Vláda se musí dohodnout se strategickými firmami, říká zbrojař | E15.cz

Vláda musí vědět, co v krizi potřebuje a kdo to vyrobí, říká Lubomír Kovařík z České zbrojovky

Pavel Otto

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Stát by měl uzavřít smlouvy se strategickými firmami o zajišťování dodávek munice nebo zdravotnického materiálu pro případ krizového nebo nouzového stavu, říká šéf sekce obranného průmyslu Hospodářské komory a předseda dozorčí rady CZG – Česká zbrojovka Group Lubomír Kovařík. „Kdyby si vláda udělala průzkum mezi lidmi, zda má být země ve strategických oblastech soběstačná, drtivá většina občanů by byla pro. Vyhnuli bychom se mnoha eskapádám z nedávné doby,“ dodává.

Co by měl stát dělat, aby nebyl závislý na zahraničních dodávkách zbraní, munice, ale třeba i zdravotnického materiálu?

V armádě, bezpečnostních složkách nebo ve státních hmotných rezervách by měl stát zmapovat, co je potřeba doplnit nebo výhledově nakoupit. A to nejen pro krizový, ale i pro nouzový stav, který platil za pandemie. Tehdejší situace ve skladech ukázala, že byl katastrofální nedostatek roušek a respirátorů.

A dál?

Kromě inventury toho, co je potřeba zajistit, musí vláda zároveň vědět, které české firmy mohou dodávky zabezpečit. Musí prověřit současné schopnosti a kapacity domácí výrobní sféry, aby bylo jasné, co podniky mohou nabídnout a poskytnout. A netýká se to jen obranného průmyslu. Mimochodem ministerstvo obrany už si schopnosti a kapacity českého obranného průmyslu zmapovalo.

Třetím krokem musí být zasmluvnění výrobních kapacit, aby firmy v případě krize nebo nouze začaly okamžitě dodávat zbraně, náboje či zdravotnický materiál. Myslím, že kdyby se udělal průzkum mezi lidmi, zda má být země ve strategických oblastech soběstačná, drtivá většina občanů by byla pro. Vyhnuli bychom se mnoha eskapádám, které jsme v nedávné době zažívali.

Jak by zapojení firem do bezpečnostního systému státu v praxi fungovalo? Nezvýšila by závislost na domácích dodavatelích ceny?

Myslím, že by se ceny nezvýšily. Je zcela běžné, že vlády podporují svůj průmysl, ať už v Německu, Francii, nebo ve Velké Británii. Můžu uvést příklad i ze Spojených států. Platí tam zvláštní zákon, takzvaný Buy American Act, který zcela transparentně říká, že pokud chce zahraniční firma dodávat do federálních ozbrojených složek, musí být dané zboží ze 75 procent vyrobeno na území USA. Tím si vláda pokrývá strategickou nezávislost ve výrobě, a navíc tak zajišťuje práci mnoha Američanům. 

I když Česká republika vzhledem ke svému členství v Evropské unii nemůže tento model zcela převzít, mohla by se jím inspirovat a zavést ho do praxe alespoň tak, jak to evropská legislativa umožňuje.

Takže byste české firmy upřednostňoval před cizími?

Pokud nabízejí výrobky, které jsou kvalitativně a cenově srovnatelné se zahraniční konkurencí, měly by být u státních složek upřednostňovány.

Nechal byste některým policejním útvarům a speciálním armádním jednotkám právo, aby si vybíraly zbraně přesně podle svých potřeb?

Na takovou alternativu legislativa pamatuje, nicméně Úřad pro ochranu hospodářské soutěže konstatoval, že policie v některých případech nákupů jednala v rozporu se zákonem. Jako českého výrobce ručních palných zbraní nás samozřejmě mrzí, že nemůžeme soutěžit se zahraniční konkurencí a porovnat se s ní jak kvalitou, tak cenou.

Změnil byste zákony tak, aby stejná pravidla platila pro armádu i policii?

Skutečnost, že ministerstvo vnitra jako bezpečnostní složka má v případě akvizic jiné legislativní postavení než ministerstvo obrany, nemá moc logiku. Myslím, že zákony by se změnit měly. To je ale věc legislativců. Týkat by se to mělo i ministerstva spravedlnosti, pod které spadá Vězeňská služba.   

Nakolik je pro tuzemské zbrojovky důležité, aby česká vláda mohla přímo nabízet výrobky jiným vládám? Česká armáda takovým způsobem nakupuje například vrtulníky z USA nebo radary z Izraele.

Český obranný průmysl zaměstnává dvacet tisíc lidí a podle analýzy Ernst & Young každé jedno místo generuje téměř čtyři další v doprovodných odvětvích. I proto považujeme za důležité, aby nákupy označované jako „government to government“ byly legislativně možné a podpořily český export. Tuzemský obranný průmysl je na vývozu závislý, do ciziny směřuje devadesát procent jeho výrobků.

Na co ještě by se měla zaměřit nová vláda, která vzejde z říjnových voleb, v oblasti obrany a obranného průmyslu?

Vidím tři hlavní priority, jejichž implementace by pomohla rezortu obrany v oblasti akvizic, posílila připravenost státu na krize a soběstačnost a zároveň by podpořila domácí podniky. První věcí, kde bych rád viděl politickou shodu nejen na úrovni příští vlády, ale napříč politickým spektrem, je poskytnout naší armádě dlouhodobý, a tím i stabilnější rozpočtový rámec, který by umožnil mnohem lepší plánování akvizic, zejména těch velkých a strategických, které podporují rozvoj schopností vojska.

Kde vidíte největší legislativní nedostatky?

Státní složky, ať už armáda, nebo policie, by mohly nakupovat rychleji a efektivněji. Mám na mysli zejména novelizaci zákona o zadávání veřejných zákazek. A konečně by bylo přínosné ukotvit užší spolupráci mezi státem a obranným průmyslem, která může probíhat na několika úrovních. Ať už je to společný vývoj nových produktů, aby byly šité na míru uživatelům, nebo v rámci proexportní politiky, kde vkládáme velkou naději do agentury AMOS na podporu vývozu, jejíž zřízení ministerstvem obrany vítáme.

Existuje prostor pro významnější zapojení českých firem do tendrů organizovaných domácími ozbrojenými složkami?

Zcela určitě existuje. Soukromé společnosti vlastní důležité kompetence, technologie a know-how, čímž mohou významně přispět k zajištění bezpečnosti dodávek klíčových produktů a technologií pro armádu a bezpečnostní sbory, a to i během krize. Pandemie ukázala rizika spojená se závislostí na dodávkách ze zahraničí. Je proto logické posilovat strategickou soběstačnost státu, a to i formou většího zapojení českých firem do akvizic. Navíc by to mělo pozitivní dopady do ekonomiky.

Jak už jsem zmínil, obranný průmysl tvoří velmi důležitý ekonomický segment, který vytváří objem tržeb zhruba 50 miliard korun ročně, platí zde daně, investuje do výzkumu a vývoje, a to především prostřednictvím soukromých firem.

Řada firem si stěžuje na prudký růst cen materiálu. Jak velkým problémem jsou pro české zbrojaře například vysoké ceny oceli?

Růst ceny vstupních materiálů, a dodal bych také nedostatek některých materiálů či komponentů, je problematický nejen pro obranný průmysl, ale také pro celou českou a mezinárodní ekonomiku. Týká se to mikročipů pro automobilový průmysl, stavebních materiálů a podobně.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video