Během českého předsednictví v Radě Evropské unie měl zásadní podíl na uzavření klíčových dohod týkajících se snížení spotřeby či společných nákupů plynu. Nyní se chystá společně s prezidentem Petrem Pavlem na summit NATO ve Vilniusu, kde Česko plánuje podpořit členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci. „Pokud bychom Ukrajincům tuto vizi sebrali, šla by jejich morálka dolů a to si nemůžeme dovolit,“ říká v rozhovoru pro E15 šéf zahraničního odboru na Pražském hradě Jaroslav Zajíček.
Prezident Petr Pavel je ve funkci už přes sto dní. Pokud jde o zahraniční agendu, je nějaký cíl, který se mu nepodařilo splnit?
Já vás zklamu, ale všechny cíle se podařilo nejen naplnit, ale ještě překonat. Sice se většinou dává sto dní hájení, ale to není styl pana prezidenta, takže jsme do toho společně skočili rovnýma nohama. Situace si to žádala. Byla zde ambice během krátké doby napravit to, co tu bylo nějaké roky až dekády zanedbáváno. Bylo důležité, aby lidé, politici, instituce, kteří jsou pro naši bezpečnost a prosperitu klíčoví, věděli, že je tady nový prezident s novou agendou, s novou vervou a novou ambicí. A tomu odpovídal napěchovaný harmonogram.
Prezident už stihl objet všechny sousední země. Máte pocit, že se nějak změnil jejich přístup k České republice a k Hradu?
Naši sousedé a partneři určitě zaznamenali, že místo do všech azimutů nyní ukazuje střelka v hodnotovém kompasu jasně na západ. Vnímají, že vyhodnocujeme rizika a hrozby jinak, než jak to bylo u předchozího prezidenta. Cílem těch schůzek bylo, abychom si toto potvrdili a rozvíjeli vztahy na základě společných jmenovatelů. Není to jenom o přeshraniční spolupráci, investicích, kontaktech, ale i o nějakém geopolitickém světonázoru. Důležitá je samozřejmě chemie mezi těmi lídry, šlo nám o to nastavit si bezprostřední vztahy mezi prezidenty, protože pak se dají telefony zvedat mnohem jednodušeji.
O tom, že si s Petrem Pavlem chtějí jednotliví lídři popovídat, svědčí například Ursula von der Leyenová. I když z rodinných důvodů musela v dubnu náhle zrušit společnou schůzku v Bruselu, stálo jí za to později separátně přijet do Prahy a strávit s prezidentem nějaký čas. To je signál toho, že si váží změny hodnotové orientace. Brusel to bedlivě sleduje i kvůli evropským volbám v příštím roce, protože se tady ukázalo, že s populismem lze bojovat efektivně, účinně a s vítězným koncem.
I vy máte za sebou 100 dní ve funkci, v jakém stavu jste odbor přebíral po svém předchůdci Rudolfu Jindrákovi?
Já mám s mým předchůdcem pracovní i lidské vztahy v pořádku. Zahraniční odbor Pražského hradu nicméně je – ne nutně jeho vinou – ve velmi poddimenzovaném stavu a nedokáže obsloužit potřeby a ambice nového pana prezidenta. Ve třech lidech se to nedá dělat. Během léta snad nastoupí nové kolegyně a kolegové, kteří se nebudou bát do toho jít, i když máme velmi vysoké ambice.
Kolik by to mělo být lidí?
Když to dopadne dobře, tak bych měl mít v odboru osm analytiků.
Nelze si nevšimnout, že česká zahraniční politika prochází revizí ve vztahu k Číně, kde došlo k určité deziluzi v souvislosti se slibovanými investicemi za éry prezidenta Zemana. Vnímáte to jako změnu kurzu?
Pro mě je důležité, že Česká republika teď zná své hodnoty. Ukotvení na Západ nevnímám jako změnu kurzu, ale jako návrat k normálu. Souhlasím s vámi, že ve vztahu k Číně nebyla naplněna velká očekávání, vytvořená především prezidentem Zemanem, ohledně investic a obchodních příležitostí. Člověk musí být opatrný a rozlišit, co je deklarace a co má reálnou hodnotu. Domnívám se, že změna akcentu probíhá díky překotnému vývoji ve většině zemí, které revidují bezpečnostní vztahy jak v rámci NATO, ve vztahu k Číně, tak i doma. Jsme prostě svědky nové geopolitické situace.
Co když přijde vláda, která bude chtít vstřícnější vztahy s Čínou?
Teď kladete hypotetickou otázku. Ano, prezident je tady na pět až deset let a za dva a půl roku budou sněmovní volby. Jak voliči rozdají karty, je obtížné v tuto chvíli předvídat. Ale myslím si, že pokud by byl výsledek voleb takový, že by mělo dojít ke zpochybnění západních hodnot, pak o panu prezidentovi uslyšíte ještě intenzivněji.
Prezidenta Pavla čeká cesta na summit NATO v Litvě, kde se bude bezpochyby řešit členství Ukrajiny v alianci. Jaký postoj budete zastávat?
V každém případě to bude přelomový summit. Není možné jenom opakovat závěry z předchozích let. Ukrajinci bojují i za naše hodnoty, to není klišé, během cesty na Ukrajinu jsme to viděli z první ruky. A to je potřeba ocenit lépe než jen potvrzením, že jsou dveře do NATO dokořán. V momentě, kdy to bude možné – a víme, že to nebude před koncem konfliktu – je nutné Ukrajinu přijmout. Pokud bychom Ukrajincům tuto vizi sebrali, šla by jejich morálka dolů a to si nemůžeme dovolit. Musíme přijmout takové kroky, které pochopí jakýkoli agresor. Zároveň platí, že ukrajinská armáda bude po válce rozhodně nejzkušenější armádou v Evropě a jejích bojových zkušeností bychom měli využít.
Co konkrétně budete na summitu prosazovat?
Prezident hovořil například o společenství demokracií. Na summitu budou partneři z Indopacifiku, Austrálie, Nového Zélandu, Japonska a z Jižní Koreje. Je to o tom čelit společně hrozbám, o vyslání signálu směrem k Číně. Jako Česká republika pojedeme do Vilniusu i s tím, že máme po letech uzákoněno, že od příštího roku budeme vydávat dvě procenta HDP na obranu. To bude z naší strany průlomové a tím, jak podporujeme vojenskou technikou Ukrajinu, ukazujeme, že to myslíme vážně a sami budeme novou techniku nakupovat. Zároveň budeme chtít, abychom v NATO maximálně pomohli Ukrajině s transformací a modernizací její armády. To znamená, že byla rozšířena praktická podpora Ukrajiny a došlo ke spuštění víceletého konkrétního plánu konkrétními finančními prostředky.
Očekáváte, že se podaří odblokovat situaci kolem přistoupení Švédska do NATO?
Ještě před několika týdny bych řekl, že v to pevně věříme a snažíme se v tom konat. S přibývajícím časem se to okénko samozřejmě zmenšuje a Turecko s Maďarskem vysílají signály, že to bude komplikovanější. Já bych to sloveso překlasifikoval ve smyslu, že věříme, že je to ještě možné. Je to teď hodně o komunikaci mezi všemi relevantními aktéry. Myslím, že telefonáty drnčí poměrně intenzivně. Je třeba nalézt kompromis, který umožní oběma stranám zachovat si tvář.
Myslíte, že je namístě nějaká revize vztahů České republiky s Maďarskem?
O revizi bych nemluvil. My v červenci na rok přebíráme předsednictví visegrádské čtyřky, takže budeme někdy letos na podzim organizovat summit prezidentů. Budeme směrem k Maďarsku vysílat, ne nutně prostřednictvím médií, konkrétní signály, protože ty vazby mezi našimi zeměmi nikdo v tuhle chvíli nechce zpřetrhat. Je to i o komunikaci mezi občany, byznysem a podobně. Visegrád není potřeba rušit.
Je za vás v pořádku, aby Maďarsko příští rok předsedalo Radě Evropské unie?
Aby Maďarsku bylo odebráno předsednictví, je mimo realitu. Myslím si, že by to ani nebylo dobře. Naopak, když tuto argumentaci otočíme, tak je možné využít toho, že by Maďarsko jakožto předsednická země nemělo protlačovat svou národní agendu, takže právě během jejich předsednictví bude ambice dohodnout věci, které jsou dobré pro celou Evropu. Zároveň si myslím, že i Maďarsko se bude snažit, aby demonstrovalo, že je schopno přicházet s konstruktivními řešeními, takže já bych to viděl spíš jako příležitost.
Česko nedávno uzavřelo novou smlouvu o obranné spolupráci s USA. Co říkáte na kritiku části veřejnosti, která ji přirovnává k Varšavské smlouvě?
Měli jsme informace dopředu, že smlouva DCA bude torpédovaná a bude v zájmu některých subjektů, aby nevstupovala v platnost, a to se v podstatě nyní přesně děje. Já jenom věřím, že si všichni uvědomí, že nejde o nic nového. Jde pouze o napravení nedostatku, kdy tuším 24 zemí NATO už tuhle smlouvu podepsalo. Smyslem je, abychom dohodli administrativní, technické a právní podmínky pro to, kdyby v budoucnu někdy měli být američtí vojáci na našem území, s čímž by ale nejdříve stejně musel souhlasit náš parlament. Čili ten obsah, který je té smlouvě podsouván, neodpovídá realitě. Je to klasická mezinárodní smlouva mezi dvěma suverénními státy, která pouze upravuje podmínky pro potenciální budoucí vztahy. Já tuhle smlouvu jednoznačně vnímám jako něco, co se prostě musí odehrát a co je v našem vlastním zájmu, pokud chceme, aby v případě potřeby věci fungovaly hladce, když to budeme potřebovat.
Zapojí se do vysvětlování, o čem ta smlouva je, i pan prezident?
Pokud to bude potřeba, dovedu si to představit, vzhledem k tomu, že ji bude podepisovat i on.
Před pár dny začala na Ukrajině velká protiofenziva, od které si mnozí hodně slibují. Bude Západ ochotný dál podporovat Ukrajinu, i kdyby dopadla neúspěšně?
Tohle platí bez ohledu na ofenzivu. Únava z Ukrajiny obecně je něco, čemu nesmíme podlehnout. Myslím, že to, jak dopadne současná protiofenziva, ukáže, jak jsou síly skutečně rozloženy. Všichni musíme věřit, že dopadne tak, aby to nevedlo k nějakým dlouhodobým zamrzlým konfliktům. My jsme pro to udělali maximum.
A když hovoříte s kolegy diplomaty, máte pocit, že už se dostavuje nějaká únava z Ukrajiny?
Zatím jsem to úplně nezaznamenal. Z těch zemí, které Ukrajinu podporovaly, nikdo nepolevil. Dokonce i země geograficky vzdálenější se na ten konflikt dívají velmi bedlivě, protože do budoucna se může znalost toho, jakým způsobem Západ kolektivně reaguje na ruskou agresi, přelít i do jiných oblastí. Naším hlavním společným úkolem je teď čelit té strategické komunikaci, která probíhá ze strany Ruska a Číny ve třetích zemích. Tam si myslím, že máme kus práce ještě před sebou, protože ten náš příběh není sdílen všemi a my musíme udělat maximum pro to, abychom vysvětlili, kdo je kdo.
Rýsuje se už setkání pana prezidenta Pavla s prezidentem Zelenským v Praze? Ačkoli patříme k předním zemím, které Ukrajinu podporují, Zelenskyj u nás dosud nebyl.
My Ukrajinu nepodporujeme proto, aby k nám za odměnu někdo přijel, ale rozumím, kam míříte. Během naší poslední návštěvy v Kyjevě to pozvání od nás zaznělo opětovně a poměrně jednoznačně. Myslím si, že to je pouze otázka času.
Rozhovor E15 s Petrem Pavlem:
Chystá pan prezident i nějaké zahraniční cesty s cílem podpořit byznys?
Ekonomická diplomacie bude nedílnou součástí prezidentových cest do budoucna, především do zemí mimo Evropu. Také bychom ty mise rádi pojali trošku novým způsobem. Prezidentovi dost leží na srdci, aby se jich účastnily inovativní a startupové firmy. Budeme ve spolupráci se Svazem průmyslu či Hospodářskou komorou pečlivě vybírat konkrétní podniky a jejich reprezentanty, kteří jenom nebudou sedět v letadle, ale projeví reálný zájem.
Dokážete už říct, o jakých zemích se mluví?
Zvažujeme například Izrael. Zajímavě se rýsuje i Itálie, o zbytku zatím nechci mluvit, ale dozvíte se to relativně velmi brzy. Bude to zajímavé a bude to akční.
Na Tchaj-wan pojedete?
Na Tchaj-wan se v tuhle chvíli nechystáme.
Jak to vypadá se zapojením českých firem do poválečné obnovy Ukrajiny?
To už začalo, během poslední návštěvy pana prezidenta v Kyjevě jsme předávali panu prezidentu Zelenskému seznam oblastí, kde si dovedeme představit společné podniky a v jakých oblastech jsme dobří. Zdravotnictví, doprava, energetika… Je to vždy podloženo nějakou konkrétní aktivitou a konkrétním zájmem. Pokud se ptáte, co pro to děláme, tak už se ví, že Dněpropetrovská oblast je námi předvybraná jako ta, se kterou bychom měli v rámci rekonstrukce spolupracovat. Dovedu si představit, že tam pro nás ta role bude jednodušší a víme o konkrétních byznysových příležitostech. Samozřejmě neumíme úplně konkurovat třeba s kompletními dodávkami elektráren, nicméně můžeme konat ve spojení s jinými zeměmi prostřednictvím zajímavých subdodávek.
Firmy ale požadují po státu strašně vysoké záruky.
Teď už jdete do věcí, o kterých bych vlastně nemusel vědět, ale ano. Ty investice samozřejmě nebudou nerizikové a součástí nabídky státu by mělo být i jejich pojištění.
Jaroslav Zajíček (47)
|
