Těším se, až nám počítač bude číst emoce, říká Andrej Kiska mladší z Credo Ventures | E15.cz

Těším se, až nám počítač bude číst emoce, říká Andrej Kiska mladší z Credo Ventures

Jan NovotnýPatrik Borýsek

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Productboard, Pricefx, Mews, Rohlík či Kiwi. To jsou podle partnera českého investičního fondu Credo Ventures Andreje Kisky mladšího příklady tuzemských startupů, které by mohly v příštích letech vstoupit na burzu. Credo Ventures zaznamenalo letos v dubnu patrně svůj největší dosavadní úspěch, když rumunský startup UIPath vyvíjející automatizaci procesů ve velkých firmách, vstoupil na americký technologický trh Nasdaq a Credo na této investici jen doteď vydělalo miliardy s neuvěřitelným zhodnocením 220 000 procent. „Byl to prostě takový běžný startup ze střední Evropy, který byl na správném místě, ve správný čas a se správným produktem,” říká Kiska v rozhovoru pro deník E15.

Čím si vysvětlujete obrovský úspěch investice do společnosti UiPath?

Hlavně štěstím. Když se podíváte na naše investování do startupů, tak třetinu až polovinu našich investic odepíšeme jako totálně neúspěšné. Když za námi poprvé přišel UiPath, tak vypadal jako každá jiná firma. Daniel Dines (zakladatel UIPath - pozn. red.) se netvářil, že by byl desetkrát šikovnější či měl významně kvalitnější produkt.

To štěstí se dá rozmělnit na tři elementy. Mám správný produkt, to znamená, že produktová kategorie robotické automatizace procesů, kde UIPath vyniká, se rozbíhala. Díky tomu zároveň přišel ve správném čase. Období mezi lety 2013-16 bylo ideální na rozběh. A byl na správném místě v tom, že na rozdíl od amerických konkurentů má UiPath tržby z třetiny z Asie, Evropy a Ameriky, takže je vnímán jako firma, která má potenciál růst. Na rozdíl od klasického amerického konkurenta, který se zaměřuje jen na Ameriku. Takže správný produkt ve správném čase a na správném místě jsou ty tři položky, které se dají vložit do definice štěstí ve startupovém světě.

Jak jste dokázali identifikovat, že to může být úspěšný startup v situaci, kdy říkáte, že to bylo především o štěstí?

Nedokázali. Myslím, že  v seed fázi investování do startupů, když máte jen nějaký tým, který negeneruje žádné tržby, si nedokážete říct, že toto bude čtyřicetimiliardová firma a toto jednomiliardová. Spíš to funguje tak, že se sám sebe zeptáte: Ok, když se všechny ty hvězdy seřadí, dokáže to být dost velký byznys na to, aby nám ta jedna investice dovedla vrátit fond a zaplatit za všechny neúspěchy, které v tom fondu máme? Takže riziko venture kapitalisty je v tom, že když má pravdu a ta investice vyjde, musí být dostatečně velká, aby zaplatila vše ostatní. Největší riziko našeho podnikání je, že buď nevybereme tu správnou firmu, a nějaké jiné to vyjde, nebo vybereme sice firmy, kterým to vyjde, ale není to v takovém rozsahu, aby to vrátilo investice do celého fondu. A v tomto byl UiPath tak úspěšný. Ale když se podíváte na jakýkoli startup v portfoliu, tak žádnému z nich to nejde podle plánu. Většině to jde pod plánem a pár z nich nad plánem.

Podle čeho jste se rozhodovali, že do toho půjdete?

My se v té seed fázi musíme podívat na tým. Pak se ptáme na otázku, odkud mají takzvaný unique insight, unikátní náhled do trhu. To znamená dvě věci. Vidím nějaký problém u zákazníka, mám nějaké unikátní řešení. V případě UiPath je ten problém relativně jednoduchý - automatizace procesů ve velkých firmách. Takže viděli problém, že tam probíhá hodně manuální práce na opakovaných věcech, které se dají automatizovat. A viděli řešení, které je desetkrát lepší.

Může český startup Productboard, do kterého jste také investovali, napodobit úspěch UiPathu a případně se dostat až na burzu?

Může, samozřejmě. To zajímavé na firmách, které se dostanou na burzu, je, že jsou typickými lídry v nějaké kategorii. A typicky si ji vytvoří. V případě UiPathu je to  robotic process automation, v případě Productboardu je to product management as a service. Takže určitě mají potenciál jít na burzu.

Jakým dalším vámi aktuálně zainvestovaným produktům věříte podobně jako UiPathu?

Začal bych tím, kdo se z českých startupů může dostat na burzu. Productboard a Cera+, které ta pandemie velmi pomohla. Když tato firma půjde na burzu, tak spíše v Anglii, je to anglický byznys. Productboard pak v USA. Takže tyto dvě firmy. V horizontu tří až pěti let by to mohl být Price.fx, z jiných startupů mimo naše portfolio určitě Rohlík, Mews, Kiwi.

Litujete, že jste do Rohlíku, Mews nebo Kiwi nezainvestovali?

Mews a Kiwi ano, Rohlík ne, protože ten není v naší investiční strategii. Náš byznys model je investovat do středoevropských startupů, které se snaží proniknout na globální trhy. Tím, že děláme hlavně B2B software, tak je to typicky USA. Rohlík začínal jako český byznys, který expandoval v oblasti e-commerce, a to není naše silná stránka. Myslím, že na to jsou lepší investoři. U Mews a Kiwi toho litujeme. To je ta jedna ze dvou největších chyb venture kapitalisty - když řeknete ne nějakému startupu, kterému se to pak podaří. Říká se, že venture kapitalisté nedělají chyby v realizovaných investicích, ale v těch, do kterých neinvestují.

Jakou máte strategii, co se týče případného prodeje svého podílu UiPath?

Výhoda venture fondu je, že v dnešním světě je kapitálu tolik, že nemusíte čekat na burzu, abyste něco prodal. Dělají se takzvané sekundární investice, kde jste schopni prodat část svého podílu. My jsme byli v té luxusní pozici, že jsme ten fond už dobře zhodnotili pro naše investory předtím, takže necítíme tlak, že bychom museli prodávat. S tím je spojeno, že nejsme profesionálním manažerem na veřejné burze, takže k tomu musíme tak i přistupovat. Strategii, co s tím podílem dělat, máme, ale je to něco, co řešíme s našimi investory.

Co by se muselo stát, abyste v dohledné době svůj podíl v UIPath prodali?

Nemyslím si, že se na to díváme prizmatem dohledné doby. V ní máte spektrum možností relativně úzké. Kdyby to v dohledné době krachlo, tak bychom to prodat nechtěli. Kdyby to strašně vystřelilo, tak to asi taky nebudeme chtít prodat. Takže se nemůže stát v zásadě nic, kvůli čemu bychom to chtěli prodat hned naráz.

Co zakladatelé z Česka, kteří chtějí vytvořit mezinárodní úspěšný startup, mohou udělat pro to, aby úspěšný startup skutečně vytvořili?

Myslím si, že venture investování a technologické podnikání ve střední Evropě má nejlepší makroekonomické a fundamentální předpoklady na světě. Máme nejlepší technologický talent na světě. Za druhé, máme relativně malou ekonomiku. To je také strašně velká výhoda a tím se přibližujeme k Izraelcům. Nedává smysl, když chcete vybudovat velkou firmu, ji rozbíhat v Čechách. To znamená, že máte tento super talent, který je od začátku tlačený dělat globální byznys, aby byl úspěšný. To je rozdíl oproti Polákům, Francouzům, Němcům. Protože Němci nebo Francouzi budou vždy rozmazlení tím jejich domácím trhem.

Když se podíváte na UiPath, tak to je přesně výhoda těch malých zemí. Tak jako Izrael. Ta firma ví, že musí jít na velké trhy, a tím pádem si dokáže vybudovat pozici, na kterou by hráč ve Francii nebo Německu čekal mnohem déle. Izraelci mají super základ v podobě zákazníka armády, která si dost nakupuje věci a trénuje lidi. Co ale máme my, je určitý push, motivaci jít ven mimo Česko. Takže z pohledu dvaceti až třiceti let si myslím, že střední Evropa může být nejlepší ekosystém na venture investování a tech podnikání na světě.

Co nám naopak v Česku chybí?

My jako technologové umíme navrhovat tech řešení, ale nevidíme ty zákaznické problémy.  Často se k nám dostanou  super projekty, ale je to stále jen technologie, která hledá zákazníka. A my máme mnohem radši týmy, které už zákazníka viděly, ví, jaké má problémy a k tomu vyvinou tu technologii. Když se podíváte na naše portfolio v letech 2015-2018, tedy na náš druhý fond, 80 procent našich zakladatelů sídlilo ve střední Evropě v momentě, kdy jsme jim dali první peníze.

V tom třetím fondu, který máme naplánovaný na roky 2018-22, je většina podnikatelů mimo střední Evropu. Důvod k tomu je relativně jednoduchý. My se těch deset let snažíme dostat čím dál více tech podnikatelů k zákazníkům. Už se naučili, jak budovat firmu a identifikovat problémy zákazníka, takže vyspělost toho středoevropského zakladatele dnes je mnohem větší, protože už něco viděl. Česko je jedním z nejlepších středoevropských ekosystémů díky Romanu Staňkovi, protože hodně lidí se naučilo, jak vybudovat kvazi globální firmu se středoevropskými či českými kořeny.

Jak se získání těch zkušeností přesně projevuje?

Například v Apiary, jednom z největších úspěchů našeho prvního fondu, byl první a druhý technický zaměstnanec původně z Gooddata. Productboard zakládal Head of Product z Gooddata. Jsou to kluci, kteří z těch firem odešli, měli už za sebou nějaké know how a řešili svůj problém či problém, který někde viděli. Hubert Palán (zakladatel Productboardu - pozn. red.) řešil svůj problém. Neměl žádný nástroj, díky kterému by mohl fungovat jako produktový manažer, tak si řekl, že si jeden postaví. Ale ten insight by nezískal, kdyby zůstal v Česku. Takže se hodně naučil, identifikoval problém a také se naučil, jak kolem toho problému vybudovat firmu. A když se podíváte, kde je dnes Izrael nebo Švédsko, tak hodně podnikatelů si budují zkušenosti v USA.

Myslíte, že by v Česku nebo někde jinde ve střední Evropě mohla někdy vzniknout firma podobná Googlu?

My nemáme domácí trh, kde by mohly ty firmy vyrůst. Naše cesta je jako ten UiPath. Vy si identifikujete problém a umíte ho prodávat v Asii, Číně, ale i anglosaském světě. Takže naše cesta ke stomiliardové, případně bilionové firmě bude dlouhá. Jsem skeptický, že jich v Evropě vznikne hodně. Není k tomu důvod. Nemáme takové unikátní výhody, a když někde v EU jsou, tak paradoxně v tom bývalém sovětském bloku, který se do EU dostal. Jediná výjimka je fintechový svět v Anglii, kde je skutečně hodně primární inovace, protože finančním centrem světa dlouho byl Londýn. Ale role Londýna jako centra finančního světa klesá.

Mluvil jste o státech bývalého sovětského bloku, že tam by podmínky byly. Proč zrovna tento region je vhodný, aby tam něco podobného vzniklo?

To jediné dobré, co nám Sověti zanechali, je kvalitní technické vzdělání. A to Francouzi ani Němci nemají. Ve všech žebříčcích kvality vývojářů západní Evropa moc není. Všude narazíte na Česko, Slovensko či Maďarsko. Takže to je jeden důvod, svět bude stále více technologický, a my máme ty nejlepší technology na světě. A za druhé, máme malé domácí trhy, takže když chceme vybudovat velkou firmu, tak se nemůžeme spokojit s lokálním trhem a musíme jít do zahraničí. A proč bych šel do Německa, když můžu jít rovnou do Ameriky? Náklady na expanzi do Německa a USA jsou podobné, ale velikost příležitosti je v USA stokrát větší. Takže, když se ptáme, kde může vzniknout nová bilionová technologická firma, tak má střední Evropa určitě šanci.

Ať se podíváme na UiPath, nebo Productboard, tak oba ty projekty řeší něco velmi konkrétního, je to velmi specifická věc na trhu. Je to ta jediná cesta pro naše trhy, jak se prosadit globálně?

B2B startupy nejsou tak známé, protože je koncový uživatel nevidí přímo jejich důsledky. Naše teorie je, že každý dobrý startup musí začít úzce zaměřený a postupně ten záběr rozšiřovat. Když totiž začnete moc zeširoka, tak je problém najít desetkrát lepší řešení na problém, který je velmi široký. Budete obsluhovat hodně zákazníků najednou, proto říkáme, že je jednodušší začít na malém ostrůvku. Facebook začal na Harvardu jako platforma, která vám ukazovala fotky spolužáků a jejich vztahový status, zda jsou single. A postupně rostete dál. Salesforce třeba začínali jako úzce zaměřený online CRM byznys, a dnes k tomu přidávají  řadu  dalších věcí.

Myslím si, že toto je typicky cesta, kterou inovace začíná. Vemte si Microsoft, ten začal jako operační systém, a postupně šel dál. Amazon začal jako prodejce knih a postupně rostl dál. Každý z nich začal jako úzce zaměřený, protože tam se dá vybudovat škála. A myslím si, že UiPath má před sebou cestu deset až stonásobně většího trhu, protože ten potenciál automatizovat procesy ve velkých firmách je obrovský.

Jaké trendy pozorujete v zahraničí, co se startupů a investic týče?

Na trhu je strašně moc peněz. Když jste startup, který má před sebou dvanáct měsíců života, protože tolik peněz ještě máte, tak vás to nutí být v mnohých věcech kreativní. Uvažujete nad tím, koho nabrat a koho ne. Jaká marketingová kampaň dává smysl a jaká ne. Když ale máte takzvanou ranvej v zásadě neomezenou, protože vám pořád někdo dává peníze, tak si řeknete: Zkusím toto a tamto, a k té horizontálnosti dojde příliš brzo. Typicky zkoušíte hodně věcí, nejste moc fokusovaný a nic moc z toho nevyjde.

Druhý element, který je přirozený, nepřímý produkt těch mnoha peněz je, že se hodně investorů cpe do rané investorské fáze. Kdokoli má nějaký byznys, může dostat peníze od fondu. To je případ Deepnote, který vybral asi největší českou seed investici. My jsme do nich zainvestovali, když neměli ani byznys plán.

A zároveň, co se změnilo, tak v roce 2010 od prvního setkání s podnikatelem do investice to průměrně trvalo 90 dní. V roce 2020 to bylo jen devět dní. Tomu zakladateli každý dává peníze, tak si musí nějak vybrat, někdo podle valuace, jiný dá na první dojem. Myslím ale, že dnes podnikatelé berou peníze příliš rychle bez úvahy, zda je potřebují. Ale nedivím se jim, když jsou peníze dostupné, tak proč by si je nevzali.

To období ale končí, ne? Očekává se zvyšování úrokových sazeb…

Je to možné, ale podívejte se, jakým aktivům se dnes daří? Technologickým. Jakým se bude dařit dalších deset let? Technologickým asi ano. Ta kategorie upadat patrně nebude. Ano, určitě si projdeme makro cykly, kde valuace budou vyšší či nižší, ale ten fundament neodchází. Takže peníze tam dle mě budou proudit dále a netřeba podceňovat, že mnoho z těch peněz nejsou institucionální, ale lidé, kteří něco prodali. Třeba Daniel Dines má miliardy na účtu a něco s nimi bude dělat.

Credo je pořád relativně malou firmou, máte stále čtyři partnery, nechystáte se rozšiřovat tým, i v souvislosti s úspěšnými investicemi?

Čím déle na trhu jste, snad jste lepším partnerem pro startupy, tím pádem byste měli být schopni zprocesovat více firem a zároveň většímu počtu z nich pomoci. Jak nám to první portfolio končí, tak se nám uvolňují ruce na další investice. Čistě z pohledu růstu týmu, si myslím, že bychom se měli držet toho, co nám fungovalo, to znamená, že nabíráme těmi úspěchy zkušenosti a je důležitější, abychom tým nějak extra neměnili. Pokrýváme osm trhů střední a jihovýchodní Evropy, a je to stále těžší kvůli tomu, že před deseti lety nám ti podnikatelé museli volat, protože doma nikoho moc neměli, ale dnes to tak není. Je lepší, abychom měli tým proidentifikování investičních příležitostí větší a abychom mohli mapovat příležitosti dále. Takže tým asi budeme rozšiřovat jako důsledek toho, že peněz je na trhu více a je to konkurenčnější prostředí, také je více startupů.

Takže budete tým rozšiřovat spíše v zahraničí? 

Jsme tu samí Čechoslováci a investujeme v osmi zemích, tak je to smutné. Určitě se díváme aktivně na rumunský trh a polský trh, a dokonce už máme dva kolegy, kteří se k nám budou vracet. Jeden ze stáže, druhý z jiné portfolio firmy. Jeden má na starosti jihovýchodní Evropu. No a pak se vrací jeden kolega, který dělal ve firmě Price.fx.

Covid některé věci akceleroval a přinesl změny. Když se podíváte do budoucna v horizontu pěti až deseti let, jaké příležitosti tam vidíte?

Nedíváme se na to sektorově, ale dle toho, na čem pracují ty nejtalentovanější týmy? Z toho pohledu se snažíme zcela odosobnit a předpovídat, co může být sexy. Ale samozřejmě nějaká témata mám. Například affective computing, což je schopnost počítače rozpoznávat lidské emoce.

Může vzniknout hodně dobrého, když bude počítač chápat, jak se cítíme. Potenciál vidím na senzorové části pochopení emoce. Dnes se to dělá hlavně přes tvář, ale ta je zvláštní rozhraní, nechodíme totiž pořád s kamerou, která je na nás natočená. Čím víc se tak do nás dostává počítač - je na hodinkách, pak bude v brýlích, pak přímo v oku, pak v mozku, tak v určitém momentě nastane bod, kdy nám bude dost blízko na to, aby dokázal číst emoce. A je šance, že když Apple Watch umí měřit okysličení krve, a emoce je nějaký algoritmus, chemický proces, tak bude schopná tím stejným senzorem analyzovat i chemický proces zlosti.

Mám doma dvě malé děti, a kdyby mi Apple Watch řekly, Andreji, teď jsi naštvaný, dej si klid, tak by mi to pomohlo. A když bych se mohl večer podívat, že když jsem měl tuto schůzku, tak jsem byl smutný, a když jsem byl s touto osobou, tak mě štvala. Někdy si to člověk neuvědomuje, ale tělo posílá řadu signálů, tak to může být pro nějakého člověka transformační, říct si, tato aktivita mě naplňuje, tato ne, tuto osobu mám rád a tuto ne. Takže si myslím, že by nám počítač mohl vrátit trochu více kontroly nad naším podvědomím, kdyby uměl číst emoce. To je taková věc, na kterou se těším.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video