V České republice se stále nedaří zachraňovat podniky v úpadku prostřednictvím reorganizací. Jednou z hlavních příčin je, že majetek ze zkrachovalých firem zmizí ještě před insolvencí. Pak už je na záchranu pozdě. „Nejsou to jednotky, ale tisíce případů,“ říká Michal Žižlavský, jeden z nejvýznamnějších insolvenčních správců v Česku a mimo jiné člen Legislativní rady vlády.
Ve sněmovně se aktuálně řeší návrh na takzvané nulové oddlužení lidí v dluhové pasti. Co o něm soudíte?
Nulové oddlužení bude zásadní změna. Dnes musejí dlužníci zaplatit věřitelům nejméně třicet procent. Podle navrhované úpravy bude možné, aby nezaplatili vůbec nic. Problém dluhové pasti, kdy lidé nedokážou uhradit své závazky, ani kdyby je spláceli celý život, je v celé Evropě, netýká se jen České republiky. Řada vyspělých zemí nulové oddlužení má, takže to není žádný náš pokus. Současně je třeba říci, že je to reálný problém. Odhaduje se, že v dluhové pasti je v České republice zhruba milion osob. To nějaké řešení vyžaduje.
Je tedy navrhované řešení v pořádku?
Nevede se podle mě poctivá debata o nákladech nulového oddlužení. Je tam snaha všechno přenést jen na věřitele bez toho, že by se do řešení zapojil stát. Neprobíhá ani seriózní diskuze o tom, že to bude mít další nároky na insolvenční správce a soudy a že to bude potřeba finančně a materiálně zajistit, pokud nemá dojít ke kolapsu systému.
Jaká by měla být role státu?
Stát je významným věřitelem a také u lidí v dluhové pasti platí nemalé dávky na různých podporách. Tyto osoby navíc žijí mimo ekonomiku, takže státu nepřinášejí daně. Je to tedy problém, který stát dnes stejně v nějaké podobě platí. Asi by bylo možné, aby s těmito prostředky vešel do procesu oddlužení, aby všechno nešlo jen k tíži věřitelů. Je totiž nelogické, že stát svou regulací věřitelům vezme majetek v podobě jejich pohledávek a nijak se na tom sám nepodílí. To není fér.
Co bude návrh znamenat v případě schválení pro insolvenční správce?
Zákon počítá s novými agendami insolvenčních správců, které budou něco stát. Přitom se ale od roku 2008 v případech oddlužení nezvýšila odměna správců. Jen narůstají další a další agendy. Za deset let byla také jistá inflace, zvýšila se cena lidí na trhu práce. Bude důležité, zda se z celého návrhu udělá jen Potěmkinova vesnice, která se bude jen tvářit jako řešení, nebo jestli toto řešení bude reálně fungovat. A bez pokrytí zvýšených nákladů to prostě fungovat nebude a systém může zkolabovat. Případů totiž může být výrazně více.
Jak by kolaps v praxi vypadal?
Došlo by k němu například tehdy, když by oddlužením prošel každý, protože by se nic nezkoumalo. Všichni, kteří si to nezaslouží a kde oddlužení žádným řešením není, by toho mohli zneužít. Nebo to může dospět do fáze, kdy správci ani nebudou schopni pracovat směrem k soudu. V takovém případě by se zastavilo projednávání případů.
Poslanci řešili též návrh prolomit v případě daňových podvodů mlčenlivost advokátů. Co na to říkáte?
Tento návrh nepřípustným způsobem zasahoval do oblasti mlčenlivosti advokáta. Vůbec nezpochybňuji, že by se měly šetřit daňové delikty. Ale neměly by se šetřit tím způsobem, že se monitoruje důvěrná komunikace advokáta s jeho klientem. Návrh Pirátské strany proto považuji za velmi nešťastný a špatný. Za Českou advokátní komoru, v níž jsem členem představenstva, jsme k tomu dávali negativní stanovisko. Jsem rád, že byly naše argumenty vyslyšeny a návrh byl zamítnut.
Nezabránilo se tím však dobré věci?
Použiji přirovnání. Představte si, že jste defraudant, máte podstoupit operaci, ale lékař řekne, že vás operovat nebude, protože jste defraudant. To prostě není možné. Že jste defraudant, ať řeší jiné orgány. Profese, jako jsou lékaři a advokáti, mají zákonem garantovaná práva ve prospěch svých klientů, a to dokonce na ústavní úrovni. K tomu patří povinná mlčenlivost. Prolamování takovýchto základních principů de facto boří právní systém.
Jste víc advokát, nebo insolvenční správce?
Cítím se více advokátem, ale samozřejmě máme i velkou firmu, která se věnuje insolvencím.
Nedostáváte se kvůli tomu do střetu zájmů?
Tam, kde působíme jako insolvenční správci, nemůžeme působit jako advokáti a obráceně. Vždy se tedy musíme rozhodnout, jaký mandát přijmeme. Jinak ale advokátní předpisy označují agendu insolvenčního správce za součást výkonu advokacie, konkrétně za správu majetku advokátem. Takže tam není dělítko neslučitelnosti. Naopak se počítá s tím, že advokáti mohou funkci insolvenčního správce standardně vykonávat.
Na čem v současnosti děláte?
Z velkých kauz pracujeme na kauze OKD nebo na kauze Vítkovice. V OKD zastupujeme největšího obchodního věřitele. Jsme tam ve věřitelském výboru, v němž se podílíme na řešení insolvence OKD. Ve Vítkovicích zase jako advokáti zastupujeme EGAP, tedy víceméně reprezentujeme státní zájem. Jako insolvenční správci pak aktuálně vystupujeme například v kladenské huti Poldi. Ta nedávno spadla z reorganizace do konkurzu. Brzy nás čeká prodej podniku v dražbě. Věřím, že se nám to podaří, firma najde nového investora a udrží se při životě.
Je příklad Poldi ukázkou toho, že se reorganizace zkrachovalých společností v České republice stále nedaří?
Je to běh na dlouhou trať. Ideová inspirace pro reorganizace pochází z Ameriky. Naše zákonná úprava tohoto řešení úpadku je kvalitní. Zásadním problémem však jsou opožděně podávané insolvenční návrhy v případě podnikatelů. Odhaduji, že se návrhy podávají zhruba o dva roky později, než by měly. V době, kdy se podávají, už v zásadě není co reorganizovat. Proto je reorganizací málo.
Kolik věřitelé dostanou v případě konkurzu a kolik z reorganizace?
Ze statistik, které máme k dispozici, vyplývá, že v konkurzech dostanou nezajištění věřitelé v průměru jen dvě procenta ze svých pohledávek, zajištění zhruba dvacet procent. V případě reorganizace získají nezajištění věřitelé dvacet procent, tedy desetkrát více než v konkurzu. Na zajištěné věřitele v reorganizaci připadá osmdesát procent, tedy čtyřikrát více než v konkurzu. Z pohledu věřitelů čísla jednoznačně ukazují na výhodu reorganizace. V praxi to ale nefunguje. Pokud je již podnik mrtvý, nelze dělat nic jiného než rozprodat zbytek majetku. Ten přitom často zmizí ještě dříve, než se začne insolvenční řízení. Správci pak nezbývá než podat žaloby, aby majetek dohledal.
To se vážně běžně vyvádí majetek z firem ještě předtím, než spadnou do insolvence?
Rozuměl jste tomu správně. Rozšířené je to poměrně dost. Nejsou to jednotky, ale tisíce případů. Dokazuje to i počet odpůrčích žalob. To jsou žaloby, kterými se taková situace řeší. Insolvenční správce se dívá, co se dělo před zahájením insolvenčního řízení. Vyžádá si například výpisy z účtů, aby zjistil, jestli se nepřevedly nějaké prostředky. Stejně tak se dívá do katastru, zda nedošlo k převodu nějaké nemovitosti. Když něco takového zjistí, podává odpůrčí žalobu, která má dostat majetek zpět do vlastnictví dlužníka.
V cizině se to neděje?
Ve Spojených státech se korporace běžně obchoduje na burze, je to velký podnik s roztříštěnou vlastnickou strukturou. Zatímco v Česku naprosto převažují rodinné firmy. Často s jediným společníkem, který je současně jednatelem. V takovýchto případech selhávají mechanismy, které fungují v Americe. Tam by si management u veřejně obchodované společnosti nedovolil udělat cokoliv nezákonného nebo neetického. V české realitě jediný vlastník jen uvažuje nad tím, jak majetek zachránit.
Je stále tématem působení insolvenčních mafií?
Co tím rozumíte? Pokud myslíte šikanózní insolvenční návrhy v rámci konkurenčního boje, tak je to zneužití zákona, které však má v současnosti řešení. Navíc jejich počet není enormní. Ale mafie? To by se muselo dít organizovaně a o tom nevím.
Současně má ale významný insolvenční soudce z Krajského soudu v Brně pozastavenou činnost, otazníky se objevily nad fungováním obchodních soudů i jinde, několik insolvenčních správců řešících velké kauzy má rovněž pozastavenou činnost. O čem to tedy vypovídá?
Neříkám, že nejsou žádné problémy. Vždycky v nějakém vzorku případů najdete pochybení a třeba i trestný čin soudce nebo insolvenčního správce. Ale to se netýká jen insolvenčního práva.
| Působí jako advokát od roku 1991. O rok později si založil vlastní kancelář. Specializuje se na obchodní a insolvenční právo. Jako první v České republice získal zvláštní povolení ministerstva spravedlnosti na řízení velkých bankrotů. Je členem vedení České advokátní komory, členem Legislativní rady vlády a předsedou Rady expertů Asociace insolvenčních správců. |
