Turbínu šijeme kupci na míru, říká šéf Škody Power Jiří Šmondrk
Na trhu parních turbín se kvůli nadměrným výrobním kapacitám vede urputný cenový boj o každou zakázku. Ceny meziročně spadly o třicet procent. Cítí to i český výrobce Doosan Škoda Power. K masovému propouštění jako u konkurence ale sáhnout nemusel. „Vidíme trend přechodu od velkých turbín k malým, což nám docela vyhovuje,“ říká Jiří Šmondrk, generální ředitel Doosan Škoda Power.
Už minulý rok jste si stěžovali, že trh s turbínami zpomaluje. Teď Siemens a GE oznámily, že musejí restrukturalizovat svůj turbínový byznys a propustí kvůli tomu tisíce lidí. Co se na světovém trhu s turbínami děje?
V roce 2016 výrazně klesla roční instalovaná kapacita nových parních turbín. Odehrálo se to hlavně v Číně. Před pěti lety se za rok postavilo 120 gigawattů nových parních turbín. Toto číslo kleslo na nynějších 80 gigawattů. V minulých letech se ale vybudovaly velké výrobní kapacity, které jsou dnes podle některých odhadů předimenzované o 70 procent. My máme informace, že výrobních kapacit je zhruba o 50 procent víc, než by bylo potřeba. Takže na trhu se teď odehrává urputný boj o každou zakázku. My to pociťujeme tento rok. Kritický bude ještě příští rok. Ale pak by se trh měl vybalancovat, nadbytečné kapacity zmizejí a marže se vrátí na úrovně z doby před třemi čtyřmi lety.
Znamená to, že Číňané mají nadbytečné kapacity a teď podstřelují ceny?
Čínským výrobcům vypadly lokální dodávky nějakých 30 gigawattů turbín, proto se hodně snaží proniknout na nové trhy. Vidíme je v Africe, jihovýchodní Asii nebo na Středním východě. Dokonce s nimi děláme dva projekty v Jordánsku a jeden v Ománu. Čínští výrobci mají výhodu, že jde často o projekty na mezivládní úrovni. Podporují své nabídky velmi výhodným financováním. Částečnou nekonkurenceschopnost jejich produktů nahrazují politickou a finanční silou.
V Jordánsku a Ománu Číňané fungují jako generální dodavatel a vy pro ně vyrábíte turbínu?
Ano, Čína dodává jako generální dodavatel elektrárnu. Jejich klienti ale řekli, že chtějí hlavní části, tedy kotel a turbínu, z Evropy. Proto jsme byli schopní se dohodnout. Spolupracujeme se Sepco III, což je jedna z největších čínských skupin dodávající elektrárny na klíč. Ty tři projekty už dokončujeme přímo na místě.
Jak jste se k této spolupráci dostali?
V Jordánsku jsme dělali jeden projekt před šesti lety. Klient byl velmi spokojený a doporučil nás i na novou elektrárnu. To byla cesta, jak se k nám Číňané dostali. Společné vztahy budujeme už zhruba čtyři roky. Rozumíme si a nabízíme spolu dalších deset projektů.
Kde?
Třeba v Africe. Číňané se soustředí hodně také na Střední východ a pár projektů máme také v jihovýchodní Asii. To jsou trhy, kde se dnes něco děje. V Evropě se stavějí tři projekty do roka. Ale v jihovýchodní Asii jsme loni vyhráli třeba obrovskou zakázku v Indonésii. Budeme dodávat tři turbíny na elektrárnu Muara Tawar. Pro nás to představuje zakázku za více než miliardu korun. Z pohledu referencí je to v tomto teritoriu úžasný projekt.
Způsobil vám propad trhu problémy s využitím výrobních kapacit?
Když se podívám na náš trh, což jsou turbíny do výkonu 350 megawattů, tak sice trh poklesl, ale ne tak dramaticky. Vidíme trend přechodu od velkých turbín k malým, což nám docela vyhovuje. My máme výhodu, že nejsme obrovská firma. Nepotřebujeme tolik zakázek, abychom naplnili naši výrobní kapacitu. Když podepíšeme kontrakty na deset turbín, tak jsme schopni ji pokrýt. Neříkám, že je to jednoduché. Protože jak se firmy v tendrech předhánějí, tak ceny klesly z roku na rok o třicet procent.
Marže na turbínách jsou tak vysoké, že si výrobci takový pokles ceny mohou dovolit?
Cenový tlak není jen na nás jako výrobce. Stejný je i na naše dodavatele. Evropa také začala akceptovat dodávky z Indie a Číny. Kupujeme třeba některé komponenty z Indie, které jsou levnější. Takže můžeme snižovat náklady na výrobu.
Museli jste dělat nějaká speciální úsporná opatření, abyste cenový pokles ustáli?
Optimalizovali jsme náklady. Máme také o nějakých sto lidí méně, což je zhruba deset procent zaměstnanců. V tom je ale zahrnutý přirozený úbytek, který jsme nenahrazovali.
Od strategie z doby před čtyřmi roky, kdy jste chtěli mít v roce 2018 dvojnásobné tržby, jste ustoupili?
Nikdo nedokáže přesně odhadnout, kdy se výrobní kapacity srovnají s poptávkou. Ale stále platí, že chceme být firma s tržbami kolem osmi až deseti miliard korun. Až se trh stabilizuje, tak na něm tento prostor bude. Výhodou pro nás je také to, že jsme v předchozích šesti letech dodali na globální trh poměrně hodně turbín. Povědomí o naší značce značně narostlo. Rozhodně nečekám nějaký soumrak parních turbín.
Už dnes se přemýšlí, jak budeme nahrazovat fosilní paliva. Pokud půjdeme cestou větru a slunce, tak budeme muset najít nějaký doplněk. Ať už to bude jaderná energetika, v tuto chvíli se bavíme i o malých jaderných blocích kolem 50 megawattů, nebo se bude vyrábět plyn, který se pak bude pálit v paroplynových elektrárnách.
Před časem jste vyhráli také zakázku na dodávku turbín pro sluneční koncentrační elektrárnu v Chile. Už jste je dodali?
Projekt se na čas pozastavil kvůli finančním problémům investora. Ale teď se znovu rozjíždí. Nějaké dodávky už jsme udělali a připravuje se montáž. Oni navíc mají povinnost elektrárnu uvést do provozu kolem roku 2019. Máme i pokusnou turbínku s výkonem 500 kilowattů na stejném typu elektrárny v Austrálii, kde jsme se před několika lety dohodli s místní firmou na spolupráci. Turbínu tam ladíme. Máme i dohody s australskou vládou, že bychom později postavili velký blok.
Hodně vyrábíte turbíny pro biomasové elektrárny a spalovny odpadu. Jsou v něčem specifické?
Spíše jde o provozní specifika. Ve spalovnách je prioritní spalovat odpad, výroba elektřiny je sekundární, pokud nenajdou vedle nějakého odběratele, s nímž podepíšou dlouhodobou smlouvu na dodávky proudu. Takže se dělají opatření, aby spalovna mohla fungovat i v případě, že turbína bude v odstávce. Musíme vymyslet atypická řešení, jak turbínu odpojit. Provozovatelům jde také o vysokou spolehlivost.
Pomáhají vám v tom i výrobní technologie, které se řadí do konceptu Průmyslu 4.0?
Používáme moderní technologie všude. Poslední velkou investici do obrábění rotorů jsme uskutečnili loni. Jeden stroj nahradil několik jiných zařízení. Máme i prvního robota, který podává nářadí. Ve firmě se snažíme bavit o tom, jestli určitý proces, například mezi výpočtem a konstrukcí, má cenu automatizovat. Potřebujeme, aby se data nezadávala stokrát, ale aby vše běželo samo. Na druhé straně peněz do IT teče hrozně moc a je proto velmi důležité pořád sledovat návratnost.
Konstrukci už máte plně digitální?
Všechno děláme digitálně. Když začínáme, oddělení návrhu vytvoří první data. Naše snaha je, aby tato data šla do oddělení konstrukce automaticky. S papíry se už u nás skoro nesetkáte. I na dílnu vše chodí digitálně na obrazovky. Do obráběcích strojů tečou data z technologické přípravy, pro kterou ji zase připravuje konstrukce. Udělali jsme velký pokrok. Ideální by samozřejmě bylo, kdybychom na začátku zmáčkli tlačítko a počítače celou turbínu nakreslily úplně samy. Tam ale zdaleka nejsme.
Umožňují vám digitální systémy lépe a rychleji přizpůsobovat turbínu potřebám zákazníka?
Od zákazníka dostaneme základní zadání podle parametrů třeba té biomasové výrobny, kterou si chce pořídit. Některé prvky v turbíně jsou opakované, například ložiska, která do návrhu jen přidáváme. Šetříme tím čas, protože rovnou můžeme tyto komponenty objednávat. Průtočnou část turbíny vytvoří software, který vygeneruje lopatky, přiřadí lopatkám předdefinované závěsy a dokreslí se zbylé části. V této fázi turbínu šijeme na míru klientovi. Ale poměrně automaticky.
O kolik se díky tomu zkrátila výroba turbíny?
Ve srovnání s dobou před pěti šesti lety nám produktivita stoupla o padesát procent.
Používáte při výrobě kovový 3D tisk, jak už to dělají někteří výrobci plynových turbín?
Sledujeme tuto technologii, ale zatím ji nepoužíváme. U plynových turbín se pro ni vybraly komponenty v kompresorech, které nejsou tak namáhané. U nás na nejdelší lopatku působí odstředivá síla 380 tun, což je hmotnost Airbusu A380. Takových lopatek je tam dokola sto.
Pracujete nějak s daty z provozu už instalovaných turbín?
Jdeme cestou referenčních modelů. Pro různé řady turbín máme referenční modely, které sbírají data z historie. V danou chvíli má referenční model v sobě zahrnuta poslední dostupná data. Když se vyskytl v historii nějaký problém, tak musíme mít jistotu, že se nám do modelu chybné řešení nedostane. Z modelu pak odvozujeme návrh konkrétní turbíny pro zákazníka.
Bavili jste se o spolupráci s Rosatomem, který jako jeden z mála ještě staví velké jaderné elektrárny. Dohodli jste se na konkrétních projektech?
Nebavíme se jen s Rosatomem, ale i s korejskými a čínskými firmami. Jsme také součástí aliance českých energetických firem. Pokud v Česku dostane jádro zelenou, tak je snaha, aby se české firmy stavby účastnily.
Co je obsahem memoranda, které jste podepsali s korejskou KHNP, jež se chce o stavbu nového bloku v Dukovanech ucházet?
Je to obecné prohlášení, že budeme spolupracovat. Měli bychom vytvořit uskupení českých firem, které je schopné systémových dodávek do elektrárny. V rámci turbínového ostrova pro to máme předpoklady. U všech elektráren v Česku a na Slovensku jsme je postavili a zmodernizovali. Všude jsou dnes nové stroje s vyšší účinností. Jen ve slovenských Mochovcích stále dvě turbíny čekají na modernizaci.
Kdy jste dělali poslední velkou turbínu?
Přede dvěma lety, když jsme ji instalovali v Temelíně. Byl to retrofit původní turbíny tím stylem, že jsme nechali vnější tělesa a celé průtočné části jsme dodali nové. Turbína je dnes schopná dodávat 1100 megawattů. Před modernizacemi měla nominální výkon 980 megawattů. Takže bychom dovedli vyrobit turbínu i pro novou elektrárnu.
Je šance dostat se do jaderných projektů v zahraničí?
Šance dostat se do jaderného byznysu je jen v případě, že se bude stavět v Česku a jako offset získají české firmy zakázky jinde. Do korejských projektů se můžeme dostat jako partner Doosanu.
| Generálním ředitelem společnosti Doosan Škoda Power se stal v roce 2010. Ve firmě pracuje od roku 1986, kdy absolvoval Fakultu strojní na plzeňské Vysoké škole strojní a elektrotechnické. Postupně prošel oddělením konstrukce parních turbín a oddělením nabídky parních turbín, kde se stal v roce 1992 manažerem. Od roku 2002 působil jako ředitel projektové realizace, v roce 2004 se stal ředitelem obchodu a realizace a od roku 2005 byl provozním ředitelem firmy. |
