináší, budou dále předmětem debat a dál se to bude vyvíjet.
Hodně se diskutovalo o DPH, zaměstnaneckých benefitech, dani z nemovitostí, ale méně třeba o spotřebních daních. Co říkáte posunu u alternativ ke klasickým cigaretám?
Myslím, že to nebylo navrženo dobře. Nejen podle mého názoru byly daně pro tyto alternativy nastaveny vysoko.
Ale nakonec došlo jen k rozložení v čase. Je to dostačující?
Určitě to dává výrobcům i spotřebitelům šanci se na změnu připravit. Myslím, že je to dobrý posun a je lepší, když tyto daně porostou pozvolně, nedojde k cenovému šoku. Samozřejmě adiktologové by asi nejraději viděli daň nulovou. Původní návrh ale vypadal tak, že by alternativy byly dražší než klasické cigarety. Přitom přechod k jejich užívání bude mít pozitivní dopad do výdajů zdravotního systému a tím i do rozpočtu. Jen je pomalejší než efekt vysoké daně. Stačí se podívat na Švédsko, kde kuřáci již před dekádami masivně přešli na snus a dnes mají nejnižší výskyt rakoviny plic v Evropě.
Dá se vůbec spotřební daň nastavit spravedlivě, když zahrnuje jen některé výrobky?
Je třeba si definovat, co vlastně spotřební daň je a jaký má účel. Je specifická a má de facto jediný primární cíl, snižovat spotřebu komodit či služeb, s nimiž jsou spojeny nějaké negativní dopady na společnost. Takže mluvit o spotřební dani s obavou, že se sníží spotřeba, a tudíž příjem státního rozpočtu, je nepochopení její funkce.
Reálně ovšem vidíme, že pro politiky je často hlavním účelem získávat příjmy pro stát. To je ale jakási druhá role, přičemž většina politiků samozřejmě vidí právě ji, protože pozitivní společenské dopady se zpravidla projeví až po letech. Budou-li lidé méně kouřit klasické spalované cigarety a více užívat jejich alternativy, tak se to časem projeví nejen na zdraví obyvatel, ale také ve výdajích na zdravotnictví. To už tady ale bude jiná vláda a málokdo řekne: To je proto, že to tehdy správně nastavili. Zato vyšší výnos daně vidíme hned v následujícím roce.
Proto je třeba si to téma rozkreslit do všech rovin. Tou další rovinou je domácnost, která má, nebo nemá nějaké možnosti substituce. U cigaret je tou první možností černý trh, který s růstem daní roste. Druhou pak zkusit nakoupit mimo území Česka. Žijeme v zemi, kde se z libovolného místa dostanete do několika hodin do tří, někde do čtyř států. Pokud se objeví v televizi reportáž z polské trafiky, tak je to jasný signál pro spotřebitele, jak zareagovat.
Co s tím?
V první řadě by si vláda měla uvědomit obě funkce spotřební daně. Tedy vedle fiskální i tu společenskou. Tudíž v rámci redukce rizik pozitivně diskriminovat takové výrobky, s jejichž užíváním je spojeno menší riziko. Zároveň by měla tlačit na společný postup zemí v Evropské unii, protože klíčové výnosy jsou v nižší prevalenci kouření a snižování rizik, ne v daňových příjmech.
Dřív jsme na rozdílech ve zdanění vydělávali. Protože jedna třetina z prodaných cigaret mířila do Německa či Rakouska. Tamní obyvatelé tu nakupovali i alkohol a pohonné hmoty. Teď naopak vidíme, že se hodně nakupuje v Polsku i na Slovensku. Je to složité regulovat i odhadovat dopady, osobně považuji spotřební daně za jakousi profesuru ve zdaňování.
Není zvláštní, že spotřební daně existují na cigarety, alkohol, pohonné hmoty, ale ne třeba na hazard nebo počítačové hry?
Jako liberálovi je mi samozřejmě bližší menší množství zásahů do ekonomiky. Podle mě by spotřební daně měly být tam, kde existuje morální hazard. Tedy že náklady na efekty nadužívání nenese daný jedinec, nýbrž celá společnost.
Vedl jsem na toto téma diskuze s odborníky po celém světě a vždy jsme došli k názoru, že přílišná paternalita státu nevede k pozitivním efektům. Naopak spíše vede k rozvoji černého trhu. Přitažení šroubů jej motivuje o to intenzivněji testovat, kam až může zajít. To vidíme dnes a denně.
Podle mě je důležité u těch škodlivých dopadů spojovat několik nástrojů. Prvním je zdanění, které by se ale mělo vždy nastavovat na základě nějakých dat. Třeba hon na kasina a herny mi přijde absurdní, protože většina prostředků se již dnes prosází online. A taky tu máme tisíce černých heren.
Je třeba sbírat data přímo z odvětví. Například u metanolové aféry výrobci viděli, že od nich řada restaurací a barů přestává odebírat, aniž by omezila provoz či hlásila úbytek hostů. Chodili s tím za politiky, úředníky, celníky, kteří neměli o rozsahu problému ani potuchy.
Co ty další nástroje?
Zadruhé je třeba stanovit si měřitelný cíl. Neměl by to být výběr daní či pokles sázek jedním kanálem. Je třeba sledovat skutečné důsledky. Kolik lidí nekoupí kvůli hazardu svým dětem na podzim novou aktovku do školy a zda jich po regulaci ubylo. Tady se data většinou nahrazují dojmy.
Zatřetí je třeba se zamyslet, co nám naši snahu může překazit. Ideálně i s participací daného byznysu, protože ten o tom zpravidla má nejvíc dat. Bohužel regulátoři mezi sebou a tímto byznysem často stavějí čínské zdi.
Konsolidačním balíčkem tyto diskuze určitě neskončí. Co nás bude čekat dál?
Já si obecně myslím, že debata o konsolidačním balíčku je debatou o tom, jak velký chceme stát. DPH a spotřební daně jsou vždy první na ráně, když začne diskuze o konsolidaci. Protože bez jejich úprav se to nedá obhájit. Nikdo nemůže rušit školkovné nebo zvedat korporátní daně, a přitom vynechat takzvané závislostní industrie.
Ve společnosti se ale kumulují rizika a nejistoty. Po covidu a útoku Ruska na Ukrajinu je tato kumulace velmi intenzivní. Lidi to nutí k řadě změn, přičemž mnozí nejsou zvyklí se rozhodovat. Takže politici mohou mít pocit, že jakýsi „střední“ volič chce, aby za ně ta rizika eliminoval stát. Pokud přijmeme tezi, že máme chránit občana, aby nepodepsal špatnou smlouvu, nenasedl do špatného vlaku a podobně, budeme potřebovat velký stát a vysoké daně.
Vezměte si třeba člověka, kterému lékař říká, že by měl zhubnout, ale on sází na to, že když bude zle, tak to zdravotní systém vyřeší za něj. To bychom si pak také mohli klást otázku, jestli je třeba schopen připoutat v autě dítě do sedačky a jestli to nemá někdo náhodou kontrolovat. Začneme pochybovat o tom, jestli je člověk schopen přežít bez toho, aniž by ho pořád někdo kontroloval.
Pokud naopak zvítězí teze, že není třeba každého vodit za ručičku a že lidé mohou převzít větší zodpovědnost za svůj osud, tak může stát zeštíhlet. Musíme ale vybrat tu zatáčku, ve které dnes jsme a která je hodně o tom, jakou zodpovědnost nechá stát na domácnostech.
Obávám se ale, že covid a válka stejně jako energetická krize hodně otočily společnost. Volič chce reformy, ale nechce je platit. Protože mají všichni pocit, že oni mají prázdné peněženky. Podle mě právě debata o štíhlém, nebo široce rozkročeném státu bude tématem i pro příští volby.
Aleš Rod (38)
Je výkonným ředitelem Centra ekonomických a tržních analýz CETA. Doktorát v oboru ekonomická teorie získal na Vysoké škole ekonomické v Praze, nyní působí ve správní radě Anglo-American University v Praze. Je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV).
