První solární park začneme stavět příští rok, říká spoluvlastník Sokolovské uhelné Rokos | E15.cz

Postavíme solární park za miliardu, říká spoluvlastník Sokolovské uhelné Rokos

Ondřej Souček

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Sokolovskou uhelnou čekají převratné změny. Společnost už pracuje na několika nových projektech, které mají zajistit, aby v regionu hrála klíčovou roli i po své transformaci. Důležitým pilířem má zůstat energetika, nově ale bude zelená. „Už v příštím roce chceme začít stavět solární park o výkonu 50 megawattů. Stát bude kolem miliardy,“ zmiňuje jen jeden z mnoha projektů spoluvlastník Sokolovské uhelné Jaroslav Rokos.

Sokolovská uhelná ohlásila rozsáhlou transformaci skupiny, v rámci níž odejde od uhlí a bude se soustředit na nové trendy v energetice a také rozsáhlý development. Jak konkrétně bude změna probíhat?

Určitě ještě nějaký čas u uhelné energetiky zůstaneme, nicméně už víme, že to nebude do roku 2038, tedy do doby, na kdy konec uhlí naplánovala uhelná komise. Hlavním faktorem jsou emisní povolenky, které zdražují spalování uhlí pro uhelné elektrárny, a urychlují tak celý transformační proces. V energetice navíc nelze hrát vabank nebo spekulovat, že na trhu s povolenkami dojde ke korekci. Dodáváme teplo pro třetinu Karlovarského kraje, takže si takové hrátky s ohněm nemůžeme dovolit. Musíme mít plán i pro ty nejčernější scénáře.

A ty plány jsou jaké?

Už dnes máme v tepelné elektrárně Tisová první plynovou kotelnu a k tomu by vedle ní měly přibýt další dvě v Sokolově. Chceme to stihnout do začátku topné sezóny příštího roku, čímž vytvoříme prostor pro možné ukončení spalování uhlí v našich zdrojích, protože ve Vřesové, ve druhém našem zdroji, už máme vedle tepelné elektrárny i paroplyn.

Na kolik přezbrojení vyjde?

V oblasti Tisové to bude zhruba 150 milionů.

Jak se změní výkon této elektrárny?

Nyní tam máme 100 megawattů elektrického výkonu a 250 megawattů tepelného výkonu, přičemž nové plynové kotle budou primárně na teplo a s instalovaným tepelným výkonem asi 20 megawattů. V souhrnu tedy šedesát.

To může být významný pokles tržeb. Dokážete vyčíslit, kolik běžně utržila Tisová v době uhelné a s jakými tržbami počítáte po přechodu na plyn?

Problematika je složitější. Netýká se to jen tržeb za elektřinu, ale kompletně všech položek výnosů a nákladů. Podstatně ušetříme na povolenkách. Zemní plyn při spalování sice také vypouští oxid uhličitý, ale v porovnání s uhlím jde asi o 60 procent méně. Nubudeme tedy muset kupovat tolik povolenek.

Co elektrárna Vřesová? Jak se po ukončení zplyňování uhlí a přechodu na ryze zemní plyn změnily její výkon a výroba?

Stále zde provozujeme tepelnou elektrárnu, po uzavření plynárny ale už jen na poloviční výkon. Dále máme paroplynovou elektrárnu s výkonem 400 megawattů elektrického výkonu.

Co bude s těžbou uhlí, když nebudete mít žádné uhelné zdroje, které by jej spalovaly?

Ještě něco přes milion tun uhlí dodáváme mimo skupinu. Například do plzeňské a českobudějovické aglomerace. S teplárnami máme podepsané smlouvy zhruba do roku 2025, takže je to otázka spíše efektivnosti těžby. Ještě před dvěma lety jsme těžili šest milionů tun uhlí ročně, letos jsme kvůli uzavření plynárny na polovině. A ziskovost s nižším objemem těžby vlivem fixních nákladů samozřejmě klesá.

Při jakém objemu by mohla přestat být rentabilní?

Na to neexistuje jedno jednoduché číslo. Je to závislé na několika faktorech. Problematické to začíná být kolem hranice jednoho milionu tun ročně, ale v některých lokalitách by šlo ziskově těžit i v objemu půl milionů tun. Záleží i na tom, zda je potřeba těžit i skrývku, nebo už je odkrytá, to hraje v ekonomické kalkulaci také významnou roli. Ve finále může dojít i na malolomové dobývání.

Jaký je tedy nejrealističtější plán vašeho útlumu?

To bude záležet na našich odběratelích, jejichž směřování je pro nás klíčové. Vím, že do Českých Budějovic, kam dodáváme uhlí, se už buduje horkovod z Temelína. Postupný odchod od uhlí lze pozorovat i u dalšího našeho zákazníka – Plzeňské teplárenské. Jejich podrobné plány ale neznáme, takže se můžeme pouze dohadovat. Každopádně my od smluv ustupovat nechceme, oni předpokládám také ne.

Takže vnímáte vysokou pravděpodobnost, že budete těžit i po roce 2025, kdy většina smluv má vypršet?

To takto říci nelze, ale myslím, že s velmi vysokou pravděpodobností dokážeme těžit ještě v objemu půl až milion tun uhlí ročně. I při nižším objemu bychom mohli být bez těžené skrývky konkurenceschopní.

Kvůli změnám v Sokolovské uhelné už o svou práci přišlo 750 lidí. Na jaké číslo se chcete dostat?

Dneska máme zhruba 2,5 tisíce zaměstnanců, z nichž by prvních 700 mělo v červenci přejít do nové skupiny SUAS GROUP, pod níž budou spadat nové byznysové projekty. Část lidí z těžebního sektoru odejde do penze a vzhledem k rychlým změnám na energetickém trhu nemohu vyloučit ani případné propouštění. Nicméně, dle kolektivní smlouvy takoví zaměstnanci mohou dostat podle délky zaměstnání u firmy až roční odstupné. To naštěstí socioekonomické dopady zmírňuje. Budeme se ale snažit maximální počet zaměstnanců využít i do budoucna.

Kolik by tedy Sokolovská uhelná mohla mít zaměstnanců po transformaci? Dříve jste řekl, že si dokážete představit fungování skupiny i s tisícovkou pracovníků.

Já jsem dokonce říkal, že si dokáži představit i mnohem defenzivnější strategii. V takovém případě by paroplynová elektrárna zaměstnávala zhruba třicet lidí, plynové kotelny deset lidí a na rekultivační práce po ukončení těžby by jich stačilo klidně 150. Takový model by nám zajistil dostatečné příjmy, abychom mohli pokračovat v podnikání. Pro celý region by to však byla katastrofa.

A nejrealističtější verze?

Rozhodně chceme zachovat počet zaměstnanců, který máme dnes, alespoň po započtení všech projektů z nové skupiny i nově vybudovaných průmyslových zón, v nichž budou pracovníky zaměstnávat jiné firmy. Pokud by se navíc realizoval i náš projekt bateriového řetězce, mohly by v regionu vzniknout až tří tisíce dalších míst.

Jaké konkrétní projekty máte v energetice ještě nachystané a jaké rozjedete jako první?

Ty projekty poběží mnohdy vedle sebe a teprve se ukáže, kde to půjde hladce a kde se naopak objeví překážky. Jedním z nejpokročilejších je plán na vybudování oběhového hospodářství. Chystáme se založit společnou firmu s tuzemskou částí skupiny SUEZ. Máme už mechanicko-biologickou úpravnu odpadu a bioplynovou stanici, které budeme za 100 milionů modernizovat tak, aby dokázaly zpracovat více druhů odpadu, a kolem roku 2024 až 2025 bychom chtěli mít větší energetický zdroj, který by dokázal zpracovávat tento vytříděný odpad. Jeden z možných scénářů počítá s tím, že u tohoto zdroje by mohl být druhotným produktem také vodík.

Jak byste si v tomto oběhovém hospodářství rozdělili role se společností SUEZ?

Každý bude mít ve firmě poloviční podíl. SUEZ má zkušenosti se svozem a zpracováním odpadu a v rámci projektu ho bude sbírat po celém Karlovarském kraji. Ročně se ho zde vyprodukuje 60 tisíc tun. My jej následně budeme energeticky zpracovávat.

O jaké druhy odpadu půjde?

Naše mechanicko-biologická úpravna k energetickému využití připraví komunální odpad, z něhož ještě odstraníme opětovně využitelný kov. Zbytek už dokážeme zpracovat. U bioplynové stanice zase budeme kromě biomasy schopni energeticky využít i gastroodpady či vysušené kaly z komunálních čistíren. V celém oběhovém hospodářství na samotném konci zbyde jen zlomek odpadu, který nebude možné dál energeticky či jinak využít. Ten poputuje dál na skládku.

Dokážete odhadnout, jak velký podíl odpadu v rámci vaší cirkulární ekonomiky skončí na skládce?

To je v tuto chvíli předčasné. Záleží i na struktuře sváženého odpadu, která se v čase může výrazně změnit.

Bateriový řetězec jste už zmínil podruhé. Jak by konkrétně vypadal a jak reálné je jeho vytvoření?

Jednáme se společností RSJ, která vlastní dobývací prostory, kde se lithium nachází. Jde o dvě lokality, výsypky po bývalé těžbě, na Sokolovsku a na Cínovci. Celkem je tam dle odhadů k vytěžení 6 700 tun lithia v čisté formě. To znamená, že na Sokolovsku by se mohlo těžit 13 let, na Cínovci asi 4,5 roku.

Jak by spolupráce vypadala?

Nabízíme jim, že bychom mohli poskytnout těžební kapacity, přepravu suroviny po železnici i lokalitu ve Vřesové pro separaci a rafinaci, tedy chemické čištění lithia. Nad rámec jsme v budoucnu schopni zajistit i takzvaný druhý život baterií, případně jejich následnou recyklaci. Zároveň počítáme s tím, že bychom mohli staré baterie z automobilů využít právě pro výstavbu stacionárních bateriových úložišť v našich zelených energetických parcích. Klíčové ale asi bude, zda v Česku vznikne továrna na baterie.

Jaké jsou šance?

Tato jednání má na starosti CzechInvest. My máme zatím jenom kusé informace – například o tom, že se společnost LG už v Česku byla podívat. Kontrolovala, zda tu jsou vhodné pozemky nebo například dostatečné zasíťování i dopravní infrastruktura. Naší výhodou je, že vhodné pozemky máme, a to mezi Sokolovem a Starým Sedlem.

V této souvislosti se mluví o tom, že jedním z hlavních partnerů by v tuzemské gigafactory byla i společnost Volkswagen, potažmo Škoda Auto. Takové informace nemáte?

Je pravda, že se tento scénář kvůli přechodu na elektromobily nabízí, protože je jasné, že ty baterie budou automobilky potřebovat. Podrobnosti ale neznám.

Takže variant je více a nakonec může projekt vzniknout bez Sokolovské?

Může, záleží na tom, jaké pozemky investor preferuje. My jsme ale přesvědčeni, že ty naše jsou nejlepší. K tomu je ale třeba dodat, že zatím stále není jisté, že investor nakonec zvolí Česko.

Zajímají se o výstavbu i jiní investoři?

Byly se tu podívat i jiné společnosti, ale ty by byly ochotné investovat ve výrazně menším rozsahu a také s tím, že by část zpracovatelského řetězce nebyla v Česku.

Je ve hře, že byste do toho s RSJ šli i v případě, kdyby v Česku gigafactory nevznikla, anebo vznikla jenom v takto omezeném měřítku?

Dokáži si to představit, byť by bylo samozřejmě ideální, aby celý řetězec stál na malém území v blízkosti těžby. Pro nás by bylo výhodné i to, že by gigafactory stála na našich pozemcích, protože bychom ji mohli dodávat energie, případně některé další služby.

Nedávno jste od dědiců loni zesnulého podnikatele Martina Ulčáka koupili velkoobchodníka s energiemi, společnost T-WATT přejmenovaná na SUAS Commodities. Jak to zapadá do vaší nové strategie?

Bude to klíčová oblast. Dosud T-WATT obchodoval pouze s elektřinou, v budoucnu ale chceme přidat zemní plyn a emisní povolenky. A až postavíme solární a větrné parky, umožní nám tato firma prodávat elektřinu z těchto nestabilních zdrojů mnohem výnosněji, než kdybychom ji neměli. V této oblasti proto chceme opravdu hodně posilovat, a to i personálně.

S Ulčákem Sokolovskou uhelnou podle několika zdrojů váže také zhruba miliardová půjčka, kterou měl Ulčák využít na neúspěšnou restrukturalizaci Vítkovic. Můžete tuto informaci potvrdit?

Ano, je to tak. S Martinem jsme se znali dlouho a o jeho záměru s Vítkovicemi jsme věděli a měli i dostatek informací. Vzhledem k nešťastné události jsme naši pohledávku řešili s jeho dědici.

O jak velkou částku jde?

Nyní to je něco pod miliardou korun, už došlo k první splátce a navíc ke snížení dluhu přispělo převzetí společnosti T-WATTU. Nastavený splátkový kalendář počítá s kompletním vypořádáním dluhu zhruba do tří let.

Opusťme energetiku. Dalším novým pilířem mají být reality a development. Kdy v rámci nových projektů poprvé kopnete do země?

Půjde o tři segmenty – průmyslové zóny, bytový fond a volnočasové aktivity v okolí jezera Medard, které vzniklo zatopením bývalého těžebního lomu. V současné době jsme zahájili urbanistickou studii, která by měla naše plány v této lokalitě trochu usměrnit. Cílem je, aby místo odpovídalo tomu, že leží v lázeňském trojúhelníku Karlovy Vary – Mariánské Lázně – Františkovy Lázně. Je tam určitě prostor pro bydlení, hotely, volnočasové vyžití, klidovou zónu pro rybáře a podobně. Navíc počítáme s tím, že tu po ukončení těžby vznikne ještě druhé jezero – Jiří, které bude dvakrát rozlehlejší než Medard.

Kolik by to mohlo celé stát?

To bude záviset na výsledcích zmíněné studie. Je také dost pravděpodobné, že do toho nepůjdeme sami. Například průmyslové zóny by mohla pomáhat stavět skupina Accolade a kolem jezera Medard vyjednáváme spolupráci se skupinou Rockaway.

Rockaway mám dosud spojenou spíše se startupy a e-commerce. Jak je tato spolupráce pravděpodobná?

Tak to úplně není. Rockaway na karlovarském realitním trhu posiluje už dlouho. Ale nejde jen o nemovitosti, čím dál aktivnější je v regionu i obecně. Například se stala hlavním sponzorem karlovarského filmového festivalu. Navíc má ve svém portfoliu i cestovní kancelář, která by do oblasti mohla lákat turisty. Dává to smysl.

Můžete aspoň říci, kolik je Sokolovská uhelná ochotna do všech současných developerských projektů investovat?

Asi mohu říci, že celkově půjde o investice v řádu miliard. Ale rozhodně to bude na více etap, rozhodně tam bude více investorů.

Budete nějaké nemovitosti držet a pronajímat, nebo jde čistě jen o development a všechno prodáte?

To záleží na druhu nemovitosti. Bytové domy můžeme pronajímat, rodinné domy spíše prodáme, u hotelů to může být tak i tak. V rámci industriálního developmentu chceme pozemky vkládat do společných projektů.

Když se podíváme na celou transformaci z pohledu potenciálních tržeb skupiny, jak důležité budou jednotlivé pilíře?

Určitě zůstane v popředí energetika, u zbytku se uvidí. Věříme, že velkou váhu bude mít cirkulární ekonomika, a pokud se podaří rozjet zpracovatelský řetězec pro baterie, tak to také nebude zanedbatelná část. Hlavním cílem je, aby skupina byla diverzifikovaná tak, aby s ní žádná nečekaná situace nezacloumala. Paralelně s novými aktivitami chceme maximálně využít stávající zdroje, ať už v oblasti strojní a elektroúdržby nebo v silniční či železniční přepravě.

Máte už loňské výsledky?

Za rok 2020 utržila Sokolovská uhelná zhruba sedm miliard korun, díky tržbám za prodej elektřiny o 400 milionů více než v předchozím roce. Čistý zisk byl 100 milionů korun, což je o více než 400 milionů lepší výsledek než v roce 2019. Tehdy ale výsledek ovlivnily mimořádnému odpisy kvůli technologii tlakové plynárny.

Jak se ziskovost firmy změní po transformaci?

To je nyní těžké říci. Bude záležet na každém projektu, budeme je posuzovat separátně a musí nám dávat ekonomický smysl.

 

Jaroslav Rokos (57 let)
Je absolvent VŠE Praha a Prague International Business School. V Sokolovské uhelné působí od roku 1985, původně jako finanční ředitel. V roce 2004 se spolu s Františkem Štěpánkem a Janem Kroužeckým podílel na její privatizaci. Nyní je předseda dozorčí rady nejen v Sokolovské uhelné, ale i nově založené SUAS GROUP, která má za cíl skupinu zmodernizovat. V Sokolovské uhelné má minoritní podíl, vlastní v ní necelých 43 procent.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video